Cesta od myšlenek k činům netrvala tentokrát dlouho. Na ulicích a v tramvajích začali Češi muslimy, „černý“ a imigranty rovnou mlátit. Počet útoků roste, schytala to i matka s dítětem. Konec tolerance se vylil z internetu a dorazil i do údajně bohaté Prahy. Internetové zvolání „Jak dlouho to ještě budeme tolerovat?“ má konečně odpověď: „Už netolerujeme.“
Král karnevalu
Nemá cenu zkoumat, jaký je rozdíl mezi umírněným a radikálním islamofobem. O umírněnost není zájem. Okamura, Konvička nebo Bartoš se mírnit nehodlají. Jakkoli Konvička je krvelačný laškovněji než přímější Bartoš a Okamura je jako demagog o pár úrovní dál, než aby přímo hrozil násilím, jde jim o to samé. V rozdílech mezi nimi se ani nemá cenu pitvat, protože králem tohoto karnevalu je prezident Miloš Zeman.
Principy etnického konfliktu postupně zdomácňují, byť formující se domobrany budou jistě systematičtější než náhodní lovci „čmoudů“ v tramvajích.
Hlava státu usazená v gumovém člunu žehná nenávisti a strachu svými výroky skoro každý druhý den, a schvaluje tak vše, co se v jejich jménu děje. Rasové násilí na ulici je už jen pochopitelným výstřelkem nějaké té horké hlavy – přece jenom je vedro. Globální oteplování přestalo konečně být taková nuda. Už neznamená omezování emisí a přechod k udržitelnější ekonomice, ale budování domobrany a vzrušující trénink v lesích. Netřeba se nadále omezovat v konzumu, ale chránit malé štěstí v nákupní zóně před lidmi, kteří do České republiky ani nechtějí.
Uprchlickou krizi tak narychlo vyrábí policie, která s plným nasazením hledá lidi ve vlacích do Německa. Nalezence zavírá do sběrných táborů, kde je zbaví veškerých práv. Když se jim to nelíbí, Miloš Zeman tyto bezbranné lidi vydané na milost a nemilost českých úřadů okřikne řečmi o přizpůsobování se českým zvyklostem. Českou zvyklostí nejspíš má být omezování lidských práv a následná spokojenost s tímto stavem. Nejpůsobivější věta celého Zemanova pátečního prohlášení – „Nikdo je sem nezval“ – má pointu v tom, že kdyby je u nás nikdo nezadržel, tak by tady prostě nebyli.
Český střet civilizací
Televizní obrazy pokusů o pogromy od roku 2009 se ve zprávách střídaly s mluvícími hlavami makroekonomů předvídajících hubená léta a požadujících zásadní škrty. Pravice byla na vrcholu. Boj s nepřizpůsobivými a životem nad poměry se slil v jeden proud, který nakonec spláchl i suverénního buldozera Paroubka. Dnes v novinách vedle fotky šibenice na demonstraci čteme mírně povzbudivé zprávy o klesající nezaměstnanosti. Babiš se dokonce kasá, že vybral víc na daních, ČSSD jde podle svého názoru od úspěchu k úspěchu, a když už lidem nepřidává, tak jim aspoň nic nebere. Přestože to jsou úspěchy montovny, pořád jsou to úspěchy a mohly by mít zklidňující účinky. Ale nezklidňují.
Každodenní ekonomika nudící drobnými ciframi a výhledem růstu několika ukazatelů o pár procent ve střednědobém horizontu nikoho nezajímá. Tentokrát jsme totiž vstoupili přímo do dějin střetu civilizací a z makroekonomů, kteří před pár lety po hospodách vysvětlovali význam dluhu na příkladu domácnosti, která utratí víc, než vydělá, se stali geopolitičtí experti, kteří uprchlickou krizi ilustrují na příkladu rodiny, která si domů pozve cizáka a nechá si od něj diktovat, jak žít.
Odklon ke kultuře
Debata se posunula od ekonomiky ke kultuře a spousta lidí objevuje své národní, kulturní, ba i evropské kořeny, o nichž sami nejspíš neměli ani tušení. Nalezené kořeny je ovšem potřeba čistit a tužit. Není úplně jasné, co je to národní umění, ale česká myšlenka i evropské hodnoty a životní styl se dají naštěstí definovat i ekonomicky. Pravicoví ekonomové už to spočítali. Kvůli tomu, že by někdo mohl riskovat život a cestovat tisíce kilometrů, aby dosáhl na české sociální dávky, bude potřeba osekat dávky až pod hranici přežití.
A protože se k nám podle lidové mytologie i intelektuálních autorit chystají ekonomičtí imigranti z Afriky, kde jsou zvyklí na ledasco, zeštíhlení bude muset tentokrát být opravdu radikální. Inspirace třetím světem doputovala do Česka i bez přistěhovaleckých vln. Principy etnického konfliktu postupně zdomácňují, byť formující se domobrany budou jistě systematičtější než náhodní lovci „čmoudů“ v tramvajích. Ještě je potřeba zrušit sociální stát, eliminovat všechno veřejné a zbavit se výhod, které by někoho mohly přilákat, a nebezpečí bude zažehnáno. Jediným rizikem je, že ministr Chovanec možná bude muset pro jistotu zabavit pasy i českým občanům a prezident Zeman ho bude s puškou v ruce jistit na hranicích, aby tady vůbec někdo zůstal. Imigranti by totiž z Česka nejraději emigrovali.
Autor je redaktor A2larmu.