Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Když se budete snažit, skončíte v IBM

Bývalý zaměstnanec brněnské pobočky IBM líčí pracovní podmínky řadových zaměstnanců této nadnárodní firmy.

„Tak kdo mi řekne jednu ze tří hodnot IBM?“ ptá se manažer na mítinku lámanou angličtinou a marně se u toho snaží vypadat nadšeně. I ti, kteří to vědí, se v této trapné situaci raději dívají do země. „Responsibility in every relationship,“ ozve se po krátké pauze z davu. „Ano, správně.“ Odvážlivec je obdarován nejen pochvalou, ale i čokoládovou tyčinkou. „Asi pokyn z vrchu,“ komentují to soucitně kolegové.

Zatímco slavné brněnské fabriky průmyslového období zejí prázdnotou, v okolí Brna vyrostly obří prosklené kancelářské budovy. Našinci chtivému stabilního a slušně placeného zaměstnání nezbývá nic jiného než se poohlídnout po práci v pobočkách nadnárodních koncernů. Dnešní Brno je metropolí informačních technologií a „callcentráků“ a nadnárodní korporace jako IBM či Honeywell patří mezi největší brněnské soukromé zaměstnavatele.

Idiots Become Managers

Brněnské IBM bylo ještě před několika lety vnímáno jako jakási jistota pro odpadlíky a absolventy místních humanitních oborů. „Nic se neděje,“ uklidňovali se studenti navzájem, „přinejhorším skončím v IBM.“ Stačilo umět anglicky, nebýt úplný idiot a člověk měl pracovní smlouvu téměř jistou. Pokud dokázal chodit do práce včas a střízlivý, rýsovala se mu i možnost kariérního postupu. Ekonomická krize však zamávala pracovním trhem i v Brně. Za prací do jihomoravské Silicon Valley se přistěhovali ajťáci z široka daleka, zejména pak ze Slovenska. A tak se dnes i na pozici copy-paste specialisty vyžadují IT skills na vyšší úrovni, než je psaní diplomky ve Wordu. Firma si vás již nevyškolí, musíte se vyškolit sami.

Dnešní Brno je metropolí informačních technologií a „callcentráků“ a nadnárodní korporace jako IBM patří mezi největší brněnské soukromé zaměstnavatele.

„Co zkratka IBM vlastně znamená?“ je jedna ze záludných otázek, která může zájemce o práci očekávat při pohovoru na prestižní pozici u této nadnárodní korporace. Mezi zaměstnanci koluje řada interpretací této zkratky. „I Beg for Money“ je asi nejvýstižnější. Časem však novému zaměstnanci začne docházet i opodstatněnost alternativního výkladu: „Idiots Become Managers“. Někteří manažeři totiž působí tak, jako by se na své pozice dostali jen díky tomu, že se ve firmě dokázali udržet ze všech nejdéle. „Pojď se mnou do kvajet růmu, nemusíš se mě bát,“ láká bývalý král diskoték (a dnes manažer) ve zmuchlané košili řadového zaměstnance na kobereček. V této místnosti mu vyčte nedostatečné nadšení pro firemní zájmy a časté odskoky na cigáro. Postižený klopí zrak a slibuje, že se polepší. Do konce zkušební lhůty mu ještě nějaká chvíle zbývá a na stavbě to v zimě není žádná legrace. Každý manažer i manažírek je vždy na vzestupu ve zdánlivě nekonečné hierarchii firmy.

Firma se stejně jako jiné korporace zejména amerického původu snaží natlačit do lidí svoji firemní kulturu. Jenže americká firemní kultura v českém prostředí naráží, a to nejen u řadových zaměstnanců, kteří mají emaily s firemní propagandou přesměrované rovnou do koše, ale dokonce i u většiny manažerů. V něčem to připomíná období před převratem. Stačí, když budou všichni předstírat zápal a budování Potěmkinovy vesnice na bývalé konečné tramvají může pokračovat.

Občas se nelze ubránit představě, že jste se ocitli zpátky na základní škole. Obzvlášť když vás na konci roku manažer hodnotí známkami 1, 2 a 3. Známkování sice nepřinesete domů na vysvědčení s očekáváním pochvaly či trestu od rodičů, ale odvíjí se od něj výše výplaty a „perspektivy růstu v rámci firmy“. Každý má v databázi svůj kádrový posudek, v němž spolu se svým manažerem zhodnotil svoje snažení pro dobro firmy. Zda má kádrový posudek i tajnou část, která není zaměstnancům přístupná, nikdo neví.

Multikulturní firma

Když IBM prodal část svojí hardwarové divize a v indickém Bangalore na hodinu propustil několik tisíc Indů, těžko byste mezi brněnskými zaměstnanci hledali solidaritu. „Já jsem proti indiánům nikdy nic neměl, až tady ze mě udělali rasistu,“ svěřuje se jeden ze zaměstnanců. Už potřetí telefonem vysvětluje, že na email, který leží dvacet minut ve schránce, momentálně nemůže odpovědět, protože směna nemá dostatek lidských zdrojů. Odhaluje tak úskalí mezinárodní spolupráce v nadnárodní multikulturní firmě, v níž tvoří indičtí kolegové více než třetinu zaměstnanců. Indové na druhém konci planety jsou předmětem vtipů i opovržení a nikdo netuší, co si o Češích myslí oni. Jejich situace není příliš odlišná. I v Indii má totiž IBM pověst, že tam pracují jen ti, co si nenašli nic jiného.

Najdou se ale i zaměstnanci, kteří upřímně doufají v postup v rámci firmy. „Musím tady vydržet aspoň tři roky a získat zásek do CV, pak už si najdu něco normálního,“ zní poměrně běžný názor mezi zaměstnanci na nižších pozicích. Nevděčností k firmě, která jim umožnila vstup na oficiální pracovní trh místo občasné práce přes agentury, se řada zaměstnanců netají. Jako by téměř všichni odtud chtěli odejít. Zatímco v Couplandově novele Microserfs nespokojení „coding monkeys“ z Microsoftu vzhlíželi směrem k firmě Apple, v imaginaci zaměstnanců IBM zastává podobně mytickou pozici Red Hat. Je to o to krutější, že v Brně tato firma sídlí hned přes silnici a při každé cigaretové pauze se na ni musí závistivci dívat. Mají tam nejen větší výplaty, ale i výhody v podobě stravenek. „Prý tam mají i fotbálek,“ traduje se u oběda i na kuřáckých pauzách.

Autor má humanitní vzdělání a dva roky pracoval v IBM.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image