Na severozápadním okraji Petrohradu, nedaleko něvského nábřeží, v ulici Savuškina, stojí nedávno dostavěná třípatrová kancelářská budova. Stavba nevyvolává zvláštní pocity, podobá se stovkám jiných, které ve městě slouží jako sídla tisíců nejrůznějších firem. Agentura, která obývá čtyři a půl tisíc metrů čtverečních ze zdejších kancelářských prostor, se však od většiny ostatních firem značně liší. Podle výpovědí desítek bývalých zaměstnanců, které se v posledních týdnech objevily na stránkách světových médií, zde totiž sídlí armáda několika stovek nájemných trollů, kteří bez přestávky vedou válku na ruském i zahraničním internetu. Válku, jejímž cílem je vyvolat zdání, že nepřehledné internetové bažiny jsou osídleny z naprosté většiny veskrze prorusky naladěnými bytostmi, které dobře vědí, že za všechno zlo světa může dekadentní, úplatný a pokrytecký Západ.
Trollům se nejlépe operuje právě v rozdělené společnosti, kde spolu lidé nejsou ochotni smysluplně diskutovat a otevřeně vystupovat se svým názorem beze strachu ze záplavy prvoplánového opovržení.
Agentura pro výzkum internetu s.r.o., jak se hlavnímu stanu prokremelských internetových trollů přezdívá, je rozdělena do množství různých oddělení. V každém z nich pracují desítky lidí zaměřených na různé metody vedení informačního boje. Kromě základního jazykového rozdělení na ruskojazyčnou a anglofonní sekci (jestli existují i jiné jazykové mutace, zatím není jasné) jsou tu i podsekce, které obývají diskutéři na internetových fórech, tvůrci webů šířících kremelský pohled na svět, diskutéři na sociálních sítích a pod blogy či tvůrci videí a obrázkových demotivátorů. Agentuře bývá často připisován například web vštabě.rf, který byl registrován dva týdny po krymském referendu o odtržení od Ukrajiny a shromáždil zatím tisíce proruských a protizápadních demotivátorů.
Na internetu vedla opozice
Na pracovišti podle všeho vládnou přísná pravidla. Aby si troll vysloužil svůj plat (minimum je na Rusko poměrně štědrých čtyřicet tisíc rublů, tedy asi dvacet tisíc korun, a již na další příčce kariérního žebříčku se zdvojnásobuje), musí například splnit denní kvótu 135 příspěvků na diskusních fórech za den. Předepsaná je minimální délka příspěvků i klíčová slova, která musí komentáře obsahovat kvůli vyhledávačům. Pracuje se nonstop po dvanáctihodinových směnách. Vzájemné kontakty mimo plnění pracovních úkolů jsou stejně jako volný pohyb na pracovišti nežádoucí. Pozdní příchody i ideologické prohřešky v příspěvcích se trestají stržením části platu. Naopak zvýšení platu může očekávat ten, kdo dokáže psát v cizím jazyce nebo kdo se propracuje na vyšší příčku kontrolora ideové správnosti tvorby zaměstnanců na příčkách nižších. Zaměstnanci běžně znají jen šéfa svého oddělení, další hierarchie podniku je skrytá.
Je namístě říct, že se s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme, kde konkrétně se desítky milionů rublů na každodenní výkrm a výzbroj zdejších trollů berou ani kdo stojí na samém vršku zdejší hierarchie. Nemálo však napoví stopy této postupně se profesionalizující trollí armády, které se objevily už před několika lety.
Internetové soupeření mezi prokremelskými hackery a protiputinovskou opozicí se poprvé vážně vyostřilo krátce před listopadovými parlamentními volbami 2011. Zatímco opozice přes sociální sítě a blogy vyzývala k pořizování záznamů z případného falšování voleb a jejich zveřejňování na internetu, prokremelští hackeři podnikli útok na weby, které toto narušování monitorovaly a informovaly o něm. Fotografie a videa zaznamenávající masové falšování se začaly objevovat ještě v průběhu voleb a v reakci na sociálních sítích ihned vznikly iniciativy, které vedly na přelomu let 2011 a 2012 k největším ruským demonstracím od rozpadu Sovětského svazu. Během krátké doby se ukázalo, že zatímco prakticky všechna důležitá tradiční média má režim pod kontrolou, na internetu se jako podstatně silnější hráč ukazuje opozice.
Narušovat jakoukoli diskusi
Čtyři měsíce po parlamentních volbách se měly konat volby prezidentské, ve kterých oznámil svou opětovnou kandidaturu tehdejší premiér Vladimir Putin. Dnes už se zdá téměř nepředstavitelné, že ještě před třemi lety vzbudil tento krok silné rozčarování mezi ruskou veřejností a Putinova obliba klesla podle průzkumů veřejného mínění na dlouhodobé minimum (stále nicméně zůstávala okolo padesáti procent). V ulicích Moskvy a dalších měst se přitom scházejí desítky tisíc demonstrantů požadujících revizi parlamentních voleb a stažení Putinovy kandidatury. Většina opozičních akcí je stejně jako při prozápadních barevných revolucích na Ukrajině (2005) a v Gruzii (2006) koordinována skrze internetové sociální sítě. Kreml se touto dobou začíná obávat, že další prozápadní revoluce hrozí přímo v Rusku.
Na internetu se zároveň začínají aktivizovat prokremelská mládežnická hnutí. Jde především o skupinu Naši, stvořenou vzápětí po ukrajinské oranžové revoluci hlavním architektem raného Putinova režimu Vladislavem Surkovem. Naši bývají považováni za protiváhu prozápadně naladěným studentům, kteří byli zásadní hybnou silou jiných „barevných“ revolucí v ruském příhraničí. Druhým důležitým aktérem na internetu je Mladá gvarda, mládežnická organizace politické strany Jednotné Rusko.
Ještě před prezidentskými volbami v březnu 2012 zveřejňuje ruská odnož mezinárodní hackerské skupiny Anonymous emaily z prolomené schránky šéfa Našich Vasilije Jakemenka. Z emailů mezi ním a dalšími aktivisty vyplývá, že hnutí platí nemalé částky prokremelským blogům a také za negativní komentáře pod protiputinovskými články v internetových médiích. Už touto dobou hnutí podle Jakemenkových mailů operuje s rozpočty na internetovou činnost v řádu desítek milionů rublů. Šéf Mladé gvardy Timur Prokopenko, dvaatřicetiletý zástupce kremelské kliky takzvaných siloviků, se zatím stává zástupcem náčelníka oddělení vnitřní politiky při prezidentově administrativě. Náplní jeho práce se stávají mimo jiné internetová média. Zhruba od tohoto momentu si mnozí redaktoři opozičních médií začínají stěžovat na stoupající aktivitu agresivních prorežimních diskutérů, kteří často zcela znemožňují jakoukoli smysluplnou debatu.
Diskutéři se vydávají do světa
Z dobře placené brigády se trolling stává regulérním povoláním o rok později. Na začátku léta 2013 je v ruském centrálním registru právnických osob zaregistrována Agentura pro internetové výzkumy s.r.o. a už na podzim toho roku přináší několik ruských opozičních listů reportáže svých redaktorů, kteří se zde nechali na pár dní zaměstnat. Krátce nato se objevují také první rozhovory s bývalými spolupracovníky agentury. Náplní jejich práce je většinou propagace ruských výrobků a diskutování na fórech a sociálních sítích ve prospěch Ruska. Z rozhovorů i reportáží je cítit jistá zmatečnost poslání a nejasná budoucnost celého projektu, který až do eskalace ukrajinské krize a rusko-ukrajinské války na začátku roku 2014 zaměstnává jen několik desítek lidí v malém domku na předměstí Petrohradu.
Až posud se zdá, že organizované zahlcování internetových fór prokremelským obsahem je míněno především jako nástroj komplikující protirežimní diskusi výhradně na ruském internetu. Se začátkem ukrajinské krize a přesunem hlavního stanu trollí armády na ulici Savuškina se rozsah činnosti agentury začíná rozšiřovat. Kromě řádového nárůstu zaměstnanců z desítek na stovky se objevují také oddělení pro zahraniční působení. Jejich úkolem je stvořit obrázek, že nejen v Rusku, ale také na Západě, je internetové veřejné mínění nakloněno Rusku. Kdo je protiruský, je zmanipulovaný nebo neinformovaný. Za články obviňující Rusko z agrese stojí nájemní novináři, které si najímá vláda USA.
Pár měsíců po začátku událostí na Ukrajině se začínají ozývat některé velké západní zpravodajské portály v čele s britským Guardianem. Editoři diskusí pod články píší o podezření, že na jejich webech probíhá koordinované úsilí zahltit fóra agresivními prokremelskými příspěvky a jakoukoli debatu tak shodit.
Trollové především unavují
V tomto bodě je vhodné si vzpomenout, že minimálně u nás byla kultura velké části internetových diskusí ve značně zbídačeném stavu už dávno před začátkem krize v Ukrajině. Velké nebezpečí působení ruských placených trollů za hranicemi Ruska je totiž v tom, že mnohým nabízí pohodlnou příležitost označit libovolnou obhajobu Ruska za zaplacenou a obvinit Kreml z množství našich vlastních problémů, za které Putin ani jeho spolupracovníci nijak nemůžou.
Objevuje se také silné podezření ze zasažení české scény. Na začátku letošního roku například silně rezonuje seznam zveřejněný slovenským aktivistou Jurajem Smatanou, který vyjmenovává 42 webů. které údajně šíří ruskou propagandu na českém a slovenském internetu. Podle jeho popisu jde o weby, které šíří lživé a zavádějící informace s nejasným zdrojem, jsou anonymní, ale jejich obsah je přitom vytvořený profesionálně. Výzkumníci Josef Šlerka a Lenka Krsová z pražských mediálních studií nicméně po datové analýze těchto webů a jejich fanoušků doporučují pro většinu z nich spíše označení obecně antisystémové než proruské.
Už během loňského podzimu zaznělo podezření také ze strany BIS: na našem internetu je prý vedena koordinovaná kampaň ruské propagandy především skrze AENews (aeronet.cz). Jde o web založený na konci června 2014. Anonymní, nicméně profesionálně vypadající zpravodajský portál, který šíří ničím nepodložené, zato často velice šokující proruské a protizápadní informace přesně ve stylu trollů ze Savuškina. Za celý projekt komunikuje jen člověk vystupující pod přezdívkou Vedoucí kolotoče a na nizozemské adrese, kde má sídlit redakce webu, nikdo podobný nesídlí.
Představa armády trollů je pro některé děsivá, nicméně v podmínkách fungující veřejné diskuse jde spíš o otravnou a únavnou záležitost. Rozsah území, na kterém může operovat, totiž nezáleží ani tak na rozhodnutí trollích velitelů, jako na tom, kam až jim my sami umožníme zajít. Trollům se nejlépe operuje právě v rozdělené společnosti, kde spolu lidé nejsou ochotni smysluplně diskutovat a otevřeně vystupovat se svým názorem beze strachu ze záplavy prvoplánového opovržení. Při neexistenci těchto podmínek ruskému režimu nezbude než vyměnit trollí armádu za armádu odborníků a názorových lídrů ochotných vést smysluplnou debatu o tom, jak řešit politické a společenské otázky současného světa. Stvoření prostředí nepříznivého pro všechny trolly, ať už placené nebo ty ostatní, je tedy stále hlavně na nás.
Autor je politolog.