Počátkem letošního roku vyhlásil Magistrát města Brna konkurzy na ředitele tří příspěvkových organizací, které tvoří součást brněnské kulturní scény. Konkrétně se jednalo o Turistické a informační centrum, Muzeum města Brna a Divadlo Radost.
Transparentnost především
I díky změně ve vedení města (po velké koalici tvořené ČSSD a ODS spravuje Brno od podzimu koalice ANO, Žít Brno, Strany zelených a lidovců) byly vkládány do průběhu a výsledků těchto konkurzů poměrně velké naděje. Novým náměstkem pro kulturu se stal Matěj Hollan, lídr sdružení Žít Brno, které ve svém programu mimo jiné zdůrazňovalo snahu o transparentnost veškerých kroků, jednání a výběrových řízení zaštiťovaných magistrátem. To se také podařilo naplnit – o výběrových řízeních se vědělo. Magistrát na svých stránkách zveřejnil po uzávěrce zaslání přihlášek jména všech kandidátů a postupně k nim přidal i jejich životopisy a koncepce, známé bylo složení výběrových komisí. Oproti situaci z roku 2012, kdy jsem se snažila zjistit bližší informace k výběrovému řízení na ředitele Domu umění města Brna, to je nebývalý posun (magistrát tehdy až po opakované výzvě zveřejnil jména jen dvou z údajných pěti kandidátů).
Nejde jen o to zajistit v případě konkurzů jejich transparentnost. Je důležité si předem vyjasnit, co radnice od ředitele té které instituce vlastně vyžaduje a jak by vůbec fungování těchto zařízení mělo vypadat.
Z Turistického a informačního centra, pod které mimo jiné spadá Kino Art a Galerie TIC čítající tři výstavní prostory na Radnické ulici, byla na konci loňského roku odvolána bývalá ředitelka Petra Kačírková, díky čemuž bylo jasné, že v této instituci dojde ke změně. Výběrové řízení nakonec vyhrála Jana Tichá Janulíková, která dříve pracovala v Národním divadle Brno v oddělení marketingu a komunikace a která údajně přesvědčila komisi svým slovním projevem. Nicméně se již před nástupem do funkce stala terčem facebookového humoru za svou koncepci, v níž přejmenovala Turistické informační centrum na Tiskové informační centrum. V rozhovoru s nově jmenovanou ředitelkou na rádiu R se dozvídáme, že by chtěla, aby Turistické informační centrum bylo „více marketingově zaměřené“, aby se stalo „marketingovou a komunikační agenturou“, klíčovou oblastí je však pro ni kultura. Tu může centrum podporovat spoluprací s již fungujícími subjekty, podporou subjektů nově vznikajících nebo přímo přes instituce, které pod jeho správu spadají.
Jaký má toto uspořádání smysl a jak dál s těmito institucemi naložit? Tuto otázku Jana Tichá Janulíková veřejně zatím nezodpověděla. Proti tomuto faktu se v dopise adresovaném náměstku Matěji Hollanovi, primátorovi Petru Vokřálovi a Janě Tiché Janulíkové ohradil spolek Skutek. Magistrát ovšem nechává reakci na nové ředitelce. Ta by se měla s představiteli organizací spadajících pod Turistické informační centrum setkat – k tomuto setkání však během dvou týdnů od jejího nástupu do funkce zatím nedošlo. Na telefonický dotaz odpověděl Matěj Hollan, že by město chtělo, aby fungování Galerie TIC a Kina Art zůstalo zachováno, avšak ne pod vedením Turistického informačního centra (což by dávalo smysl). Škoda jen, že k této formulaci nedošlo před vypsáním konkurzu, či alespoň v jeho průběhu.
Komerční výstava
Muzeum města Brna a Divadlo Radost vedou přes dvacet let titíž ředitelé, kteří se přihlásili do vypsaných konkurzů. Fungování ani jedné z nich přitom není bezproblémové a už samotných dvacet let v čele jedné instituce, kdy se z rovnice „ředitel + instituce = xy“ stává rovnice „ředitel = instituce“, nepovažuji za šťastné. Pokud nemáme zákon, který umožňuje ředitelům příspěvkových institucí kandidovat na svoji funkci jen ve dvou „volebních obdobích“, měli by mít dostatek soudnosti samotní ředitelé nebo aspoň výběrová komise. Bohužel ani v jednom z případů ke změně nedošlo.
V případě Muzea města Brna, spravujícího vilu Tugendhat, výstavní prostory hradu Špilberk a rozsáhlé sbírky, byla komise postavena do velmi obtížné role, protože volba z přihlášených kandidátů nebyla jednoduchá. Základní otázkou je, jakou roli by mělo muzeum splňovat. Mělo by být více muzeem zaměřeným na své umělecké sbírky, anebo institucí, jež cílí primárně na turisty a děti, jimž zpestří návštěvu hradu Špilberku? Podle Hollana město hodlá funkci muzea lépe vymezit a vyčkat, zda ji bude ředitel schopen naplnit. Opět nezbývá než si postesknout, že k tomu nedošlo již před vypsáním výběrového řízení, které vyhrál staronový ředitel Pavel Ciprian.
Jako negativní příklad jeho práce může posloužit výstava Saudek & Saudek 80, aktuálně probíhající v Muzeu města Brna, za níž stojí Zdeněk Kočík a kurátor Miroslav Houška. Po otázce, proč jsou na Špilberku dohromady vystaveny plakáty, autorské tisky, tisky, které vytvořila ze Saudkových negativů Sára Saudková, a tisky vytvořené bez svolení autora, přehrál Pavel Ciprian odpovědnost na Zdeňka Kočíka: „Výstava se uskutečňuje ve spolupráci s panem Kočíkem, vlastníkem privátní kolekce děl obou umělců, které z vlastních prostředků nashromáždil, a který je tudíž spolupořadatelem. V okamžiku, kdy se objevil náznak pochybností o charakteru předmětných plakátů s podpisem Jana Saudka, byť nijak nepotvrzený, byly plakáty staženy z prodeje.“ A dále pokračuje: „Muzeum zaplatilo majiteli jednorázovou částku za zapůjčení exponátů a přenechává mu podíl ze vstupného.“ Má ale takovýmto způsobem pracovat muzeum financované z veřejného rozpočtu? A je namístě, aby současný ředitel vyhrál výběrové řízení probíhající ve chvíli, kdy se v jeho instituci odehrává právě taková výstava?
Rasistický ředitel
Možná jde o to, že v případě Muzea města Brna se nepodařilo přesně definovat roli této instituce a zpropagovat ji na veřejnosti tak, aby se stala přitažlivým pracovištěm i pro další relevantní kandidáty (s výjimkou Víta Vlnase, bývalého ředitele Sbírky starého umění v Národní galerii). To ale rozhodně neplatí v případě Divadla Radost, jež se věnuje repertoáru pro dětského diváka. Zde proti Vlastimilu Peškovi stálo několik kvalitních kandidátů mladší generace, řízení však vyhrál právě Peška. Argumenty proti jeho výběru shrnulo v tiskovém prohlášení sdružení Brno kulturní. Peškova koncepce rozvoje instituce ostatně nebyla projektem, ale dopisem, ve kterém se jako první informaci dozvídáme, že „k perlám nového architektonického celku se řadí vybudování parkoviště pro návštěvníky divadla“.
Hlavním problémem však je Peškovo vystoupení, které proběhlo v rámci výběrového řízení před členy komise a zaměstnanci divadla. Jak potvrdili dva ze členů výběrové komise Robin Kvapil a Sylva Marková, Peška se zde rasistickým způsobem vyjádřil proti romské menšině žijící v okolí divadla: „Odpověď ředitele (na otázku po spolupráci divadla s romskou komunitou) byla, že takováto spolupráce není možná, že chtěl divadlo obehnat velkou zdí, jako v Matiční, že Romové nad deset let všichni kradou a tak dále. Tedy použil celou škálu výroků, které osobně hodnotím jako otevřeně rasistické a diskriminační,“ tvrdí Kvapil. To samé vypověděla Marková. Podle Hollana se magistrát snaží o domluvu s Peškou a dalším kandidátem Tomášem Pavčíkem, který se ve výběrovém řízení umístil na druhém místě s tím, že by Pavčík měl Pešku nahradit již v sezoně 2016–2017. V pátek 10. dubna proběhlo na magistrátu jednání s Pavčíkem, který s návrhem předběžně souhlasí. Jak se k němu ale postaví Peška, který by si vhodného kandidáta nejraději vybral sám, je otázkou. Proti tomuto postupu magistrátu vznikla petice, naopak Hollan se pokouší obhajovat svůj postup a postoj na stránkách Žít Brno.
Co z toho vyplývá? Před současnou brněnskou radnicí stojí ještě mnoho práce. Nejde jen o to zajistit v případě konkurzů jejich transparentnost. Je důležité si předem vyjasnit, co radnice od ředitele té které instituce vlastně vyžaduje a jak by vůbec fungování těchto zařízení mělo vypadat. Složení výběrové komise, která vybere opravdu toho nejrelevantnějšího kandidáta a nedopustí, aby v čele příspěvkové organizace stál člověk otevřeně se hlásící k rasismu, je snad samozřejmostí.
Autorka je šéfredaktorkou Artalk.cz.