Zastřelení salvadorského arcibiskupa Óscara Romera v březnu 1980 během mše je považováno za katalyzátor politické krize v Salvadoru a za počátek otevřené občanské války v této středoamerické zemi. Ta trvala až do konce osmdesátých let. Romero kritizoval tvrdé represe salvadorské antikomunistické vlády a vyzýval řadové vojáky, aby se na nich nepodíleli. Letos v květnu ho papež František blahořečil.
Zde jsou všichni teroristé
Jeden plukovník, velitel odloučené salvadorské jednotky, nařídil svému mužstvu, aby obsadilo malý vesnický kostelík a přineslo mu do kanceláře obrázek svatého Antonína. Vojáci misi splnili a obrázek přinesli na velitelství. Plukovník se totiž rozhodl obvinit svatého Antonína ze spolupráce s partyzány a byl přesvědčen, že tento svatý varoval povstalce před vojenskými akcemi, jež podnikaly jeho jednotky. Není známo, zda plukovník zkoušel obrázek i mučit, aby z něj dostal informace, anebo ho žádal o nějaký zázrak, avšak tato historka je zcela pravdivá. Odehrála se v oblasti Morazán během občanské války v Salvadoru v osmdesátých letech.
Občanská válka v Salvadoru je klasickým případem konfliktu vyvolaného autoritářskou oligarchickou mocí. V této zemi získal antikomunismus rysy duševní nemoci.
Jedním z ponaučení z policejního a vojenského boje proti povstalcům, teroristům či zločincům je schopnost rozlišovat. Zásadní je umět odlišit různé způsoby, jak zapojit či nezapojit ty, kteří žijí nebo se nacházejí v oblasti, která je ovládaná nebo zasažená ilegálními aktivitami. V takovém místě se můžou vyskytovat ozbrojení nepřátelé, neozbrojení nepřátelé, civilní politická opozice, sociální aktivisté, novináři, obhájci lidských práv, uvědoměle spolupracující populace či lidé, kteří se podřídí ze strachu. Nejčastější chybou těch, kteří zastupují vládnoucí autoritu, je, že promění celé skupiny, etnika, náboženství či pouhé obyvatele v nepřátele – bez jakéhokoli rozlišování. Běžná je věta: „Zde jsou všichni teroristé, partyzáni, gangsteři, dealeři a podobně.“ Děje se tak třeba v Iráku, v ulicích Baltimoru nebo na vesnicích v Mexiku. Problém je, že neschopnost rozlišovat může proměnit malý plamínek ve velký požár.
Občanská válka v Salvadoru je klasickým případem konfliktu vyvolaného autoritářskou oligarchickou mocí. V této zemi získal antikomunismus rysy duševní nemoci. Od listopadu 1979 zde bylo vražděno více než 600 lidí měsíčně: eskadry smrti, policie či armáda řezaly hlavy a čtvrtili těla. Očekávání jistého vítězství Ronalda Reagana v amerických volbách v roce 1980 chápaly jako zelenou k vyhlazování lidí. V tomto kontextu umožnila paranoidní schizofrenie vidět komunistického partyzána dokonce i v konzervativním biskupovi Romerovi, který vraždění kritizoval. Zastřelili ho přímo během mše a z vraha učinili svého politického vůdce.
Zabíjení jezuitů
V Salvadoru bylo zavražděno celkem osmnáct kněží, pět jeptišek, stovky katechetů a tisíce rolníků, kteří žili v místech, jež se považovala za zasažená vlivem „komunistických duchovních“. Kostely, farní domy, chlapecká i dívčí gymnázia, univerzity, katolická nakladatelství a rozhlasové stanice zažívaly útoky ze strany salvadorského režimu. Na jezuitskou univerzitu bylo spácháno dvacet bombových atentátů. Zahraniční novináři, vojáci a podnikatelé odmítající represe, lidskoprávní aktivisté, zaměstnanci OSN, američtí kongresmani a dokonce i sám James Carter, prezident USA, byli považováni za „komunisty“.
V listopadu 1989 obvinila média jezuity z toho, že jsou zodpovědní za povstaleckou ofenzívu proti hlavnímu městu. Oligarchové a vojáci se báli, aby se vyjednávání s guerillou nekonala v době, kdy partyzáni kontrolovali části hlavního města Salvadoru. Proto se jednání rozhodli zabránit zavražděním Ignacia Ellacuríi a dalších pěti jezuitů, kteří obhajovali mírové rozhovory. Právě tento zločin ale nakonec salvadorský režim k vyjednávání přinutil, protože zkomplikoval udržení americké podpory.
My, povstalci, jsme nebyli řešením ničeho, byli jsme pouze symptomem politicky nemocné země. Náš počet byl důsledkem barbarství režimu. Ani třicet pět let po Romerově vraždě však salvadorská pravice neuznala svoji vinu a neobratnost. Zabitím Romera pravičáci chtěli zastavit povstání, ve skutečnosti ho ale vyvolali. Zavražděním šesti jezuitů chtěli odvrátit mírové rozhovory, ale v důsledku je zahájili. Není tudíž divu, že je blahořečení Romera vyvádí z míry a vede k zuřivosti. Bývalý starosta San Salvadoru za pravicovou stranu přejmenoval ulici Svatého Antonína na ulici Robera D’Aubuissona, uznaného arcibiskupova vraha. Otázkou je, zda si tuto ulici nevybral proto, že se si stále ještě myslí, že svatý Antonín byl spolupracovníkem povstalců.
Autor je bývalý politik.
Ze španělského originálu Un tiro en plena misa publikovaného v deníku El País přeložil Radek Buben.