Dámy a pánové, televizní experti, pokud o Řecku nic smysluplného nevíte, prokažte nám všem laskavost a mlčte.
Vycházím z televizního studia, právě jsme debatovali o řecké dluhové krizi. „Vy nejste, kulantně řečeno, zrovna přátelsky nakloněni Řekům, co?“ ptám se autora pořadu. „No, víš, až doteď jsme měli problém najít někoho, kdo by se k tomu vyjadřoval trochu jinak,“ přiznává upřímně. Ačkoliv i to je poněkud subtilní formulace.
Až doteď byl na tom kanále populární formát, kdy moderátor na pozadí obrázků z athénských ulic čtvrt hodiny sypal z hlavy všechno, co se mu s Řeckem asociuje. Často nesmysly nebo polopravdy. Můj oblíbený a opakující se motiv (samozřejmě vedle pohádky o líných Řecích – každý tam přece byl na dovolené a všechno viděl) je ten o mimořádně silných hospodářských vztazích s Ruskem. A čím silnější s Ruskem, tím slabší s Evropou, to se ví. Jenže Rusko je pro Řecko stejně důležitým obchodním partnerem, jakým je Česká republika pro Polsko. Závislostí bych to nenazýval.
Řecku jsme blíže, než si myslíte
V polských médiích nechybějí ani jiné kuriózní argumenty. Jedna z polských novinářek se vypravila do Athén hledat „skutečné protivníky vlády“ – ve chvíli, kdy se vláda těšila podpoře téměř tří čtvrtin Řekyň a Řeků. Že by natrefila na neofašistický Zlatý úsvit, jehož fanoušci jí řekli, jak to celé je? Nevím, jak ten „research“ nakonec dopadl; někdo mi říkal, že poslední pořad o řecké ekonomice ta novinářka vysílala po kolena ponořená ve vlnách Egejského moře. A ohledně neofašistů: víceméně v téže době polští europoslanci rozesílali po Twitteru „průzkum antievropskosti“ v Evropě. Řecká vláda tam byla klasifikována coby stejně nepřátelská vůči Evropě jako Jobbik nebo UKIP. Zajímalo by mě, co by autoři takových „průzkumů“ řekli o polské premiérce Ewě Kopaczové, když odmítala společnou evropskou klimaticko-energetickou politiku.
Přestaňme se už navážet do Řecka. Nikdo neříkal, že nebudeme další na řadě.
Seznam zpráv s řeckou tragédií v titulku je ovšem delší. U příležitosti návrhu privatizace přístavu Pireus jsme mohli slyšet hlasy, že Tsipras předává Řecko do rukou Číňanů. Problém je v tom, že tenhle „deal“ vymysleli poskytovatelé úvěrů – nebo „Trojka“, jak je komu libo – naléhající na urychlenou privatizaci, kdežto vláda Syrizy se do něho vůbec nehrnula. Wall Street Journal si svého času stěžoval, že levičácký ministr Varufakis chce transakci zablokovat. „Řekové chtějí koláče mít a zároveň je sníst,“ slyšel jsem pro změnu od moderátorky jednoho z televizních pořadů, kde byli o komentář ekonomické situace požádáni Řekové, kteří jsou právě na dovolené.
Pláže, drinky a mořská voda sugestivně dokreslovaly, jaké je pozadí hospodářských problémů Hellady – příliš mnoho odpočinku. Tenhle sugestivní obrázek poněkud kazí to, že Řekové pracují nejvíce v Evropě. Podle údajů Eurostatu stráví v práci okolo 43 hodin týdně, tedy o hodinu víc než Polky a Poláci. Ještě podivuhodnější akrobacie nastupuje, pokud jsou k mikrofonu přizváni představitelé a představitelky polské pravice.
„Orbán? Konečně opravdový lídr, vždyť už je potřeba se tomu Bruselu vzepřít a neposlouchat ty byrokraty. Konečně jim někdo ukázal, zač je toho loket, takže všechny národy už vědí, jak si poradit samy, pěkně autonomně!“ „Tsipras? To je šílenec, jak může takhle ignorovat, co se mu říká? Nadělal dluhy, nic nesplácí, je to pátá kolona v EU, obelhává lidi, když jim říká, že bez eura to jde taky a že oni to vědí líp.“ Jednoduché? Jistě.
Tyhle výroky jsou samozřejmě kompilátem několika různých, částečně se překrývajících vyprávění Západu – toho antikomunistického („Tsipras je komouš“), neoliberálního („příliš sociální“) i politicky korektního („Brusel má vždycky pravdu“). V polském vydání, okořeněném o větší než malé množství škodolibosti, však budí údiv jen výjimečně. Naše situace v Evropské unii má přitom mnohem blíže k té řecké než německé – přestože si v zájmu vlastního pohodlí raději myslíme, že je tomu jinak. Amnézie funguje perfektně.
Co když jsme další na řadě?
Když vyčítáme Řekům, že mají příliš drahý důchodový systém, musíme na chvíli přimhouřit oko nad tím, jak neefektivní a drahá je polská správa sociálního zabezpečení ZUS. Když říkáme, že Řekové příliš brzo odcházejí do důchodu, zapomínáme, že i kdyby byly realizovány Tsiprasovy plány, a nikoli plány Trojky, budeme dalších deset nebo patnáct let nadále pracovat kratší dobu než oni, a naše důchody nikdo zmrazovat nebude. Když říkáme, že málo pracují, nemyslíme na to, že jsme na tom vlastně stejně. Když křičíme, že není možné mít deficit a zároveň takové výdaje, zapomínáme, že právě s Polskem Evropská komise nedávno ukončila řízení kvůli nadměrnému deficitu. A když pro změnu poučujeme, že dluhy se musí vždy a bez řečí splácet, musíme na chvíli zapomenout na to, kolik jich bylo umořeno nám.
Je skvělé, že na pozadí cizí pohromy se můžeme pro jednou alespoň na chvíli považovat za hegemona evropského hospodářství. Ale pro dobro všech – přestaňme se už navážet do Řecka. Nikdo neříkal, že nebudeme další na řadě.
Autor je redaktor polského komentářového webu Dziennik Opinii.
Z polského originálu Odpieprzcie się od Grecji! publikovaném na stránkách Krytyky Polityczny přeložil Michal Špína.