Miluju demokracii. Demonstrace, squatovaní, srocení lidu – to pro mě znamená přesčasy a prémie a taky trochu adrenalinu, protože furt kmitat v posilce je přece jenom trochu nuda a mlátit starou mě taky nebaví. Občas chodím o víkendech křesat ožralce na fotbal, ale to není to pravý žrádlo. Mnohem raději mám politický akce, protože pomáhat a chránit, potřebuje hlavně ta naše demokracie.
Chcu se s váma taky podělit, co je pro tuhle práci důležitý, protože myslím můžu říct, že to mám za ty léta vychytaný. V zimě je asi hlavní vzít si pořádně teplý jégrovky, protože ty mladý, jak se nachčijou z čuča, tak sou schopný žvanit hodiny, než to můžem spustit a dát jim přes držku…
Takže v sobotu takhle čekáme u nějakýho prázdnýho baráku, kde dřív bydleli smažky a teď sem nastupujou nějaký organizovaný smažky, či co to je.
Taky je dobrý vzít si pod helmu empétrojku – není to vidět a když si k zákroku pustím Král do boje táh od Landy, tak si to perfektně užiju… Ale postupně:
Takže v sobotu takhle čekáme u nějakýho prázdnýho baráku, kde dřív bydleli smažky a teď sem nastupujou nějaký organizovaný smažky, či co to je. To mi hlava teda nebere, ale prej se tu našlo spousta stříkaček, takže at si názor udělá každej sám… Tyhle levičácký akce maj sice pro mě tu výhodu, že do zákroku můžu dát srdíčko a pořádně to vždycky rozjedu, na druhou stranu s těma študiózama se pak v antonu nedá o ničem bavit – ví hovno o hokeji, fotbale, o babách maj taky divný představy… tak ještě v tom Hitlerovi se vyznaj, ale chápou ho úplně naopak… No to je fuk… sere pes…
Teda musím říct, že tyhle smažky jsou ještě víc v zfetovaný, než by si člověk myslel. Kvůli tomuhle prázdnýmu baráku jich sem doleze snad tisíc nebo co a všichni řvou něco o prázdných domech a prázdných hlavách, a to teda nevim, čí hlavy myslej, ale jako já se dívám po večerech na ČT2 na historický dokumenty o německejch ponorkách Asi si většina z vás myslí, že naše práce to sou hlavně hmaty a chvaty. Jako taky ste už totiž zblblý z Novy, jako celej tenhle národ…
Pár těch smažek vleze do baráku, ve kterým není ale vůbec nic, jenže Pepik, kterej dneska dělá velitela, říkal, že to je trestnej čin, a pro nás to znamená, že je můžem zmalovat do modra. No jenže ty smažky zfetovaný z toho baráku normálně odejdou sami. Takže čekám, co bude a začínám být trochu na nervy, páč smažky sou zfetovaný a zpívaj si, my hlídáme barák, ve kterým nic není a už je tma. Ale člověk chce být taky hrdej, když de večer spat, a vědět, že něco udělal pro společnost. Tak prostě z hecu zkusím, co ty levičáci vydržej a trošku pudu štěstíčku naproti jak ve fotbale, uklouznout může přece každej…
Prostě když se jeden z těch fetáků ozve a říká něco proti tomu, že ho chcu hodit na zem, tak mu dám párkrát pěstí do toho jeho áčkařskýho ksichtu, protože na chvaty a hmaty já teda kašlu, nejsu totiž teplej. Nepřátelé státu jsou nepřátelé státu a naši nadřízení to stejně jako my moc dobře vědí. Tady tenhle si fakt koleduje, ptá se mě na služební číslo, což teda fakt nesnáším. Mám už odladěnej takovej fórek – jak se mě někdo během mlatby ptá na číslo, tak řikám, že nejsu Pytágoras – to ty inťouše vždycky na chvilu úplně paralyzuje, že znám to méno, a jak sou zaskočený, tak se nestihnou krejt a jednu jim vždycky vrznu po hubě pendrekem… „Zrubu tě jak kartáč ty zmrde,“ povidám mu, aby pochopil, že tentokrát to myslim vážně.
Nemá cenu se s nima moc mazat a je potřeba jim pěkně státotvorně vysvětlit, jak to s tou demokracií je. Takže si do tý smažky bouchne i pár kolegů, ať vidí, že to není žádnej můj osobní názor, ale že jde o demokratický mínění celýho našeho sboru.
Naštěstí s naší mluvčí Rösslerovou máme dohodu, že když někoho zmastíme, tak ona pisálistům řekne, že spadl. Museli jsme pro tu transku Reslerku hlasovat v anketě Miss mluvčí na tn.cz. Díky hlasům našeho oddílu to vyhrála na celý čáře, a tak teď pro nás udělá první poslední. Jako jinak Jana je fakt skvělá, fetkám neřekne nikdy nic, ani to, kolik jsme těch socek zatkli, a smažky se pak nemůžou navzájem dopočítat, hahaha.
Na druhou stranu zažívám i smutný chvilky… Dycky když po akci jedeme na služebnu, houkačka teskně houká a člověk má pocit, že něco krásnýho zase skončilo. Tak jsem se rozhodl angažovat, abych ty smutný chvilky, co mi táhnou hlavou, zahnal a založil jsem si proti tomu squatu stránku na Facebooku, aby se jako neřeklo, že nejsem aktivní občan. Ale něco je ale teda nějak blbě – zatímco ty smažky podporujou tisíce dalších smažek, tak mně to lajklo jen pár kluků ze sboru. A to přesto, že tam dávám fotky kámošů v kuklách a s pendrekama, jak to mají lidi rádi. Někdy mám zkrátka pocit, že už vážně ničemu nerozumím a že se celej tenhle systém definitivně posral…
Autor je těžkooděnec.