V dubnu letošního roku se má otevírat prodloužení trasy metra A. Pásky se budou přestříhávat na Bořislavce, ve Veleslavíně, na Petřinách a u motolské nemocnice. V několika lokalitách se tak zkrátí cesta do centra města. Současně však ztratí význam některé tramvajové a autobusové linky na povrchu, a proto je čeká reorganizace. Až potud by vlastně bylo všechno v pořádku – pokud by ovšem dějištěm nebyla Praha, vedená dlouhá léta partou Pavla Béma a nyní pro změnu partou, jejíž představou je, že cokoliv se dá vést jako firma. A která na billboardech občanům sdělovala, že to „prostě zařídí“.
Problém je ostatně už samotné prodloužení metra do Motola, zahájené ještě za Pavla Béma. Nekoncepčnost, která v poslední době provází rozvoj páteře pražské dopravy, by vydala na článek, ne-li knihu. Prodloužení metra k největší pražské nemocnici vypadá na první pohled logicky. Přesto se předem ví, že za Veleslavínem bude jezdit poloprázdné a jeho případné extrémně drahé prodloužení na letiště nadlouho zůstane maximálně tématem předvolebních kampaní.
Víme, kam ti lidé potřebují
Ve městě, které by mělo na radnici kompetentní zastupitele a které by se nebálo komunikovat s občany, by celá věc mohla vypadat takto: už před rozhodnutím o prodloužení linky A by byla veřejnosti předložena k diskusi aspoň rámcová představa o tom, jak bude po otevření vypadat doprava na povrchu. Možná by se pak dala přednost smysluplnějším projektům. Ve městě, kde by totéž platilo aspoň ze třetiny, by se připravované změny MHD projednávaly s městskými částmi a s veřejností s dostatečným předstihem. Ve městě, jako je Praha, se MHD prostě rozvrtá. Změny se totiž mají týkat téměř stovky linek.
Expertní organizace jako ROPID má své opodstatnění – jenže její pohrdání tím, pro koho tu je, už dosáhlo výšin, v nichž cestující jen lapá po dechu.
Není to tak dávno, co Praha podobnou situaci zažila. Organizaci MHD zajišťuje společnost ROPID, která v září 2012 spustila takzvanou „novou metropolitní síť MHD“. Hlavním motivem ovšem byly magistrátní škrty. Hledělo se tedy především na to, že – slovy šéfa ROPIDu Pavla Procházky – „opatření generují příjemnou úsporu“. V praxi to znamenalo zkrácení víkendového provozu metra, zrušení několika linek tramvají, přetrasování většiny z nich a posílení několika málo úseků. Pražské ulice zároveň začaly brázdit takzvané metrobusy, což jsou pochopitelně tytéž busy v týchž intervalech jako dříve, ovšem porůznu sloučené do menšího počtu linek a opatřené novým sexy názvem. Městské části tehdy s řadou změn nesouhlasily, podepisovaly se petice a málokdo věřil, že je ROPID prosadí. S pomocí Josefa Noska, radního pro dopravu z tehdy ještě mocné ODS, se to podařilo. „Víme, kam ti lidé potřebují,“ tvrdil před změnami v rozhovorech Procházka – zatímco cestující v chaosu nastalém po změnách zase nejspíš věděli, kam by potřeboval Procházka i s Noskem.
V několika případech, které budily největší nespokojenost cestujících a městských částí, nakonec po měsících ROPID ustoupil – ale opět po svém. Tramvaj číslo 11, která jezdila dlouhá léta do Strašnic, uťal původně už na Olšanských hřbitovech. Později se uvolil tramvaj v trase původní jedenáctky obnovit, ovšem pod číslem 13, aby to snad nevypadalo, že ROPID uznal vlastní chybu. A teď chce, mimochodem, třináctku opět zrušit.
S vyloučením veřejnosti
Pod Pavlem Procházkou se prý sice houpe židle už dlouho (na jeho pozici právě probíhá výběrové řízení), ale výchylky jsou to zřejmě příliš malé na to, aby se nemohl scénář z roku 2012 opakovat i letos. A to v ještě absurdnější podobě. To, že se bude otevírat nový úsek metra, se ví několik let – a ROPID teprve tři měsíce před otevřením začal naznačovat, že při té příležitosti vlastně opět naprosto překope mapu linek. A připravoval ji v co největším utajení. Původně mělo být vše zveřejněno na podzim, ale podrobnosti ještě v polovině ledna neznaly ani městské části, natož aby se kdokoli obtěžoval na něco ptát veřejnosti. To, jakým stylem ROPID prezentoval své záměry, ukazuje diskusní příspěvek Martina Šubrta, který se pražské MHD věnuje dlouhodobě: „Způsoby, kdy se návrh změn na jednáních dá partnerovi k nahlédnutí, nesmí si to zapsat a na konci je to zase odebráno, kdy se v posledních dnech posílají na městské části jen pečlivě vysekané výtahy pro jednotlivé oblasti, to je chování, které svědčí o naprosto panickém strachu ze zveřejnění a ještě paničtějším strachu z nějaké kritiky. Není sebemenší důvod, aby to už rok nebylo veřejné. Tedy nebyl by, kdyby šlo o odůvodněné změny.“
Od Petra Dolínka (ČSSD), magistrátního radního pro dopravu, jsme se dověděli jen to, že „připravené změny vítá“, a od primátorky Adriany Krnáčové (ANO) dle očekávání nevíme nic – jen to, že se časem možná zlevní kupóny MHD. Bylo by ostatně odvážné je zdražit, když vlastně nikdo neví, jak bude pražská doprava vypadat po Velikonocích. Petra Kolínská (SZ), radní pro dopravu v Praze 6, směla prozradit jen to, že má „z jednání s ROPIDem dobrý pocit, přestože všechny návrhy příjemné nejsou“ – smutná situace pro členku strany, která tolik vzývá transparentnost.
Hlasy kritizující přístup ROPIDu však sílily, a tak organizátor nakonec plány odtajnil – s úzkostlivým dodatkem, že jde o pracovní verzi, která se teprve bude projednávat. Samozřejmě v časové tísni. Při tvorbě sítí veřejné dopravy je přitom zvykem začít s projednáváním třeba i rok dopředu, aby se změny řádně přichystaly a aby se nemuselo za pár měsíců všechno překopávat znova. Jenže projektanti ROPIDu buď potřebují vykázat činnost, nebo je zkrátka baví hrát si s čárami na mapě a s čísly linek.
Dynamicky se rozvíjející metrobusy
Dokument obsahuje řadu smysluplných změn, například expresní autobus Strahovským tunelem nebo přímou tramvaj propojující Holešovice, Palmovku a Strašnice. Zároveň ROPID napravuje některé své předchozí přehmaty. Současně ale ohlašuje s nikým nekonzultovanou likvidaci zažitých spojení, na která jsou cestující zvyklí: tramvajová linka 22 má například zmizet z Malé Strany a linka 18 zase ze Staroměstské.
Vysvětlení změn, které ROPID vyvěsil na web, je evidentně šité horkou jehlou, jak je patrné z řady gramatických lapsů a jurodivé stylistiky: text se hemží vykřičníky a superlativy, o každé druhé čtvrti mluví jako o „dynamicky se rozvíjející“ a obsahuje i perly typu: „Zrušením linek 214 a 225 nedochází k žádnému omezení nabídky spojů, naopak! Linky 214 a 225 jsou sloučeny do jedné, čímž i Malá Ohrada přivítá svůj metrobus!“ Těžko něco takového považovat za řádně připravené odůvodnění změn. Za těch pár týdnů, které zbývají do otevření metra, se možná podaří dohodnout několik kosmetických úprav, ale ne změnu celkové koncepce. Městské části byly podle všeho zahnány do časové tísně zcela záměrně, aby si ROPID prosadil svou.
Praha se ráda chlubí, že má jednu z nejlepších MHD v Evropě. Pořád ještě je to pravda. Je pochopitelně nemožné plánovat síť hromadné dopravy prostřednictvím všelidových hlasování o tom, která tramvaj kam pojede. Jde o složitou věc a expertní organizace jako ROPID má své opodstatnění – jenže její pohrdání tím, pro koho tu je, už dosáhlo výšin, v nichž cestující jen lapá po dechu. I když se MHD technokraticky vzato třeba nijak podstatně nezhorší, cestující se nechtějí učit každou chvíli nové přestupy, nová čísla „metrobusů“, neustále je hledat na internetu a kontrolovat, jestli zrovna náhodou neplatí jízdní řád pro jarní nebo podzimní prázdniny. A přístup ROPIDu jen podrývá důvěru v MHD jako službu a instituci. Ano, jsou tu jistě naléhavější problémy než to, jestli dvanáctka pojede u lékárny na Strossmayerově náměstí rovně nebo doprava. Jenže celá opakující se kauza překreslování mapy pražské MHD je vypovídajícím výrazem panujících poměrů. Poměrů, kdy jedni experti prostě „vědí, kam ti lidi potřebují“ a druzí experti přikyvují se slovy: „Prostě to zařídíme.“
Autor je komparatista.