Skoro dva tisíce lidí se sešlo v pátek 1. května na brněnském Malinovského náměstí. Počáteční výborná nálada (neonacistů se sešlo jen něco přes dvě stovky) se však postupně změnila v honičku po městě ve snaze vyzrát na policii a lidskou převahu deset ku jedné využít ke skutečnému zablokování neonacistického pochodu. Stovky zasahujících policistů však byly takticky zdatnější a udělaly všechno proto, aby náckové městem prošli. Podle policejní mluvčí použili značkující „paintballové“ pistole.
Blokující dav byl umírněnější, trošku víc měšťácký, zároveň ale přístupnější lidem, kterým je subkulturní prostředí cizí. Antifašismus se v Brně a Praze stal „mainstreamem“, což vzhledem k aktuálnosti rasismu určitě není chyba.
Šance pochod efektivně zablokovat existovala hned na začátku, kdy na Malinovského náměstí byli ještě všichni účastníci pohromadě. Přestože bylo potřeba zablokovat hned tři křižovatky, lidí na to v tuto chvíli bylo ještě dost. Policii se ale rychlým přesunem těžkooděnců a dodávek podařilo zabránit, aby se větší množství lidí dostalo na změněnou trasu pochodu. Ten totiž musel být po zablokování části původní trasy odkloněn z ulice Divadelní na Koliště. Na Kolišti bylo jen několik desítek lidí, které policie částečně vytlačila a částečně pozatýkala. Průvod Dělnické mládeže tak musel každou chvíli zastavovat a čekat až mu policie odklidí cestu.
Blokující se ve snaze zabránit pochodu rychle přesunuli z Malinovského náměstí na náměstí Moravské, kde se nadále snažili pochod zablokovat, přestože již pouze v menších skupinách. Policie ale dál zasahovala, a to i za použití slzného plynu a především jízdní jednotky. Policejní taktika vytlačování blokujících z trasy pochodu do přilehlých ulic a jejich postupné rozdělování a štěpení vedla k tomu, že na náměstí Svobody už bylo protidemonstrantů jen asi okolo stovky, zbytek byl rozptýlen různě po městě. Ti, kteří byli na náměstí i na závěr celé akce Dělnické mládeže, mohli vidět, jak se dost unavení příznivci neonacismu postupně rozcházejí.
V roce 2009 v Brně městem pochodovalo asi pět set neonacistů, aniž by se jim až na několik jednotlivců někdo v ulicích postavil. V roce 2011 už bránilo plánovaném průvodu ulicemi, v nichž žijí převážně Romové, víc než tisíc lidí, kteří se však nechali obklíčit policií a čtyři stovky nácků tak nakonec docela bez problémů prošly. Přesto se další čtyři roky raději neobjevili. Letos už musela policie vyvinout dost velké úsilí, aby desetkrát menší skupinka ultrapravičáků mohla projít alespoň po náhradní trase. Energie, kterou měli neonacisté v roce 2009, je pryč.
Blokování a konfrontace neonacistických pochodů probíhala v českých městech dlouhá léta pod taktovkou Antifašistické akce (AFA). Ta však před několika lety od veřejných akcí a blokád upustila a těch se postupně chytili lidé z neziskovek a občanští aktivisté. Jejich taktika je oproti AFA, která se snažila o násilnou konfrontaci, odlišná. V Brně se opakovaně zdůrazňoval princip nenásilí a snaha nevyvolávat konflikty. Změnila se i skladba demonstrantů: při blokádách nácků, street parties s antifašistickou tématikou a dalších podobně motivovaných protestech dlouho převládali vedle zakuklených antifáků, pankáči a lidé ze přidružených subkultur. Naopak letos v Brně – podobně jako v Praze 17. listopadu 2013 – byli spíš studenti, lidé z akademického prostředí nebo z neziskovek. Blokující dav – například ve srovnání s antifašistickým 1. májem v Brně v roce 2002 – byl umírněnější, trošku více měšťácký, zároveň ale přístupnější lidem, kterým je subkulturní prostředí cizí. Antifašismus se v Brně a v Praze stal „mainstreamem“, což vzhledem k aktuálnosti rasismu určitě není chyba.
