Na pátek 24. července byla po Facebooku ohlášena akce s názvem Hromadné venčení v Teplicích. Jejím cílem bylo demonstrativní venčení psů v Šanovském parku, který je oblíbenou lokalitou arabských lázeňských hostů. Demonstrace – primárně zaměřené proti islámu a uprchlíkům – se zúčastnilo kolem tří set lidí, kteří si s sebou přivedli velké množství psů. Mezi bojovníky-pejskaři nechyběl ani matador českého populismu a rasismu Tomio Okamura. Společně s několika přáteli ze sdružení Konexe jsme se vydali na tuhle obskurní událost podívat.
Sounáležitost pro pitbuly i čivavy
Na místo dorážíme v předstihu a sledujeme cvrkot v parku obklopeném lázeňskými domy. Korzují tu skupinky lidí, rodiny s dětmi, pejskaři venčí své psy, skupinky teenagerů se tu scházejí před společnou páteční návštěvou diskotéky. Jsou přítomni i arabští lázeňští hosté, posedávají na lavičkách nebo na dekách na trávnících. Mnoho hostů je z Kuvajtu a lázně navštěvují i s dětmi, které si do parku chodí hrát. Několik desítek žen je zahalených, část z nich v černých nikábech. Na Českou republiku opravdu velmi multikulturní prostředí.
V davu jsou spolu radikální neonacisté i místní „slušní lidé“, pitbulové, pudlové i čivavy.
Krátce před osmou hodinou v parku začíná prudce stoupat koncentrace pejskařů. Účastníci demonstrace přicházejí. Do parku doráží asistent města pro komunikaci s komunitou arabských lázeňských hostů a arabsky žádá přítomné hosty, aby odešli z parku. Těžko říct, jestli jim vysvětlil přesný důvod, pro který mají odejít – tedy, že tu místní lidé chtějí s islámem bojovat skrze psy a jejich výkaly… Hosté se nicméně řídí jeho pokyny a začínají se balit. Přichází skupina neonacistů s velkými psy, většinou pitbuly, a odchod lázeňských hostů z parku se mění téměř v úprk. Důchodkyně s jorkšírskými teriéry za projevené hrdinství neonacistům a jejich mazlíčkům nadšeně tleskají z okolních laviček.
Dav houstne a psi, pro které je účast na demonstraci novou zkušeností, začínají být nervózní. Dorážejí a štěkají na sebe. Jejich páníčci a paničky však zažívají energizující pocity sounáležitosti. Nálada davu připomíná protiromské demonstrace ve Šluknovském výběžku nebo v Duchcově. Pocity sjednocení skrze nenávist. Pocit síly, který dává dav. „Podívej, kolik nás tu je, ať to ti čmoudi viděj, že se jich nebojíme,“ vysvětluje matka své školou povinné dceři. V davu jsou spolu radikální neonacisté i místní „slušní lidé“, pitbulové, pudlové i čivavy.
Spojeni rasismem
Lidé si mezi sebou nezvykle otevřeně povídají a z rozhovorů, které vedou, se ukazuje, že spíš než islamofobie je spojuje obyčejný rasismus. Mluví se o „vlně imigrantů“, Islámském státu a „negrech z Afriky, co nás chtěj sekat mačetama“. Když hladím vystresovaného retrívra, jeho páníček mi vysvětluje, že nejhorší je, že když není lázeňská sezóna a v parku nejsou arabští hosté, stejně tam chodí cikáni. Za první republiky prý byl zákon, že cikáni do lázeňských měst vůbec nesměli. Nostalgický povzdech jasně avizuje, jak moc by si tento muž podobná přikázání přál i dnes.
Na scéně se objevuje státní policie, která legitimuje dva účastníky demonstrace pro podezření z propagace nacismu. Jeden z nich je oblečený do trička se znaky jednotek SS. Konečně přichází japonsko-český poslanec Tomio Okamura se středně velkým černým psem, přestože na svém facebookovém profilu avizoval, že dorazí s roztomilým bišonkem. Ihned se pustí s gustem do svého projevu: „Nevím, proč my bychom se měli přizpůsobovat cizincům, já si naopak myslím, že cizinci by se měli přizpůsobovat nám,“ pronáší do kamer a mikrofonů lokálních novinářů, kteří se kolem něj okamžitě seběhli. Nemohl jsem vyhnat z hlavy představu českých turistů, tančících po kolena v moři na hudbu Michala Davida, na plážích od Splitu po Hugardu. Vývozní artikl české přizpůsobivosti a kultury.
Poté, co Okamura domluví, se dav přesunuje na konec parku k lázeňskému domu Jirásek, který se zdá být plně obsazen arabskými hosty. Ti dav pozorují z oken a balkónů. Následuje hluché místo – nikdo z demonstrujících přesně neví, co dál dělat. Přece jen lázeňský dům je lázeňský dům, a ne romská ubytovna. Psychické zábrany davu před útokem na něj jsou mnohem vyšší. A tak se akce rozpouští v oparu rozpačitosti. Já se však obávám, že podobně neuvěřitelných výjevů budeme svědky čím dál tím častěji a je jen otázkou času, kdy se bariéry prolomí a od venčení se lidé posunou k něčemu „ostřejšímu“.
Autor je aktivista ze sdružení Konexe.