Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Řídit stát jako firmu není v pohodě

Ministrem dopravy se nejspíš stane generální ředitel Skansky. To se může stát jenom tehdy, když řídíte stát jako firmu.

Vytýkat Babišovi, že stát vede jako firmu, je jako vytýkat Robertu Rosenbergovi, že je kurevník. Nic jiného v životě nedělal a bylo naivní si myslet, že v politice se najednou začne chovat jinak. Pravice dlouhodobě konstruovala svůj ideál, v němž by v čele státu měli být apolitičtí odborníci, pečlivě dávkující zhovadilému lidu nutné reformy. Výsledkem tohoto snažení je právě Babiš. Česká levice se raději neodvažovala cokoliv si myslet a nakonec je s manažerem Babišem ve vládě. Můžeme jenom doufat, že se brzy objeví nějaká síla, která voličům dokáže vysvětlit, že řídit stát jako firmu není žádné politické umění.

Kdo jiný by měl být nejvhodnějším kandidátem na post ministra dopravy než člověk, který několik let stojí v čele společnosti pravidelně se ucházející o veřejné zakázky vypisované právě tímto resortem?

Když před loňskými volbami vyrazil Andrej Babiš do kampaně s tím, že bude řídit stát jako firmu, většina českých voličů to pochopila jako hezkou metaforu. Zřejmě si představovali Babiše, kterak bude jako velký kormidelník obuvnického průmyslu jezdit v baťovském výtahu-kanceláři mezi jednotlivými ministerstvy a dozorovat nad nimi. Po roce koaličního vládnutí s ČSSD a KDU-ČSL už je však jasné, že šéf hnutí ANO smyslem pro básnickou imaginaci příliš neoplývá. Když říká, že bude stát řídit jako firmu, bude prostě stát řídit jako firmu – tečka. Co to znamená, ukazuje takřka neustále a nyní s odchodem ministra dopravy se tento problém jenom na chvíli zviditelnil.

Za rezignujícího Antonína Prachaře teď navrhuje Daniela Ťoka. Ten byl až doposud generálním ředitelem stavební firmy Skanska. „Určitě může někdo namítat, že pracoval ve stavební firmě. Například Ředitelství silnic a dálnic se dostalo do područí stavebních firem a myslím, že člověk, který z takového prostředí přichází, bude umět těmto atakům čelit,“ prohlásil Babiš na tiskovce a ohromil tím řadu lidí, kteří nepřestali věřit, že žijeme v parlamentní demokracii a že termín „střet zájmů“ stále ještě něco znamená.

Nová strategie: nic neskrývat

Babiš moc dobře ví, že toto slovo sám dávno pohřbil, stejně jako se mu podařilo pohřbít antikomunismus svojí „burešovskou“ kauzou. Jak totiž vyžadovat dodržování pravidel demokratického zřízení v momentě, kdy je ministrem financí jeden z nejbohatších lidí v Česku a majitel obřího koncernu Agrofert? Babišovi a jeho bandě šikovných mediálních poradců se prostě podařilo obsah slovního spojení „střet zájmu“ dokonale vyprázdnit a nasadit zákeřnou strategii: rozhodli se nic neskrývat. Tato strategie ovšem funguje jen díky tomu, že dříve ona „pravidla demokracie“ sloužila pouze jako vznešená zástěrka korupce, rozkrádání státu a politických her o moc. Když se teď někdo tyto praktiky ani nepokouší „demokraticky“ lakovat, působí autenticky a věrohodně. Nemůžeme vše svádět na Babiše, i v tomto byla půda předpřipravena. Jeho úspěch je jen dokladem toho, jak hluboko jsme klesli, což je právě teď dobré si připomínat.

Kdo jiný by v takové konstelaci měl být nejvhodnějším kandidátem na post ministra dopravy než člověk, který několik let stojí v čele společnosti pravidelně se ucházející o veřejné zakázky vypisované právě tímto resortem? Daniel Ťok znamená však ještě víc! Jako hrdina najel v českém korupčním prostředí na skandinávský obchodní model a vyhlásil, že s rozdáváním úplatků a tučnými provizemi je konec, čímž Skanska ztratila svou „konkurenceschopnost“ a dostala se do finančních problémů. Nyní hodlá na ministerstvu rozpumpovat státní investice. Těm, kteří výsměšně poznamenali, kam asi tyto investice budou směřovat, okamžitě zacpal ústa. V televizi divákům vysvětlil, že teď pracuje pro stát a daňové poplatníky, Skanska už je prý „tam někde daleko“.

Ministr-stavař proti klientelismu a korupci

Divákům se určitě ulevilo, ale aby se předešlo nežádoucí a především nekompetentní kritice, sesypali tatrovku podpůrných argumentů také lídři české stavařiny. „Bojím se, že bude předmětem nekvalifikovaných útoků a neobjektivní kritiky,“ zahlásil Václav Matyáš ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Na tento instantní argument, jímž se potírá „selský rozum“, podle něhož by generální ředitel jedné ze čtyř největších stavebních firem opravdu neměl být ministrem dopravy a rozhodovat o lukrativních veřejných zakázkách, jsme dlouho čekat nemuseli.

Brzy jistě zazní také – nejspíš až po skutečném jmenování Ťoka ministrem – Babišův evergreen o tom, jak v České republice není člověka, který by byl tolik pod drobnohledem médií, jako je on a jeho strana, a tudíž je jasné, že si nový ministr dopravy nebude moct dovolit přihrát svému bývalému (?) zaměstnavateli ani trapný mostíček na Jesenicku – prostě nic, šlus. Ťok svým neuváženým přijetím ministerské nabídky aktivity Skansky v Česku v podstatě zazdil. Babišova média jí teď půjdou nonstop po krku.

Dokonce i Jaroslav Spurný z Respektu už pověsil termín „střet zájmů“ na hřebík: „Budeme doufat, že jako dobrý manažer [Ťok] rychle odstraní metody, které při zakázkách a fungování státních podniků jako ŘSD a České dráhy táhly tyhle velefirmy ekonomicky do pekel. Jednou z těch metod byl zjevný klientelismus a korupce.“ Tak tedy společně s Jaroslavem Spurným popřejme Danielu Ťokovi hodně úspěchů a štěstí v politické kariéře. Je výborným manažerem a skutečně jde o střet zájmů. Snad nám dojde, že tady něco nehraje, dříve, než se z nás všech stanou Babišovi zaměstnanci. Šéf je to prej tvrdej…

Autor je redaktor A2larmu.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image