Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Marné snahy o jiné Maďarsko

Maďarská politická scéna je v otázce migrace o poznání rozpolcenější než česká. Jedním z nejsilnějších kritiků postupu premiéra Orbána vůči imigrantům je levicové opoziční hnutí Együtt.

Ještě loni v lednu bylo Maďarsko, alespoň podle Orbána, připraveno na uprchlickou krizi příkladně. V případě potřeby mohlo jen ve třech krajích na východě země a v Budapešti umístit až 170 tisíc utečenců. To se ovšem ještě nejednalo o Syřany, ale o karpatské Maďary, potenciální uprchlíky z Ukrajiny. Pouhá tisícovka syrských utečenců se naopak letos musela tísnit v improvizovaných táborech u Szegedu a stovky dalších uprchlíků zase stanovaly u budapešťského nádraží Keleti. I to je předmětem kritiky populárního satirického webu !!444!! či maďarské levicové opozice, jmenovitě Pétera Juhásze, místopředsedy hnutí Együtt (Společně) a jednoho z hlavních předáků loňských masivních protestů proti zdaňování internetu.

Hlas, který není příliš slyšet

Juhász ve svých vystoupeních opakovaně tvrdě napadá maďarského premiéra – mimo jiné proto, že podle něj systematickým chaosem přenáší hněv maďarských občanů na imigranty. Terčem kritiky je postup maďarských úřadů, které nechaly uprchlíky z jihu země dojít až na nádraží Keleti v Budapešti, aby poté šli pěšky na hranice s Rakouskem či byli umisťováni do táborů na východu země. Odtud je zase maďarské autority převážely na druhý konec Maďarska do Vámosszabadi – podle Juhásze proto, aby kontaktu s bezprizorními uprchlíky ušlo co nejméně Maďarů.

Vyhrocená a pokřivená maďarská diskuse o uprchlících je výsledkem chronicky bipolární maďarské identity, systémových změn po příchodu Orbána k moci a oligarchizace veřejného prostoru.

Na maďarském politickém poli není hnutí Együtt, jež je součástí opoziční levicové koalice Kormányváltás (Změna vlády), s kritikou osamoceno. Bývalý premiér a šéf opoziční levicové strany DK Ferenc Gyurcsány například ubytoval ve svém domě po několik nocí skupiny syrských uprchlíků. Problémem z druhé strany spektra naopak zůstává třetí nejsilnější strana, krajně pravicový Jobbik. Ten je vůči uprchlíkům ještě nesmlouvavější než Orbán a jeho seskupení Fidesz.

Hlas Jobbiku, ale i hlas levicové opozice je ale v maďarském veřejném prostoru slyšet jen málo. Vyhrocená a pokřivená maďarská diskuse o uprchlících, která je velmi podobná té české (podle výzkumu Rádia Svobodná Evropa jsou ale postoje Čechů k imigraci ještě zamítavější), je výsledkem chronicky bipolární maďarské identity, systémových změn po příchodu Orbána k moci a oligarchizace veřejného prostoru.

Nerovnost ve veřejné debatě

Přestože Jobbik a levicová koalice získaly v loňských volbách dohromady více hlasů než vládní Fidesz, Orbánova strana drží dvě třetiny křesel v parlamentu. Nový volební zákon, který výrazně zvýhodňuje vítěznou stranu, ale sám o sobě k dominanci Fideszu nestačí. Svaz mladých demokratů proto podnikl řadu kroků, které umožňují, aby zcela opanoval veřejnou debatu. Po celém Maďarsku bylo například za poslední roky rozvěšeno několik sérií billboardů s vládními informacemi, které zaplatili daňoví poplatníci.

Poutače byly přitom téměř nerozeznatelné od kampaně Fideszu – jak barevným podkladem, tak fontem písma, ale i nekritickým sdělením. V posledních měsících si tak mohli syrští uprchlíci přečíst (pokud by tedy uměli maďarsky) například hesla „Nesmíš vzít Maďarovi práci “ nebo „Musíš dodržovat maďarské zákony“. Tohle je jen jedna z mnoha ukázek nerovných podmínek veřejné debaty. Fidesz stál nad založením nové mediální rady, o jejíž složení se postaral prakticky sám a jejíž členové získávají devítileté mandáty. Kromě soukromého mediálního impéria, které dokázal Fidesz koncentrovat ze spřízněných lidí, může vládní strana ovládat i veřejnoprávní média. Předseda mediální rady, jenž jmenuje všechny šéfy veřejnoprávních stanic, je dosazen přímo premiérem. A že se vládní postoj odráží na veřejnoprávním zpravodajství, může dokazovat i aféra se zákazem ukazovat děti uprchlíků na televizních obrazovkách.

Pro maďarskou veřejnost ale Orbánovy postupy nejsou ničím novým. Fidesz ve větší a nepokrytější míře v podstatě kopíruje kroky reformované komunistické strany MSZP při přechodu k demokracii. Maďarský parlament byl během posledního čtvrtstoletí často neschopný provést zásadní reformy, poněvadž ke změně různých dílčích parametrů byla často zapotřebí ústavní většina.

Nová ústava z roku 2011 sice umožňuje větší efektivitu vládnutí, ale ústavní většina je stále nutná v řadě ne zcela zásadních záležitostí, například při změně volebních obvodů. Mediální dominance Fideszu pak jen reaguje na praxi před rokem 2010, kdy veřejnoprávní média vesměs stranila vládnoucí MSZP. Její pád ostatně spustila prohlášení bývalého premiéra Gyurcsánye o tom, že jeho vláda „lhala lidem ve dne v noci“. Jakkoliv tak může zčásti nová levice myslet svá slova o uprchlících vážně, doplácí na cynismus starších koaličních kolegů, který mimo jiné stál za zrodem dnešního Orbánova režimu.

Autor je spolupracovníkem Radia Wave a ČT Sport.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image