Producent Visionist (Louis Carnell) patří k čelním postavám současné renesance instrumentálního grimeu – jeho unikátní hudba však žánr výrazně přesahuje. Visionist, kterého si nedávno jako support na svém turné vybrala r’n’b vokalistka FKA twigs, vydává své specificky zádumčivé skladby, v nichž často zcela absentují beaty, na řadě známých klubových značek. Kromě toho ale také spravuje svůj vlastní label Lost Codes, kde dává prostor méně známým tvůrcům. Dnes vystoupí spolu s dalšími reprezentanty svého vydavatelství – Acre a Filter Dread – v pražského klubu NEONE .
Jak začala tvoje hudební kariéra? A co bylo dříve – slova, nebo beaty?
Moje hudební „kariéra“ odstartovala až v roce 2013, protože v té době jsem už neměl žádnou jinou práci. Začínal jsem s texty, ale skládání hudby se k tomu zanedlouho přidalo.
Tuším ale, že součástí londýnské grimeové scény jsi už byl nějakou dobu předtím…
Všechno to pro mě začalo se So Solid Crew. Ta se sice věnovala hlavně UK garage, ale bylo to pro mě poprvé, co jsem jako Londýňan cítil, že hudba, kterou poslouchám, doopravdy reprezentuje tohle město a moji zkušenost z života v něm.
Proč sis zvolil jméno Visionist?
S personou Visionista jsem začal, až když jsem cítil, že chci vytvořit něco unikátního. V běžném životě se chovám velmi „analyticky“ – snažím se pokud možno co nejvíce předpokládat a předvídat budoucí běh věcí, abych se pak s nimi dokázal lépe vyrovnat. Podobně se chovám i při tvorbě – a myslím, že tohle jméno mou hudbu a proces, jakým vzniká, vystihuje nejlépe.
Vydal jsi dvě EP na značce Lit City Trax – I’m Fine Vol. I & II. Jména skladeb jako Lost, Pain nebo More Pain však poněkud neodpovídají názvům desek. Tuším, že by to mohlo vyvěrat z něčeho osobního…
Hudba je místo, kde se nemusím skrývat. V osobním životě se lidem nesvěřuju, s výjimkou několika blízkých přátel. Lidé mají tendenci své neúspěchy a trápení zastírat právě frází I’m Fine – ta toho ale ve skutečnosti často znamená mnohem víc, stejně jako název mé desky.
Jsi považovaný za jednu z čelních postav současné renesance instrumentálního grimeu. Zajímá mě, co si o téhle žánrové obrodě sám myslíš, a také, jakou v ní podle tvého názoru hraješ roli?
Podle mě dnes nejzajímavější věci dělají producenti z mého labelu Lost Codes, což je taky důvod, proč se je snažím vydávat. Co se týče mých požadavků, jsem asi náročnější než ostatní labely – nejde jen o to, zda se mi jejich hudba líbí, ale i o to, zda doopravdy pochází z určité scény a zda je s ní pevně spjatá. Snažím se starat se jen o své lidi a dostat jejich hudbu v širší známost, takže o ostatních moc mluvit nemůžu. Pokud jde o mě, prostě jsem se jen před nějakou dobou vrátil k dělání grimeových tracků – a z grimeu se souběžně s tím zase stala velká věc, nebo alespoň se kolem něj znovu začalo točit hodně lidí.
Kam tedy řadíš sám sebe v současné grimeové scéně v UK?
Kolem grimeu jsem se potloukal už od jeho začátků a s některými jeho idejemi pořád flirtuju. Jinak jsem jen další z lidí, kteří se snaží posouvat dál skutečnou scénu, a ne jen být součástí nějakého internetového trendu.
Na jednom tracku z EP I’m Fine Vol. I jsi spolupracoval s Fatimou Al Qadiri, s jejíž hudbou sdílí ta tvá řadu podobných znaků. Jak jste se našli a jaká byla vaše spolupráce?
Pracovat s Fatimou bylo skvělé. Líbilo se jí, co dělám, a tak jsem jí sám ozval s nabídkou spolupráce. Myslím, že naše odlišné pohledy na věc se společně s používáním stejných oblíbených zvuků skvěle doplňují.
Tvoje hudba bývá často označována za „minimalistickou“. Jak bys svůj specifický zvuk popsal ty sám?
Na někoho může působit minimalisticky, ale možná se jen lidé ztrácejí v jejích vrstvách. Můj zvuk je melodickou reprezentací všeho, co mi běží hlavou.
Ve srovnání s řadou dřívější produkce zní tvá hudba dost uměřeně, hlavně pokud jde o beaty. Jde o určitý tvůrčí záměr?
Většina mých skladeb není grime v jeho opravdové podobě. Tracky, které bych já sám označil za grimeové, jako třeba First Love, jsou jiné v tom, že nejsou od začátku dělané pro MCs, což mi umožňuje se víc soustředit na samotnou melodii.
Jakého MC bys nejradši slyšel na svých tracích?
Dot Rottena.
Čeho se od tebe můžeme v blízké době dočkat, co se týče nové hudby?
Připravuji album pro label PAN.
Co je pro tebe ten nejzajímavější a nejvíce vzrušující zvuk na světě?
Já za tři roky.