Když jsem narazil na článek s titulkem Socha českých umělců v Bruselu připomíná muže, jejž při pokusu o emigraci rozdrásali psi, udivilo mě, že i u nás už kvete politické umění kritizující imigrační politiku Evropské unie. Vzpomněl jsem si na akci berlínské umělecké skupiny Zentrum für Politische Schönheit (Centrum pro zkoumání krásy v politice) z loňského podzimu, během níž umělci vyjmuli části Berlínské zdi a převezli je na ta místa Evropy, kde se momentálně nacházejí největší zátarasy bránící imigrantům z třetího světa vstoupit na území Evropské unie. Jejich gesto mělo upozornit především na to, že si ve střední a východní Evropě stále hýčkáme fetiš utlačovaných postkomunistických zemí a s pompou si připomínáme více než čtvrtstoletí stará utrpení, zatímco se podobné hrůzy dějí denně na hranicích Evropské unie a ve Středozemním moři.
Při čtení článku jsem ovšem zjistil, že to česká umělecká skupina Pode Bal myslí trošku jinak. V Evropském parlamentu totiž nainstalovala skulpturu zobrazující v takřka karikaturním provedení osud východoněmeckého emigranta Hartmuta Tautze, kterého při pokusu přejít přes Slovensko do Rakouska zastavila československá pohraniční stráž a její psi jej roztrhali na kusy. O dnešních politických a válečných uprchlících z Blízkého východu a Afriky ani slovo. Dílo má tak spíš než k akci berlínských umělců blíže k nedávnému výroku poslankyně Jany Černochové z ODS, která na adresu evropských kvót pro členské země ve věci přijímání uprchlíků prohlásila: „Věty o tom, že máme co vracet, že naši lidé utíkali za hranice, mi přijdou neuvěřitelné. Já tu dobu zažila, a jestli někdo srovnává českého inženýra s pastevcem ze subsaharské Afriky, tak je to naprosto irelevantní.“ Strasti a utrpení dnešních migrantů z třetího světa prostě s útrapami československých emigrantů není možné srovnávat. Černochové to nepřijde relevantní a umělce z Pode Bal to ani nenapadne.
Velká část české veřejnosti je schopna spojovat aktivity ruského prezidenta se záměry světové levice, případně se snahami o obnovení Sovětského svazu. V jejich očích Noam Chomsky lituje, že Václav Havel již zemřel, protože by ho rád mučil v gulagu poblíž sibiřského Magadanu za asistence motorkářů z gangu Nočních vlků.
U české dosebezahleděnosti a provinčnosti však skupina nezůstává a osud Hartmuta Tautze bohužel pro dnešní svět aktualizuje. Říkám bohužel, protože do role pohraničníků pasovali slovinského filosofa Slavoje Žižeka, amerického lingvistu Noama Chomského (jeho tvář mají červi rozežírající Tautzovo tělo), Karla Marxe a Vladimira Putina. Jejich dílo tak následuje relativně čerstvý umělecký žánr české provenience – „zemanovský postkonceptuál“. Podobně jako zatím uměleckou scénou nedoceněný prezident České republiky totiž i čeští umělci karikují česká fantasmata o zahraničněpolitických událostech, aby se v groteskní podobě instalace (v případě Zemana pak výroků na mezinárodním poli) ukázala jako zcela iracionální a „mimo mísu“.
Zemanovský postkonceptuál však zatím nepochopila nejen umělecká scéna, ale ani pověstná „pražská kavárna“ a mytický prostý lid. Obě tyto skupiny totiž jeho projevy chápou jako vážně míněné. Jedni se nad nimi rozčilují a druzí hovoří o „otevírání potřebné celospolečenské debaty“. A skutečně – velká část české veřejnosti je schopna spojovat aktivity ruského prezidenta na domácím i zahraničním poli se záměry světové levice, případně se snahami o obnovení Sovětského svazu. V jejich očích Noam Chomsky lituje, že Václav Havel již zemřel, protože by ho rád mučil v gulagu poblíž sibiřského Magadanu za asistence motorkářů z gangu Nočních vlků. Slavoj Žižek možná už právě teď debatuje s Putinem pod Stalinovým portrétem o tom, jak skloubit současný ruský neofašismus s myšlenkami světové revoluce.
Levicoví poslanci Evropského parlamentu však mají větší cit pro současné umění – žádají, aby bylo zmiňované dílo odstraněno. Pro umělce a část veřejnosti je to jasný doklad toho, že vznik levicové totality je blíže, než si původně mysleli. Ve skutečnosti europoslanci projevili takt a porozumění pro zemanovský postkonceptuál a požadavkem na stažení tohoto díla dělají velkou službu českému národu. Nechtějí totiž, aby občané Evropské unie vnímali Čechy stereotypně jako bandu zabedněnců a kulturních mrzáků.
Autor je redaktor A2larmu.