Ministerstvo kultury rozhodlo 22. října 2014 o neprohlášení vlakového nádraží v Havířově za kulturní památku. Rozhodnutí nemá veřejnost k dispozici. Mluvčí ministerstva Helena Markusová sdělila mediím, že „ministerstvo respektuje dílčí hodnoty navrženého souboru, nicméně se domnívá, že popsaná architektonická a urbanistická kvalita výrazně nepřevyšuje produkci své doby“, a dále zmínila platné rozhodnutí o povolení k odstranění stavby i pravomocné rozhodnutí o stavebním povolení. České dráhy, tedy majitel, dále argumentují tím, že projekt nového nádraží je hotov a výběrové řízení na dodavatele stavby už probíhá. Veřejnosti, smiř se s tím!
Lobbing Českých drah
Na přípravě demolice stávajícího nádraží a stavby nové budovy za sto osmdesát milionů korun České dráhy pracovaly již řadu měsíců. Celý proces přitom začal pochybně, neboť na začátku se neodehrála žádná komunikace s veřejností, což by u staveb financovaných z veřejných rozpočtů mělo být pravidlem. Pokud se takový projekt připravuje tajně, vzniká oprávněné podezření, že je celý proces zmanipulován a že nesleduje veřejný zájem. Občanské sdružení Důl architektury, iniciované architekty, se přitom snažilo navázat dialog s majitelem nádraží i městem a hledat společně možnosti pro zachování nádraží. Bezvýsledně. České dráhy dnes prosazují svůj projekt lobbingem na ministerstvu a vládě – opět netransparentně. I přes stížnosti a podněty odborné veřejnosti České dráhy v projektu pokračovaly, neboť prohlášení nádraží za kulturní památku považovaly zkrátka za nemožné. Rozumějme: měly prosazení demolice pojištěné.
Projekt demolice a stavby nového nádraží pravděpodobně vznikl na základě chuti prostavět pár stovek milionů. Místo diskuze teď zuří zákulisní boj zájmové skupiny, která hodlá za každou cenu bourat a stavět proti veřejnému zájmu.
Za zachování havířovského nádraží se přitom vyslovily odborné instituce – konkrétně Národní památkový ústav, Česká komora architektů a snad všichni zástupci odborné veřejnosti. Jmenujme například profesora Ladislava Lábuse, jenž ve stejný týden, kdy ministerstvo kultury poslalo havířovské nádraží ke dnu, obdržel od téhož ministerstva cenu za přínos v oblasti architektury. Lábus v rozhovoru pro Český rozhlas v souvislosti s oceněním uvedl, že bychom měli více využívat stávajících staveb. Platí to především o Havířově.
Unikátní „brusel“
Havířovské nádraží bylo postaveno v letech 1964 až 1969 podle plánů Josefa Hrejsemnou v pozdním mezinárodním stylu, tzv. Bruselském, což je česká zvláštnost (byl tak nazván podle výstavy Expo v Bruselu v roce 1958, na níž česká expozice sklidila úspěch). Světoznámým příkladem pozdního mezinárodního stylu je například město Brasilia od Lucia Costy se stavbami Oscara Niemeyera z let 1956 až 1960, které je dnes na seznamu památek UNESCO. Tento architektonický styl kombinuje jednoduché čisté tvary, které vynikají velkorysostí, plastičností a často značnými odstupy. Přesně tyto znaky má také nádraží v Havířově. Je to svědek doby velkých plánů a optimistické architektury, z dnešního pohledu cenná stavba, neboť takto velkoryse už dnes nestavíme.
České dráhy argumentují nepotřebností tak velkého nádraží, jeho předimenzovaností a vysokými náklady na provoz. Tyto argumenty by snad mohly být relevantní, ale České dráhy svou analýzu veřejnosti nikdy neposkytly. Projekt demolice a stavby nového nádraží pravděpodobně vznikl na základě chuti prostavět pár stovek milionů. Místo diskuze teď zuří zákulisní boj zájmové skupiny, která hodlá za každou cenu bourat a stavět proti veřejnému zájmu. A nejde přitom jen o zachování kulturního dědictví a paměti místa, ale i o hospodaření s veřejnými prostředky.
Autor je architekt.
Demonstrace proti neprohlášení nádraží v Havířově kulturní památkou se koná ve čtvrtek 30. října v 16:00 před Ministerstvem kultury ČR (Maltézské náměstí 1, Praha 1).