Česká televize ohlašuje návrat četníků na obrazovky. Kromě repríz Četnických humoresek a rodinné ságy První republika se diváci mohou těšit také na zbrusu nový seriál Četnické trampoty. Co tuzemské filmové tvůrce přitahuje na historických kulisách období mezi léty 1918–1938?
Návrat do normálního chodu dějin
Není tajemstvím, že tzv. první republika patří mezi obyvateli České republiky k nejoblíbenějším dějinným obdobím, zejména v době revolučních událostí. Podle výzkumů veřejného mínění se v roce 1969 umístila na prvním místě jako „doba vzestupu a rozvoje“ a v roce 1989 na místě druhém v kategorii nejvýznamnějších událostí českých dějin.
Politolog Pavel Barša tuto oblíbenost první republiky sahající až do dnešních dní vysvětluje tím, že změna politického uspořádání v roce 1989 byla nesena dvojí představou. Na jedné straně bylo podle tehdejších aktérů nutné učinit nezbytný dějinný pohyb vpřed, na Západ. Do „utopického ne-místa“, do něhož si bylo možné pro nedostatek reálných kontaktů se západním světem dosadit prakticky cokoli, například plný košík v supermarketu. Tento pohyb vpřed však doprovázela představa navázání na nepřirozeně – vnějšími, cizími silami – přerušený vývoj českého národa a československého státu v letech 1918–1938. Revoluce tedy mohla být zabalena do liberálního hávu, v němž evoluční změna přivede českou společnost zpět k přirozenému dějinnému vývoji: neoliberálnímu kapitalismu. A současně byla oblečena v konzervativní roucho návratu do zlatého věku českých národních dějin.
Četníkem ve volném čase i na plný úvazek
Rok 1989 a devadesátá léta na poli tuzemské historické vědy přinesly také přehodnocování výkladů dějin první republiky. Místo buržoazní republiky jako produktu kapitalismu záhy zaujaly relativně rozmanité historické příběhy. Přesto jeden obraz první republiky opanoval prostor: představa první republiky jako posledního ostrova svobody a demokracie vzdorujícího v moři totalitních a autoritativních tendencí střední Evropy ve třicátých letech 20. století. Ta ovládla jak produkci profesionálních historiků, tak i mnohem prodávanější a čtenější oblast populárně-naučné literatury.
Tvůrci Četnických humoresek své síly nerozlučně spojili se snahou současné české policie o rehabilitaci její společenské prestiže.
Změna výkladu dějin první republiky se významně dotkla také bezpečnostních složek. I četníky a policisty, kteří v době Velké hospodářské krize stříleli do stávkujících, bylo nutno zbavit ideologického nánosu a poskytnout nové demokratické policii ztracenou společenskou prestiž. Hlavní zlom přišel s odvysíláním první řady seriálu Četnické humoresky na konci devadesátých let, kdy výrazně stoupla produkce populárně-naučné literatury s bodrými, nicméně spravedlivými četníky v hlavní roli.
Dnes můžeme tuto literaturu spatřit v knihkupectvích v rámci sekce vojenské historie. Mezi nadšenci snažícími se oživit významné události vojenských dějin se u nás kromě obnovování tradic prvorepublikové armády úspěšně uchytil i zájem o napodobování četnických aktivit. Autoři publikací o historii policie a četnictva, zejména profesionální policisté, se tak setkávají s širokým okruhem četnických nadšenců. A oblečeni v dobovém četnickém stejnokroji pořádají po celé zemi přednáškové turné, rehabilitující dějiny bezpečnostních sborů.
První republika detektivní a seriálová
Volba detektivního žánru a historické kulisy z první republiky dohromady tvoří logický celek. Žánr kriminálky dodává vyprávěným příběhům podobu souboje mezi dobrem a zlem, mezi společenským řádem a jeho narušovateli. Detektivové dohlíží na to, aby byl řád spravedlivě vymáhán. Postavu detektiva ale nemusí vždy ztělesňovat policista. Mezi nejznámější detektivky patří naopak zpracování, v nichž hlavní postavu ztvárňuje soukromé očko odhalující korupční či protizákonné praktiky policie.
Tvůrci Četnických humoresek své síly nerozlučně spojili se snahou současné české policie o rehabilitaci její společenské prestiže. Dobromyslní četníci z brněnské pátračky tráví většinu času nejen vyšetřováním vražd či krádeží, ale také řešením drobných sousedských sporů. Ústřední kategorií je morálka, jež získává nadčasový, univerzální rozměr. V kulisách venkova a města zbaveného jeho industriálního charakteru četníci dohlíží na dodržování pravidel slušné občanské morálky. Vedle sexuálních násilníků, vrahů a podvodníků ztělesňují principiální protiklad této morálky také Romové: lžou, kradou, podvádí, lenoší, nemají poctivou práci, a proto vše, co dělají, vzbuzuje podezření.
Morálku doplňuje ohrožení celkového státního uspořádání. Děj se totiž odehrává v době třicátých let 20. století. Jak postavy podezřelé ze snahy o změnu politického režimu, tak i majitelé zámeckých sídel či honosných vil, se dorozumívají německy. Jazyk v kombinaci se sociálním postavením dohromady představují znak zrady, tzv. páté kolony, a nacismu. Ukončení děje rokem 1938 četníky navíc nerozlučně spojuje s demokratickým zřízením, které se pod nátlakem vnějších sil nevyhnutelně hroutí podpisem mnichovské dohody.
Autoři První republiky vsadili na kartu adaptace úspěšného zahraničního vzoru historických rodinných ság. Hlavní postavy jsou členové početné bohaté podnikatelské rodiny a zápletka spočívá v jejich komplikovaných vztazích okořeněných vraždou. Tvůrci věnovali velkou pozornost sociálním rozdílům prvorepublikové společnosti: rodina disponuje početným služebnictvem, bydlí v okázalém městském sídle a podobně.
Zklamání řady diváků a recenzentů mainstreamových médií nad tím, že První republika je především telenovelou a teprve zástupně historickým seriálem, poukazuje na skutečnost, že české publikum dychtivě očekává přehrávání osvědčeného vyprávění z dějin českého národa. A to nenahradí rodinný příběh, byť zasazený do historicky věrných estetických i technických kulis.
Kriminalistika jako objektivní věda?
Významnou úlohu v seriálové, stejně jako v populárně-naučné produkci hraje kriminalistika a její dějiny. V tomto ohledu je nutno zmínit starší seriály, jako jsou Hříšní lidé města pražského či Panoptikum města pražského.
Dějiny kriminalistiky hrají klíčovou roli ve snaze současných bezpečnostních složek získat společenskou prestiž a uznání veřejnosti. Na jejích stránkách se namísto postav se zbraní v ruce rozhánějících demonstrace objevují četníci jako vyškolení specialisté, odborníci na vyšetřování zločinů. Potírají tedy jednání odsouzeníhodné v jakémkoli politickém režimu, ať už jde o demokracii či totalitu. Kriminalistika získala v současných populárně-naučných pracích českých policistů i nadšenců a v detektivních seriálech status objektivní vědy. Četníci vypadají takřka jako ideální vědci uvádějící své teoretické poznatky do každodenního života.
Avšak při nahlédnutí do dobových pramenů, včetně článků prvorepublikových příslušníků bezpečnostních sborů, zjistíme, že četníci byli mnohdy fascinováni fungováním policejního aparátu v sousedním Německu, pravidelně publikovali nenávistné články na adresu uprchlíků z třetí říše, vypisovali soutěže na zkoumání „biologie cikánů“, vědecky obhajovali nerovné postavení žen ve společnosti, přitakávali názorům o dědičnosti vloh ke zločinnosti a tak dále. Hlavně už měli dost ideálů humanity – znepokojoval je celkový morální úpadek národa. Prakticky identická témata bychom nalezli v kriminalistických časopisech ostatních států meziválečné Evropy.
Údajně objektivní kriminalistická věda se tímto způsobem dostává do takového kontextu, v němž by představa českého četníka zarytě hájícího principy demokracie před vpádem autoritativních a totalitních tendencí obstála jen stěží. Na druhou stranu debata o tom, jak se mohlo stát, že personál koncentračních táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, určených pro Romy, tvořili právě oni bodří čeští četníci, by se dostala do nového světla.
Autor je historik a člen Iniciativy Ne rasismu!.