Výsledky posledních komunálních voleb v mnoha českých městech včetně Prahy byly do značné míry revoluční. Pomineme-li úspěch populistického hnutí ANO, došlo i k řadě veskrze pozitivních změn. Na mnoha radnicích se opět o něco omezil dosah chapadel starých odéesáckých struktur a zároveň byl zvolen rekordní počet zastupitelů z dříve takřka nevolitelných stran, včetně mnoha nových občanských iniciativ.
I když ještě není jasné, jak noví zastupitelé se svými posty naloží, jako jednoznačně pozitivní lze prozatím hodnotit aspoň posun ve vývoji české občanské společnosti. Mezi občany přibývá těch, kterým není lhostejné, co se děje s místem jejich bydliště, a ubývají ti, kteří jsou ochotni tolerovat či ignorovat hodnoty a zájmy developerů, soukromého kapitálu a politiků parazitujících na tržním systému. V Praze v tomto směru snad největší posun zaznamenala sedmá městská část. Jasně se voliči vyjádřili i na Praze 3 a 10, byť zde jejich zájmy přidusily zbytky zmíněných mocenských „chapadel“.
Tajemné reformy
Co si však člověk se zájmem o hezké a příjemné město má myslet o tom, jak dopadly volby do zastupitelstva hlavního města Prahy? Pomineme-li báječný fakt, že magistrát historicky poprvé konečně povede žena (to je samo o sobě značný progres), co můžeme od primátorky Adriany Krnáčové čekat? Má nás uchlácholit její příslib, že na město spolu s kolegy z hnutí ANO „prostě“ dohlídne? Tak jednoduché to není.
Zbývá jen doufat, že k pozitivním změnám naladěný Stropnický ze svého působení na magistrátu nezíská stejný dojem jako Hudeček, který své snahy o zlepšení plánování a rozvoje města popsal jako „řezání nožíkem do tanku“.
Pokud jde o budoucí rozvoj a směřování města, podstatnější roli než primátorka bude hrát její náměstek pro územní rozvoj, a to zejména díky reformám, které na tomto postu, a posléze i v roli primátora, zahájil během uplynulého volebního období Tomáš Hudeček z TOP 09. Je trošku smutné, že se o těchto reformách více nemluvilo na veřejnosti – to ostatně může být i jeden z důvodů, proč Hudeček post primátora neobhájil. Obyvatelé Prahy o těchto pozitivních změnách jednoduše mnoho nevěděli. Hudečkovy reformy samozřejmě nebyly bezchybné. Přes mnohé přehmaty je však nutné říct, že po dvaceti letech zacházení s městem jako s dojnou krávou, rozprodávanou po kouscích různým sígrům a mazánkům, lze iniciaci nového územního a strategického plánu, nových stavebních předpisů či transformaci byrokratického Útvaru rozvoje města na o něco modernější Institut plánování a rozvoje hodnotit jednoznačně kladně. Mnoho pozitivních počinů se už promítlo přímo do prostoru Prahy.
I přesto se k voličům o tomto dění z médií dostávaly jen velmi kusé zprávy. Někteří si možná všimli aspoň výrazného zlepšení fungování Náplavky, případně zaznamenali vznik Metropolitní ozvučné desky, odborného poradního orgánu, s nímž Hudeček rokoval o dalším vývoji Prahy. Celkem však byly Hudečkovy počiny tematizovány hlavně v předvolební antikampani ostatních stran kandidujících do zastupitelstva hlavního města. Co na tom, že svou kritikou veskrze dobré věci daly najevo především neznalost trendů městského rozvoje?
Stavební předpisy, farmářské trhy
Co se tedy s Prahou a zahájenými reformami bude dít dál? Určité naděje Hudeček vkládá do nového radního pro územní rozvoj, kterým byl nedávno vcelku nečekaně a za povyku konzervativnějších koaličních partnerů jmenován Matěj Stropnický ze Strany zelených. Ve středu 17. prosince oba pánové přijali pozváni do Knihovny Václava Havla, kde v rámci série popularizačních večerů zaměřených na urbanistiku veřejně diskutovali na téma rozvoje města. Ačkoliv se oba politici nachází na opačných pólech politického spektra, tímto veřejným angažmá dali najevo svou spřízněnost v otázkách otevírání radnice veřejnosti, jakož i většího zapojování veřejnosti do plánování města.
Přítomné architekty zajímalo, co se bude dít s novými pražskými stavebními předpisy, jejichž platnost kvůli formálním nedostatkům zrušilo ministerstvo pro místní rozvoj a které se výrazně nelíbí zejména billboardové lobby, neboť předpisy měly reklamu ve městě významně regulovat. Podle části politické opozice nahrávala nová pravidla developerům a dávala přílišnou rozhodovací moc do rukou nevolených odborníků namísto politiků. Jejich skutečným záměrem přitom naopak bylo dát rozvoji Prahy řád a řešit prostor města jako komplexní celek. Situace je tedy jak vidno zamotaná a ani Stropnický zatím přesný plán ohledně dokumentu nemá.
Část diskuse se tak zaměřila na kritiku toho, co se za Hudečkova vedení nestihlo dodělat, a zda byl vůbec dobrý nápad pustit se do tak rozsáhlých reforem, když na ně byly jen dva roky. S neutěšeným stavem Prahy ovšem Hudeček něco začít dělat musel. Nezbývalo mu tedy než doufat, že na tuto jeho zdánlivě apolitickou práci případná nová garnitura naváže.
Tématem večera byly také výtky týkající se vedoucích zaměstnanců Institutu plánování a rozvoje města, kteří byli vybráni bez veřejné soutěže. Hudeček prohlásil, že i otevřené soutěže mívají vítěze předem známého, a tudíž je naivní se domnívat, že by soutěž něco změnila. Právě Roman Koucký, který stojí v čele Kanceláře Metropolitního plánu, leží v žaludku mnoha odborníkům a aktivistům. Stropnický se následně pochvalně vyjádřil o dění, které Hudeček inicioval, prohlásil však, že podaří-li se mu vládní koalici na magistrátu přesvědčit o smyslu Hudečkem započatých aktivit, bude nutné nalézt stálého ředitele Institutu plánování a rozvoje, a to na základě transparentního výběrového řízení.
Hudečkovi byl dále položen dotaz týkající se jeho údajného rušení farmářských trhů na Náplavce. Publikum se tak mohlo dozvědět, že trhy nemají být rušeny, nýbrž „umravněny“, neboť ve stávající podobě činí Náplavku neprůchozí. Stropnický i Hudeček se shodli na tom, že farmářské trhy jsou druhem komerční činnosti. Z pronájmů veřejného prostranství pro tento druh činnosti by mělo finančně profitovat i město a jeho obyvatelé, nikoliv pouze jednotliví provozovatelé, kteří tak de facto mají monopol na využívání konkrétních veřejných prostranství.
Město pro lidi
Řeč přišla také na komunikaci magistrátu, respektive Institutu plánování a rozvoje města, s městskými částmi. Ta dosud příliš nefungovala – dle Hudečka především kvůli přetrvávajícím strukturám ODS na jednotlivých radnicích. Stropnický si od komunikace s městskými částmi slibuje posun pozitivním směrem, neboť v zastupitelstvech mnoha městských částí nyní zasedají jeho spolustraníci či koaliční partneři. Pozitivní změny lze zřejmě očekávat i v komunikaci magistrátu s běžnými obyvateli. Stropnický vidí vhodný model například ve veřejných debatách svolávaných při projednávání jednotlivých změn.
Během kladení otázek z publika na závěr zaznělo i to, že Stropnický hodlá pokračovat ve schůzkách Metropolitní ozvučné desky, byť by ji rád ze sterilního prostoru rezidence primátora na Mariánském náměstí přestěhoval někam jinam a více otevřel veřejnosti. Stropnický dále reagoval na poznámku, že údajně nechce v Praze nic stavět zopakováním prohlášení, že nechce stavět silnice, je však zastáncem výstavby na velkých rozvojových územích.
Na konci akce dali oba účastníci „duelu“ najevo svá odlišná pojetí strategického plánování města. Zatímco Hudeček by město plánoval krásné a příjemné pro život hlavně proto, aby do něj přicházeli bydlet „kvalitní“ lidé, tedy motor ekonomického rozvoje, Stropnický by město chtěl dělat hezkým a příjemným hlavně pro lidi, kteří už v něm žijí. S tím nakonec musel souhlasit i Hudeček, byť i tak byla politická odlišnost obou pánů v samém závěru hezky vypointována. Zbývá jen doufat, že k pozitivním změnám naladěný Stropnický ze svého působení na magistrátu nezíská stejný dojem jako Hudeček, který své snahy o zlepšení plánování a rozvoje města popsal jako „řezání nožíkem do tanku“.
Autorka je sociální geografka.