Čeští antiislamisté se sešli v sobotu v Brně. Martin Konvička v jednom rozhovoru naznačoval, že by jednou snad i dokonce mohl kandidovat na prezidenta, protože Zeman podle něj není ten pravý vůdce proti islámu. Ambice mu tedy nechybí. Na náměstích ale působí řečníci dost bezradně. A to i přesto, že Jana Volfová je prožívá v euforii a za mikrofonem jenom září. Sobotní demonstrace se ale špatně hodnotí jinak než jako nepovedené představení s nejasným poselstvím.
Češi mají problém s pozitivním nacionalismem – není jasné, co by to dobré na Češích vlastně mělo být. Entomolog Konvička to asi sám nevymyslí, a tak se spojuje, s kým to jen jde. Jenže ani jeho mluvčí nejsou schopní nabídnout přesahující prvek, ke kterému by se mohli příznivci upnout. Jediný, kdo z nich má trochu grády, je nacionalistická máma Jana Volfová. V Brně to ale i přes její osvěžující projev o vepřovém, telecím i hovězím byla především nuda.
Protože hrdý islamofob považuje jedení vepřového za politickou akci, musí se jednat o maso z prasete zabitého po našem. Nejlíp chutná asi to z prasečáku v Letech.
Zatímco za Klause vládla českému pseudokonzervativnímu myšlení až čarodějná mysteriózní ideologie a hradní partička se nezdráhala popírat evoluci nebo formulovat originální teorie o 11. září, parta kolem Konvičky tápe. Antiislámské téma by navíc ráda ukradla ODS, která s politickým myslitelem v čele dokonce kooptovala naprosto nesmyslnou tezi o tom, že islám se rovná nacismu. Z toho musí politologa Fialu bolet huba, ale na nic jiného se ODS už asi nezmůže.
Pestrá směs sobotních antiislámských mluvčích absorbovala do svých proslovů leccos. Valentýn byl využitý k pranýřování některých islámských zemí, kde prý mají problém svátek zamilovaných slavit. Komerční tlak výrobců valentýnek tak byl v Brně na Moravském náměstí povýšen na opravdový národní svátek: nákupem přáníček přispíváte k boji s islámem a posilujete české národní uvědomění. Součástí nového českého vymezování vůči barbarům je nyní i boj za práva žen, jakkoli z tribuny zazněla i ostrá slůvka na adresu gender studies. Dalším výrazným tématem je pochopitelně maso. Protože hrdý islamofob považuje jedení vepřového za politickou akci, musí se jednat o maso z prasete zabitého po našem. Nejlíp chutná asi to z prasečáku v Letech.
Došlo i na klasické vábení rozporem mezi „námi“, tj. obyčejnými lidmi, a „jimi“, tedy pseudohumanistickými intelektuály. To bylo naředěno vzpomínkami „světoběžníka“ mgr. Huška, který chodil na střední v Anglii spolu „s židy, muslimy a křesťany“. A – světe div se – „bylo to dobré“. Až na bolestivý zážitek, když mu v šestnácti jeden muslimský spolužák řekl, že „skončí v pekle“. Tenkrát si z toho prý nic nedělal, ale dnes mu už dochází, co to všechno znamenalo. Prostor u mikrofonu dají islamofobové asi každému, kdo si o něj řekne. Jana Volfová se blýskla úvahou o zdravém rozumu a českou identitu ilustrovala na tátovi a mámě, co jedí hovězí, vepřové i skopové. Těžkosti s českým nacionalismem neprolomila, ale svůj projev dokázala – na rozdíl od jiných – říct spatra. Na její jásání o tom, „kolik nás tady zase je“, reagoval dav nadšeně.
V Brně se nesešli jen hejtři islámu, ale kousek od nich se shromáždili i odpůrci jejich zjednodušeného vidění světa. Plán „vytrollit“ islamofoby předáváním papírových valentýnských srdíček demonstrantům ale nakonec – „po dohodě s policií“ – nerealizovali. Jejich akce sice nebyla zbytečná, ale čeští islamofobové by stejně trošku lásky nejspíš potřebovali. Jejich řečníci je totiž nedokázali příliš rozehřát, a tak nejčastěji bylo mezi lidmi slyšet „je zima“.