Během silvestrovské noci se před jedním z třebíčských barů semlela bitka, která skončila smrtí. Dva značně opilí třicátníci, kteří se do té doby neznali, se začali hádat a následně do sebe strkat. Jeden z nich vytáhl nůž, ohnal se a druhého smrtelně zranil. Zpráva se den nato objevila v Televizních novinách na Nově – i z toho důvodu, že lovecký nůž s třiceticentimetrovou čepelí tasil rapper El Marón z Masových Wrahů, který se jím často chlubil ve videoklipech. Hiphopová obdoba death metalu – horrorcore rap –, k němuž se skupina hrdě hlásila, se zase jednou dostala pod palbu. Na stránkách deníku Blesk jste se mohli dočíst, že se „frontman Masových Wrahů stal skutečným vrahem“. Nova zase v reportáži pouštěla násilnické klipy kapely a zdůrazňovala: „Zpěvák oznámil v písni, že jednou zabije.“ Pokud bychom ale vinili celý žánr nebo hledali spojitost mezi texty a reálnými rozhodnutími, museli bychom pak připustit, že videohry či provokativní formy umění jsou také škodlivé. Vždycky jde o individuální případ – zabíjel alkohol, nůž a hlavně ten, kdo ho vytáhl.
Společenská hrozba?
Není to poprvé, kdy horrorcore vyvolal morální paniku. Průkopnici stylu, detroitské duo Violent J a Shaggy 2 Dope tvořící Insane Clown Posse, se několik posledních let soudí s FBI, protože ve výroční zprávě z roku 2011 registrovala vláda jejich fanoušky jako gang a oni chtějí jejich pověst očistit. Juggalos, jak se příznivci skupiny označují, měli podle amerického úřadu zastřelit dva lidi a ukopat k smrti bezdomovce. Podle dokumentů zaznamenávajících každoroční přehlídku bizarností, na níž se sjíždí tisícovky věrných a popíjejí mimo jiné superlevnou detroitskou sodu Faygo, spíš než gang připomínají návštěvníky českého festivalu Obscene Extreme. Juggalos jsou pro fanoušky Insane Clown Posse rodina, kterou už od střední hledali – ve školních lavicích nejspíš sedávali sami, nikdo se s nimi nebavil a až teď konečně někam patří. „Vláda chce potrestat naše fanoušky za to, že nás mají rádi. Nejsme veřejnou hrozbou nebo společenským nebezpečím,“ bránili se před rokem v rozhovoru pro deník NY Times Joseph Bruce a Josephs Utsler, jak zní jejich pravá jména.
Magazín Spin koncem devadesátých let otiskl komiks o Insane Clown Posse, v němž se psalo: „Oplzlost není nebezpečná, stupidita ano.“ Platí to i pro celý horrorcore.
Ti na začátku devadesátých let pověsili na hřebík wrestling, ze kterého si nechali akorát ikonicky namalované tváře, a začali rapovat. Chvíli se nemohli najít, ale cestu jim ukázal další detroitský rapper Esham. Ten už tehdy začínal využívat roztrhaná těla bez rukou jako výrazový prostředek, v té době to bylo ještě neprobádané území. Za několik let svého mentora zastínili a prosekávali si svou cestu popkulturou krvavými rýmy. Když se ale dostali ke svému druhému albu u major labelu vlastněného společností Walt Disney, byli ochotni z explicitního násilí slevit – vypustili několik tracků, a dokonce pozměnili texty. O dvě desetiletí později nahráli singl s dalším detroitským rodákem Jackem Whitem, který vyšel na Whiteově značce Third Man Records. Ve videoklipu s patnácti miliony zhlédnutími Insane Clown Posse vznášející se na obláčcích rapují o každodenních zázracích lidského života, jako jsou žirafy s dlouhými krky, pejsci, vodopády a mléčná dráha. Přestože to může znít jako vtip a žánrový metajazyk je mnohdy těžko čitelný, i ve svých dalších klipech volají po Bohu, který netrestá nespravedlnosti. Zdá se, že tomuto vtipu schází pointa.
Zábava cynické doby
Do České republiky přitáhl horrorcore kontroverzní Řezník, zakladatel labelu ZNK a taky člen skupiny Sodoma Gomora, který si svou nepostradatelnou masku vypůjčil právě od Insane Clown Posse. Do zpátečnických beatů využívajících metalové motivy, rapuje o znásilňování, masových vraždách, případně si vyřizuje účty se svými odpůrci. Za dobu svého působení si vybudoval masivní fanouškovskou základnu, nasbíral přes 66 tisíc lajků na facebookovém profilu a vytrollil dlouhodobě zchátralé a irelevantní hudební ceny Slavík. Za track Konečné řešení stanul s rappery Hrobkou a Pitvou dokonce před soudem. „Za odstranění houmlese tu nikdo vinu nenese,“ rapují ve videu, které stále visí na YouTube – proces totiž vyhráli a Řezník parazitující na mainstreamových médiích vyšel z kauzy silnější než kdy předtím. Jako pouliční gang v klipu oživují válečnou rétoriku, používanou třeba legendární skupinou Wu-Tang Clan, a vydávají se s baseballovými pálkami do pražských ulic bojovat proti bezdomovcům. Podle jejich slov by bylo nejlepší je zapálit.
Do pouliční války ale rappeři vždy vstupovali proti rovnému nepříteli, ne proti bezbranným jedincům, jichž se ve společnosti nikdo nezastane. Ze siláctví je rázem čisté slabošství. Jak A2larm nedávno psal, mezi časté příčiny úmrtí lidí bez domova patří právě napadení nebo uhoření v chatce. Pokud se horrorcore plácá jenom v abstraktních situacích s nadsázkou béčkových hororů, může být stupidní, ale je neškodný. Když se ale spojí s konkrétním společenským tématem, hrozí potenciální nebezpečí – kromě bezdomovců chtějí vyčistit město i od přistěhovalců. Konečné řešení je tak ideálním příkladem bezduché politické xenofobie, kterou známe třeba z loňské předvolební kampaně. Řezník se tématu nevzdal ani v tracku Soudní proces oslavujícím vítězství: „Fuck the Police, kdyby radši udělali zásah proti bezdomovcům, postříleli je za zápach.“ Jako je ze své podstaty nesmyslný nazi rap, stejně tak Řezník plive na kořeny hip hopu, když chce střílet bezdomovce – rappeři, kteří se vypracovali z ghett na okraji velkoměst, se nikdy nevysmívali chudobě. I horrorcoreoví veteráni Gravediggaz, jejichž zakládajícím členem byl mozek Wu-Tang Clanu RZA, se chudinských čtvrtí pochopitelně zastávali. Pro ty bylo ale kopání hrobů spíš metaforou pro osvětu – oživení mentálně mrtvých.
Úspěch Řezníka a dalších tuzemských horrorcore rapperů odráží zábavu generace, která ve volném čase sleduje brutální videa na „serverech pro muže“. Jsou nenáročné, šokující a na konzumenta nekladou žádné intelektuální nároky. Rappeři hlásící se k horrorcoreu mají omezené výrazové prostředky – nesmí být moc abstraktní, protože by nebyli čitelní pro publikum a vyvázali se z formátu internetového memu. Není náhoda, že Řezník (ve skutečnosti se jmenuje Martin Pohl) stojí za populárními kreslenými vtipy Martyho frky. Magazín Spin koncem devadesátých let otiskl komiks o Insane Clown Posse, v němž se psalo: „Oplzlost není nebezpečná, stupidita ano.“ Platí to i pro celý horrorcore, spoutaný pravidly subžánru vyhledávaného outsidery, kteří se v hip hopu nikde jinde nechytli a svým posluchačům nenabízí nic než nikdy nekončící cynismus, protože je všechno jenom jako.
Autor je publicista, spolupracovník Radia Wave.