Mix měsíce se po nějaké době opět obrací za hranice – tentokrát k rumunskému labelu Future Nuggets. Jde o kolektiv hudebníků a nadšenců, kteří před pár lety začali objevovat a vydávat hudební perly nedávné rumunské minulosti. Například kompilace The Lost Tapes znovuobjevuje projekt Rodion G.A. na pomezí elektroniky a psychedelického rocku. Sami členové Future Nuggets hrají v kapele Steaua de Mare. Jedná se o hypnagogický instrumentální projekt, jenž se snaží zčásti implementovat i lokální hudební žánr manele. Kořeny manele vedou do prostředí rumunských romských komunit. Zatímco v minulosti bylo z tohoto důvodu na manele nahlíženo s velkou nevolí, nová generace mladých Rumunů z měst si tento žánr zamilovala a manele se postupně posunulo z okraje směrem k mainstreamu. Zároveň došlo k fúzi s elektronickou hudbou. Future Nuggets se snaží vycházet z dědictví regionální hudební minulosti a rekontextualizovat ji v moderní podobě. Mix, který si Future Nuggets pro A2larm připravili, postupuje chronologicky od devadesátých let přes manele nového tisíciletí až po žhavé novinky, včetně nahrávky, která brzy vyjde na jejich labelu. Mix je zdarma ke stažení na našem soundcloudovém kanálu a doprovází ho rozhovor s Ionem Dumitrescu z Future Nuggets.
Tvrdíte, že se v Rumunsku snažíte vytvořit novou hudební scénu. Jak přesně by taková scéna měla vypadat a fungovat?
Obvykle tomu říkám „vymyslet si scénu“, protože jsme od počátku předpokládali, že naše úsilí bude obsahovat určitou fiktivní dimenzi a pomyslný počáteční bod. Vymýšlet si projekty a jména, to samo o sobě už naznačuje určité vědomí vlastní obskurnosti, časté u umělců z postkomunistických zemí. V prostoru, kde chybí plně vyvinutý hudební průmysl, ale zato mu vládne bezbřehý mainstream, je náš záměr nutně sebeironický.
Jak jste ve svém počínání úspěšní?
Za tři roky naší existence se nám podařilo dát o sobě vědět. Naše nahrávky získaly určitý ohlas jak doma, tak v zahraničí. Všechno se to ovšem děje v malém měřítku. Viditelnost našeho labelu značně kolísá, protože nevydáváme nahrávky pravidelně. Neseme všechny typické znaky labelu, který pochází z okraje „západního světa“. Je těžké odhadnout, jaký dopad má naše aktivita na bukurešťskou scénu. Myslím, že třeba nahrávky Rodion G.A. nebo zvuk Steaua de Mare rozhodně nezůstaly bez povšimnutí. Navíc projekty jako Steaua de Mare nebo novinka Raze de Soare rozhodně přispěly k místní debatě o manele. V tomto ohledu zde bylo vždy přítomno latentní, ne zcela artikulované politické stanovisko.
Postkomunistické země jako by uvízly mezi západním světem a svou minulostí. Jaký kulturní hybrid tato situace vytvořila v Rumunsku?
Nazývám to svým vlastním pojmem „outernational condition“. Primárně se to týká hudební produkce a distribuce, ale dá se to vztáhnou i na ostatní kulturní odvětví. Napsal jsem o tom dokonce článek. Západní model funguje jako optický klam, protože lokální podmínky si žádají úplně jiný přístup vůči kulturní produkci a její kontinuitě.
V několika rozhovorech jste se zmiňovali o vizuálním umění jako o nezbytné součásti každého labelu, projektu nebo kapely. Jaký je váš vizuální koncept? Vypadá to, že se zabýváte především obrazem prvních let porevolučního dění v Rumunsku.
Projekt od projektu se naše vizuální stránka proměňuje. Zmíněný dojem se vztahuje především k debutovému LP od Steaua de Mare. Ovšem náš přístup se nevyhýbá ani ostatním přízrakům a na příštím albu Steaua de Mare můžeme zvolit úplně jinou vizuální trajektorii, která by více odpovídala našemu novému zvuku. Je pravda, že podstatou výchozího konceptu Future Nuggets je být strašen minulostí, a přitom vytvářet nový zvuk pro budoucnost.
Jaký obraz podle vás vystihuje devadesátá léta v Rumunsku?
Těžká otázka. Existuje několik fenoménů, které pro mě reflektují devadesátá léta. Jedním z nich je fakt, že první porevoluční vlnu obchodníků a velkých podnikatelů tvořili lidé z Východu, konkrétně z Turecka. Zatímco celá země žila obrazem západního kapitalismu, docházelo se k němu orientální cestou. Měli jsme džíny, žvýkačky, fastfoody a supermarkety, jak jsme to znali ze západních filmů, ale to všechno přišlo z Turecka nebo od byznysmenů z východu. Aspoň v první polovině devadesátých let jsme byli doslova zaplavení bazarovou atmosférou.
Rumunsko, stejně jako ostatní evropské země, prochází hlubokou sociální, ekonomickou a politickou krizí. Jak se díváte na současné dění v Rumunsku?
Podílím se na performanci The Presidential Candidacy. Prezidentské volby se konají za měsíc a v současné době máme v centru Bukureště postavený stan, kde sbíráme potřebné podpisy, abychom se jich mohli zúčastnit. Chceme uspět, ale naše heslo zní: „Vzdejte se svých nadějí.“ Krize je celosvětová a má mnoho podob. My se soustředíme na krizi politického zastoupení a na politický spektákl před veřejností, který pohlcuje veškeré politické chování. Naším záměrem bylo opustit divadelní prkna a vstoupit na pódium „velkého spektáklu“, ve kterém o něco skutečně jde. Chceme navázat na práci situacionistů a jít ještě dál, jak to současné okolnosti vyžadují. Koncept, kterému říkáme postspectacle practice, byl vymyšlen přesně k tomuto účelu – postupovat jako paraziti na společnosti spektáklu.
Existuje v Rumunsku nějaká politická strana, která by vás něčím zaujala?
Je téměř nemožné podporovat jakoukoli politickou stranu. Tradiční ideologie se rozpustily a vzniklé amalgamy nyní bojují o moc. Jedná se o hybridní politické bloky, které se skrývají pod nálepkami jako „sociální demokracie“ nebo „liberální demokraté“. To samé se děje i v ostatních zemích Evropské unie. Myslím si, že procházíme obdobím korporátního iluminismu, kdy se vše podstatné děje bez přímé účasti člověka. Pokud to funguje na burze a sociálních sítích, mělo by to fungovat na všech úrovních od zábavy až po politiku. To se dnes všude káže.
Jakého typu hudebních akcí se může člověk v Rumunsku dočkat, pokud nechce jít na nějakou obyčejnou diskotéku?
V Bukurešti by se člověk mohl dočkat různých typů akcí. Zejména taneční zábava zde velmi vzkvétala. Všechno se rychle mění a mizí. Dalo by se říct, že lidi v Bukurešti žijí na různých ostrovech. Někdy se překryjí, ale spíše fungují paralelně. Možné je navštívit i nějaký manele klub – jde o mainstream i periferní záležitost dohromady. Takové paradoxy jsou pro Rumunsko naprosto typické.
Jaké další regionální hudební žánry jsou v Rumunsku populární kromě manele?
Všechno možné. Klasický rock, špatným způsobem naštvaný hip hop, drum’n’bass, goa a minimal techno, které v Rumunsku stále jede. Populární je zde hlavně takový ten rock, který jako by byl zakonzervovaný v časové bublině. Je tady milion mladých kapel, které hrají Deep Purple, Pink Floyd, Dream Theater, Yes nebo Genesis. Někdy mi přijde, že rock je v Rumunsku asi nejkonzervativnější hudební tvorba.
Jaká je v Rumunsku tradiční hudba?
Osobně mám velké výhrady vůči různým tvrzením o tom, co je v Rumunsku tradiční. Je to neustálý boj uvnitř establishmentu o udržení obrazu archaického, neměnného a neměnitelného. V historii bývá tradiční bytostně spojeno s totalitními režimy nebo je natolik pozměněno ideologickými implantáty, že mění svůj tvar podle aktuálních potřeb.
Můžete závěrem představit váš mix pro A2larm?
Zaprvé bych vyzdvihl Ingerii Negri, což je obskurní kapela z devadesátých let. Jejich kazetu objevil můj kamarád na jednom blešáku. Pouštěl to všem svým kamarádům, ale nikdo o této kapele nikdy neslyšel. Jejich hudba mě úplně dostala. Hledal jsem o nich nějaké informace, ale nenašel jsem téměř nic. Dále bych vyzdvihl Albatros, kde účinkuje Nasten din Berceni jako zpěvačka. Je to jedna z nejznámějších proto-manele kapel počátku devadesátých let. Dokonce definovali styl, kterému se říká „prolet-restaurant-oriental-8bit“. V původní sestavě působili do roku 1993, ale jinak hrají v restauracích a na malých akcích dodnes. Adrian Minune je skutečným popularizátorem manele. Byl obrovskou hvězdou od konce devadesátých let. Byl to on, kdo dokázal dostat manele do televize. Stal se nesmírně populární postavou a na rozdíl od některých ostatních hráčů manele byl vždy zcela otevřeně hrdý na svůj romský původ. Doporučil bych i Sillyconductora, což je velmi dobrý producent z Bukureště, který se zapojuje do různých oblastí experimentálního umění týkajících se hudby, zvuku nebo performance. Stále je však spíše neznámým jménem. Poslední skladba na mixu je od Ion din Dorobanti. To je projekt, který se brzy objeví na Future Nuggets.