Prostředí, kde je uživatel uživateli studijním materiálem. Pole pro marketing, politickou propagandu, šíření memů, pavlačové „diskuse“ a jiné formy bojových her. A bezedná nádrž narcisismu, iluze společenství a psychopatologie každodennosti. To vše je Twitter. Lidé na něj píší, fotí a sdílejí nezřídka to nejlepší, co v sobě, jak se domnívají, nalézají. A dělají to zcela zdarma, pro pocit vlastního sebeuspokojení, který jako by poháněl tu krásnější, vzdělanější, mladší a bohatší část našeho světa a držel ji při životě. Dělat autorskou charitu pro jednu z komerčně nejúspěšnějších korporací internetu, to vyžaduje silnější důvody než jen pouhou závislost. Ukážu vám jich patnáct.
Temná strana civilizace. Na Twitteru jsou pěšáci, generálové a spousta ženistů: Papaliani je sniper. Její tvíty přicházejí nečekaně. Neznámé frekvencí ani tématem, časem ani náplní, natož svým důvodem, příčinou či prvotním hybatelem. Přišel jsem na to, proč je účet výjimečný: publikovanými texty se nesnaží někoho prvoplánově nasrat; černočerný humor tu tryská pravděpodobně z okamžitého vnitřního popudu. Snad též z nejnižších pudů – a tryská začasté proklatě vysoko. Jde napříč politické korektnosti, logice, regulím běžné twitterové sebelásky i obecného pravopisu. Což jí taky jako jedné z mála odpustíte. Kunda, jejíž projev má slušivé koule.
Jako kdysi platilo, že „Gottwald je Strana a Strana je Gottwald“, je český politický Twitter Mitrofanov a naopak. Když každodenní dávka Očí nestačí, připojte se k téměř nekonečnému proudu „sloupkařových“ tvítů, které jsou samy sobě seismografem. Laskavý český humor, spousta drbů z převážně ruského internetu, smajlíky – prostě informační válka, jak má být. Nefalšované emoce v nepolevujícím zápase o budoucnost a charakter nejen české demokracie. Výjimečně štěňátka. Pozor, občas mrazivé.
Judas Iscariot
Na Twitter standardní hladina sexismu, rock‘n‘roll, ale především pornohumor. (Autor sám svůj účet charakterizuje jako „porno a country“). Někdy do černého, někdy za každou cenu. Nejnovější módní trendy a psychózy nahlížené nesystematicky – onehdy z kobky, druhdy z kopky čehosi venkovsky poctivého. Nečekejte pravidelnou dávku emocí ani oddanou veřejnou službu, spíš nepravidelné šrapnely s širokým rozptylem. Křesťané, pozor, tady je zaminováno. Ale kde by bez Jidáše byl dnes Ježíš?
Největší mediální superstar všech dob uchopená v první osobě. S předvídatelnou, ale ve výsledku docela originální směsí cynismu a naivity. Satira se zvláštním zřetelem k české mediální a politické současnosti. Účet je doplňován sporadicky, koncept by však zasloužil důslednější péči. Smrdí tu cyklón nevyužitého potenciálu. Kolik rádoby afér probublalo pěnou našich dní bez využití… Neznámí autoři – ke strojům! Narůstající maločeský šovinismus vás potřebuje.
Vše, co je v pražském místopisu neoficiální, zasuté i zašité; případně to neviditelné, co mají Pražáci denně před očima. Důkaz, že genius loci české metropole dosud zdaleka není vyčerpán (a kdoví, může-li kdy být). Příklad, jak dělat přitažlivou vlastivědu, a velký kus poctivé práce. Nejen pragensie by zasloužily takový účet/blog – ale každé větší město.
Grafické projekty na Twitteru z pochopitelných důvodů prospívají. S těmi českými je to, z důvodů neméně pochopitelných, citelně horší. Vedle unylého Korektora, První třídy a módního svinstva jménem Opráski poněkud vyčnívá projekt komiksu psaného i „kresleného“ – na psacím stroji. Konceptuálně zdařená metaparodie na komiksy i hipsterskou módu. Jednotlivé epizody svou nápaditostí rámcový koncept zatím nepřekonávají, ale Průklep je teprve na začátku.
Zádumčivé, jemně ironické nebo prostě samomluvné poznámky psané v ženském rodě. Objeví se vždy přesně ve chvíli, kdy si o ni začnete dělat starosti. Důležité je nenechat se odradit tvíty postavenými na tzv. slovním humoru. Cit pro rubovou stranu reality projevuje zdaleka ne ve všem, co napíše, tím však jistěji a s přibývajícím časem snad i zkušeněji.
Hypotézy, které neotřesou světem, ale vašimi jistotami v něm. Otázky, na které by profesor Patočka neznal odpověď, a otázky, o kterých si ani profesor Cílek netroufne psát. Otázky, na jejichž odpovědích nezávisí kolaps naší civilizace, avšak na jejichž kladení může ztroskotat vaše přestávka na oběd…
A otázky, které přibývají značně sporadicky, až svátečně. Čtěte po jedné, nebojte se začít od začátku, nepospíchejte. Stejně jako v případě Přiznání Hitlera vyzývám autory k obnovení prací.
Klasik normalizační poezie i kritiky, teoretik sportu, Kahudův Pšenička, mistr hejtu ze staré školy. Ano, skutečně žije, což lze průběžně kontrolovat on-line. Převážně noční práce, vyplatí se občas zkontrolovat zpětně. Pivo, fotbal a hudba, kterou nikdo nezná. Podezření, že jde o automatické texty nepodléhající sebecenzuře, se nepotvrdilo, přesto je dokumentární hodnota tohoto účtu nemalá (a v čase může jedině stoupat). Nebojte se, je za sklem víc než neprůstřelným. Tak čtěte, nevzdělanci a estébáci!
Dříve vznešeně abstraktní, meditativní sentence, jakých je pro bleskové médium jako Twitter až škoda. Bylo znát, že vznikají jakoby mimo internetový svět, a ne primárně pro něj. Poslední dobou autor přitvrdil, patrně více čerpá z každodenní reality. Jeden z mála účtů, jejichž obsah by snad unesl i knižní podobu. Nové tvíty přicházejí v salvách a nečekaně; stojí však za důkladnější prostudování zejména starších postů.
Spisovatelka, překladatelka, rozhlasová redaktorka a autorka seriálu Polní pošta. Nepříliš obvyklý příklad toho, že ani propagováním vlastní práce nemusíte otravovat. Text „Dnes má svátek Petr a Pavel“ doprovodila fotografií nejvýše postaveného českého armádního generála. Zvláštní znamení – nepíše blbosti. A především nositelka, uživatelka a rozsévačka brilantního smyslu pro jemnou sebeironii. Nicméně pokud je vše myšleno smrtelně vážně, pak se omlouvám…
Mašinky a Twitter k sobě patří stejně jako střelný prach a laserové navádění, to je snad jasné. Na stránkách účtu Nádražka již léta vzniká unikátní, silami mnohých přispěvatelů průběžně doplňovaný a rozšiřovaný adresář tipů, fotografií, dojmů i perspektiv českých nádražních osvěžoven. Pro romantiky povinná výbava.
Pro přílišnou odbornou znalost výtvarného umění bych rozhodně nemohl být trestán; a ani nevím, jak to vypadá na Instagramu – ale že tyhle fotky mají kouzlo, to mi nevyvrátí ani četa študovaných kunsthistoriků. Leoparda fotí přírodu moravských hor, absurdity a šarm každodennosti či třeba zvlášť vypečený důkazní materiál pro gramatické gestapo. Obrazový materiál je navíc řezán texty prosycenými žitou ironií všedního dne a – na Twitter silně nadprůměrným – optimismem a vůli k životu. Toho nemáte ve své lajně (timeline) nikdy dost.
Startup, který už možná stihl odumřít, ale stejně dobrý. Propojuje manýru asijské přírodní lyriky s uzly v životopise největšího slovenského politika, což se jeví prokazatelně nosným. Tedy, asijské je to asi jako pět ze čtyř v Česku vytetovaných čínských draků, ale to není žádná vada. Při troše štěstí a notné dávce úsilí tu vzniká originální básnické dílko. Ostatně česká poesie snese všecko. A čo je nepevné, čo je oportunistické, nech odpadne.
Poctivá ironie středního věku (pravděpodobně), vyzděná zkušeností, vzděláním a exaktním myšlením. Komentuje zpravidla to, co frčí, ale mezi ostatními ho poznáte – když náhodou ne podle nadprůměrné ostrosti průniku, pak podle avataru zcela jistě. Jedna z mála „klasik“ českého Twitteru, které dosud nejsou beznadějně vyšeptané.
Autor není s nikým příbuzný.