„Přestaňme se za sebe stydět,“ hřímal, byť trošku po akademicku, předseda občanských demokratů Petr Fiala na posledním kongresu strany. Už před touto výzvou k odvaze a nestudu nejopravdovějších českých pravičáků, se začali občanští demokraté „vracet ke kořenům“. A obojí jim jde skvěle. Nejnověji se rozhodli do svého senátorského klubu přijmout úspěšného podnikatele usvědčeného z korupce Ivo Valentu. Jestli někdo naplňuje étos devadesátkových kořenů ODS jako strany, která nedělá rozdíly mezi špinavými a čistými penězi a dnes se za to rozhodně nestydí, je to právě on.
„U pana Valenty vidím s námi největší názorovou a politickou blízkost, takže tam spolupráci nevylučuji,“ řekl předseda-obnovitel, který chce straně vrátit optimismus a ztracené sebevědomí. Co myslí Fiala řečmi o konci rozdělování mezi starou a novou ODS? Řečnickou otázku z kongresového projevu „Ukradli jste něco? Já tedy ne“ by mohl položit i Valentovi: „Podplácel jste někoho? Ne? Aha, ano. No to nevadí, ODS se za sebe hlavně musí přestat stydět.“ A pak navázat dalším ze svých výroků: „Naprostá většina podnikatelů jsou poctiví lidé. Važme si jich a braňme je.“
Fiala, který by jistě rád, aby se na něj jednou vzpomínalo jako na Margaret Thatcherovou v kalhotách, tak navazuje na osvědčenou politiku ODS nechápat vůbec nic a nepoučit se vůbec z ničeho.
Valenta sice není tak docela poctivý, ale obranu si jistě taky zaslouží. Aspoň je to podnikatel, a ne nějaký „mainstreamový extremista“. (Co tímto spojením Fiala myslel, ví asi jenom on.) Každopádně Fiala považuje boj s korupcí v nejvyšších patrech politiky za vstup represivních složek do politického rozhodován a Valenta zase považuje boj proti hazardu za umělou bublinu. Obě bubliny jsou pak vytvářené tajemnými silami snažícími se podkopat českou svobodu a demokracii.
Námluvy ODS jistě nejsou jednostranné. Například platit zbytečné daně je Valentovi cizí stejně jako Fialovi. Sám Valenta proto ani nečekal až Fiala vysloví svou větu: „Neberme zbytečně lidem jejich peníze.“ Realizoval tuto politiku sám na sobě a preventivně se odstěhoval do Monaka, kde mu peníze nikdo zbytečně nebere. Jako monacký rezident může podpořit i vlastenecký boj ODS, která se nehodlá na našem území ničemu a nikomu přizpůsobovat. To, kde podnikatel platí daně, prostě není otázkou citu, ale rozumu. Pokud jde o osud českého národa, dva šátky na střední škole budou pro ODS vždy větším problémem než peníze daněné v milionářském ráji.
„Sociální politika, která se bude skutečně orientovat na ty, co nemohou, ne na ty, kteří nechtějí nebo nemusí,“ jak to představuje Fiala, bude jistě Valentovi taky vyhovovat. Podnikatel kromě toho rád mluví o tom, že hazard je neškodná zábava a otázka svobodné volby – stejně jako je chudoba podle ODS v podstatě typem seberealizace. Fiala, který by jistě rád, aby se na něj jednou vzpomínalo jako na Margaret Thatcherovou v kalhotách, tak navazuje na osvědčenou politiku ODS nechápat vůbec nic a nepoučit se vůbec z ničeho. Jeho řeči o konci špičatých bot ve vnitřní kultuře ODS skončily hned, jak dostal možnost rozšířit senátorský klub o jednoho člena a snad i doufat v tučnou sumičku z hazardního byznysu.
V boji proti oligarchizaci politiky by mohl miliardář Valenta taky něco nabídnout – nejlépe přisypat pár korun do zoufale děravé stranické kasy. Určitě by za to nic nechtěl, a stejně jako u Fialova daru ve výši „dal jsem, kolik mohu“ by šlo o čirý zápal pro pravicovou politiku, která se za sebe nestydí a která nehodlá házet klacky pod nohy poctivým i těm méně poctivým podnikatelům, jako je Valenta.
Autor je redaktor A2larmu.