Včera na Václavském náměstí demonstrovali odpůrci „islamizace Evropy“ i odpůrci xenofobie a rasismu. Na demonstraci těch druhých zazněl následující projev.
Přátelé!
Sešli jsme se tu proto, abychom se připojili k akcím, které se pod heslem „Uprchlíci, vítejte!“ dnes konají po celé Evropě. Mnoho z nás již aktivně pomáhá v úžasné vlně praktické solidarity s uprchlíky. Rozměr a povaha situace ale nutně vyžadují, aby spolu s dobrovolníky pomáhal také stát. Jedině instituce státu dokážou poskytnout právní jistoty, právo na práci, pomoc s bydlením, integrací a jazykovou bariérou, péči o nemocné, děti a staré lidi. Tato zodpovědnost bude dlouhodobá, ale je naléhavá už teď. Fráze o potřebě komplexních řešení nepomohou. Kdyby se daly příčiny, proč lidé prchají ze svých zemí, z dálky vyřešit, k žádné krizi by nedošlo. Teď je nutné pomáhat těm, kdo dorazili až sem. Sešli jsme se tu také proto, abychom jasně a hlasitě řekli naší politické reprezentaci, že nesouhlasíme s tím, jak zachází s utečenci, a že je nepřijatelné její odmítání vzít jich do Česka tolik, kolik je momentálně v rámci Evropy třeba. Nechceme být zemí, která je hrdá na to, že do ní nikdo nechce přijít!
Své modernity se Evropa vzdávat nemůže, musíme ji ale dokázat nějak nově promyslet a realizovat. Totiž tak, abychom ji mohli sdílet s lidmi odjinud, které jsme dosud nepovažovali za sobě rovné.
Uprchlíci dnes přicházejí ze zemí Středního východu i Afriky, kde se nedá důstojně a bezpečně žít kvůli strašlivým válkám. Musíme si uvědomit, že i my Češi jsme k nim přispěli svým souhlasem s vojenskými intervencemi, i my je udržujeme v běhu prodejem zbraní. Stejně tak dlouhodobě přispíváme svým životním stylem ke klimatické změně, která se na rozvratu zemí Středního východu a Afriky také nemálo podílí. Lidé odtamtud sem přicházejí proto, že věří ve skutečnost toho, co Evropa sama o sobě vyhlašuje. Věří, že bohatství a pokojný život si Evropané dokázali zajistit díky věrnosti svým ideálům svobody a rovnosti, a chtějí se na tomto dobrém životě svou prací také podílet.
Ti, kdo si naivně myslí, že této civilizační změně zabrání násilím, se dovolávají nezbytnosti chránit hodnoty křesťanské a evropské kultury. Neříkají ale nikdy, které hodnoty mají na mysli. Základní křesťanskou hodnotou vždy byla solidarita těch, kdo jsou bohatší a úspěšní, s těmi, kdo nejsou. V moderní době je základem evropských hodnot osvícenský ideál humanity, emancipace a občanské rovnosti. Po vyčerpávajících staletích náboženských válek se osvědčila svobodná a rovnoprávná koexistence různých náboženství a odříznutí církví od politické moci. Své modernity se Evropa vzdávat nemůže, musíme ji ale dokázat nějak nově promyslet a realizovat. Totiž tak, abychom ji mohli sdílet s lidmi odjinud, které jsme dosud nepovažovali za sobě rovné.
K evropským tradicím ale patří i jejich odvrácená stránka, totiž zbavovat jiné lidskosti – od antického po moderní otrokářství, přes nevolnictví a koloniální války po moderní zvěcnění člověka, nemilosrdné vykořisťování, rasismus, mučení a lágry. Je vždy jen na každém z nás, ke které tradici se svými činy přihlásí a jakou společnou politiku bude podporovat. Hodnoty totiž nejsou něco hotového, co lze uctívat a k čemu se lze jen bezmyšlenkovitě přimknout. Národní i evropská identita a tradice spočívají v každodenním rozhodování pro tu lepší z tradic, pro ideály humanity, svobody a zodpovědnosti, rovnosti a emancipace.
Sešli jsme se proto, abychom dali najevo, že odmítáme politiku naší vlády, která prohlásila, že je solidární nikoli se zoufalými a trpícími uprchlíky, nýbrž s maďarským premiérem Orbánem. Na příkladu maďarské vlády je názorně vidět, jak výhodné je využívání a podněcování atmosféry strachu v uzavřené společnosti pro posilování autoritářské moci. U nás stoupenci autoritářského režimu teprve do politiky vstupují – právě teď a tady, kousek od nás. Nynější situace jim dodává odvahy a nacházejí otevřené dveře, protože většina českých politických stran se domnívá, že udrží svou moc, pokud budou agendu nových fašistů sami přebírat a umírňovat. To je naivní a fatálně zhoubná představa, na kterou jsme v našich moderních dějinách už doplatili. Kdo jiný než prezident a politická reprezentace musí mít odvahu překonat primitivní strach a přirozené pudy, o nichž slyšíme z vedlejší demonstrace. Právě oni mají k dispozici nejvíce prostředků k tomu, aby zbytečně vystrašené spoluobčany přesvědčili, že bát se máme jen sami sebe. Kdo jiný by měl hájit skutečné hodnoty lidskosti – bez ohledu na momentální průzkum veřejného mínění, ale prostě proto, že je to správné. Ochrana evropských hodnot totiž ve skutečnosti znamená bránit tu lepší tvář Evropy před jejími horšími tradicemi.
S příchodem zimy se na cestu vydá méně zoufalých lidí. Budou ale do Evropy přicházet stále a ještě dlouho, prostě proto, že Evropa je přes všechny problémy dobré místo pro život. Nevejdou se sem všichni trpící světa. Vyzýváme ale právě proto naše stejně jako evropské politiky, aby dostáli své povinnosti v době velké historické změny a nalézali taková řešení, která budou podporovat lidskost, svobodu a rovnost.
Autorka je historička umění a vysokoškolská profesorka.