Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Vznikne v severní Sýrii turecké okupační pásmo?

Turecko se již delší dobu netají úmyslem ještě zintenzivnit své angažmá v Sýrii. Válčit s Islámským státem ale nehodlá.

Hranice Turecka se Sýrií měří přibližně osm set kilometrů. Přes dlouhodobou tureckou vojenskou pomoc a umožňení částečného využívání tureckého území, kontrolují jím přímo nebo nepřímo podporovaní islamisté a jejich přívažky z původní Svobodné syrské armády (FSA) jen necelých sto kilometrů hranice. Dalších sto kilometrů připadá na alavitské oblasti nedaleko pobřeží Středozemního moře, v nichž stále drží silné pozice režim Bašára Asada. Více než pět set kilometrů je pod kontrolou převážně kurdských milicí YPG a jejich lokálních spojenců a něco málo přes sto kilometrů leží v oblasti mezi městy Marea a Jarabulus, což je původně etnicky smíšený a poměrně hustě obydlený pás, který je už dlouhou dobu pod nadvládou Islámského státu (ISIS).

Ve středně až dlouhodobém horizontu je tedy pro Turecko důležité se ISIS v oblasti zbavit a nahradit je kontrolovatelnějšími silami.

Za největší nebezpečí pokládá Ankara syrské Kurdy z YPG pro jejich ideologickou provázanost se Stranou kurdských pracujících (PKK), která od roku 1984 (s dvouletou přestávkou 2013–2015) vede ozbrojený boj proti Turecku – původně za vznik samostatného státu a později za vznik kurdské autonomní oblasti. Aktivní bojové a viditelné operace proti YPG pod patronátem Turecka jsou zatím vyloučeny, a to díky pověsti YPG jako nejdůležitějšího spojence Západu ve válce s ISIS v Sýrii. Stejně tak je prozatím vyloučena přímá vojenská intervence proti Asadovým jednotkám na severozápadě, která by byla něčím víc, než jen ojedinělým ostřelováním dělostřelectva nebo sestřelováním letadel syrské armády létajících příliš blízko u tureckých hranic. V současnosti jsou tedy možnosti Turecka omezeny na úvahy o syrsko-turecké hranici hlídané spřátelenými islamisty a ISIS.

YPG a PKK jako nepřátelé číslo jedna

Vztah tureckého režimu a ISIS je komplikovaný. Bylo by přehnané prezidenta Erdoğana podezřívat ze sympatií k Islámskému státu. Na druhou stranu jsou ISIS jako jediní ochotní jít do zásadního střetu s YPG, tedy s jednotkami, které turecká vláda považuje za mnohem větší nebezpečí. Tato obojakost nemůže v současnosti nabrat podoby viditelné podpory ISIS a omezuje se na tolerování přechodu posil ISIS přes tureckou hranici do Sýrie a nepřekážení při zásobovaní komponenty pro výrobu bomb a transportu dalších užitečných věcí přes turecké území. V ojedinělých a zdokumentovaných případech došlo i k přímé logistické pomoci tureckých tajných služeb. Po dobytí pohraničního města Tall Abjad YPG a jejich spojenci na začátku letošního léta vyšlo najevo, že oblastem pod kontrolou ISIS Turecko dodávalo elektřinu (kabely byly nataženy na základě historické smlouvy mezi Sýrií a Tureckem), zatímco oblasti pod kontrolou YPG byly od elektřiny odpojeny. Tureckou podporu ISIS však nemůžeme vnímat jako nějakou státní doktrínu, konkrétní případy podpory ISIS ze strany tureckých státních složek totiž většinou odhalily zase jiné části státních složek, a to zejména ty, v nichž mají výrazné zastoupení kemalističtí sekularisté nebo vlivné Gulenovo hnutí. To po rozchodu s Erdoğanem uplatňuje svůj vliv v justici, četnictvu a médiích.

CNzFYz8W8AELSHw.jpg_large
Tall Abjad za vlády ISIS a zásoby z Turecka

V pásmu mezi Mareou a Jarabulusem je situace komplikovanější. Patnáctikilometrový pás na západě směřující od turecké hranice směrem na jih k Aleppu tvoří životně důležitý zásobovací koridor ozbrojené opozice podporované Tureckem. Východně od pásu až po Eufrat je území v rukou ISIS. To sice může Turecku vyhovovat, protože existuje jako překážka pro propojení kurdského samosprávného Kobane a Cizre kantonu s Afrin kantonem na západě, o ISIS ale platí klasické klišé o dobrém sluhovi, ale zlém pánu. Jejich vávrovské „proti všem“ se obrací proti komukoli a kdekoli, když se vyskytne možnost zaútočit a získat z toho nějaký prospěch. Ve středně až dlouhodobém horizontu je tedy pro Turecko důležité se ISIS v oblasti zbavit a nahradit je kontrolovatelnějšími silami.

Volba logicky padá především na islamisty sdružené pod hlavičkou Islamistické fronty (IF), kteří s Frontou al-Nusra (NF) tvoří koalici Jaish al-Fatah (JaF), a jejich přívěsky pocházející z dnes už samostatně nefunkční Syrské osvobozenecké armády (FSA). Ta se převážně přimkla k islamistům, nebo byla z důvodu přílišné samostatnosti islamisty z NF a Ahrar al-Sham zlikvidována a obrána o Západem dodané zbraně. Několik skupin, které jako jediné dodnes snesou označení „sekulární opozice“, se přidalo k YPG.

Vedle toho se Turecko snaží o vytvoření vlastních islamistických proxies složených ze syrských Turkménů – a podle některých tvrzení i z tureckých vojáků na pověstných dovolených a také turkmenských bojovníků NF –, jako jsou Fatih Sultan Mehmet a Fatih Sultan Murat.

Kořist ISIS po nezdařilém protiútoku Fatih Sultan Mehmet u Marey


Humanitární pásmo? Nenechte se vysmát

Před dvěma měsíci tedy Turecko oznámilo plán na vytvoření bezpečnostní zóny sahající asi čtyřicet kilometrů hluboko do syrského území v rozsahu hranice kontrolované ISIS. Oficiálním důvodem má být vytvoření zóny pro uprchlíky a zabránění etnickým čistkám. Pokud argument s uprchlíky označíme jako problematický, protože se jedná o nestabilní území s nedostatkem zdrojů, tak argument se zabráněním etnickým čistkám je na hranici směšnosti, neboť v oblasti za plné podpory Turecka už jedna etnická čistka proběhla a bylo při ní v letech 2012 a 2013 – tehdy ještě spojenci – Nusrou, ISIS a některými složkami FSA ze svých domovů vyhnáno několik stovek tisíc Kurdů.

Problém se zřízením takové zóny v současnosti spočívá i v tom, že Turecku chybí síly disponující odhodláním a výzbrojí v takové míře, aby byly schopny z území vytlačit ISIS. Nusra se jakožto oficiální pobočka al-Káidy v Sýrii takových akcí s politických důvodů může účastnit jen v omezené míře. Volba tedy logicky padá na Islamistickou frontu a zejména její nejsilnější složku Ahrar al-Sham. Tyto ozbrojené skupiny mají určitě zájem na udržení koridoru severně od Aleppa, ale jejich odhodlání umírat v boji s ISIS je limitováno už jen tím, že se sice jedná o strategické území pro Turecko, ale z pohledu jejich proxies už jeho strategický význam klesá, a navíc postrádá zdroje, které by je mohly motivovat.

Z pohledu Turecka je však nutné věc spíše uspíšit. ISIS vedeni heslem, že nejlepší obrana je útok, vytrvale útočí na zásobovací koridor spojenců Turecka a podařilo se jim ho zúžit. Obránci za cenu velikých ztrát drží město Marea, bez kterého by obrana koridoru byla velmi obtížná. Podle neověřených zpráv Islámský stát do boje nasadil toto pondělí i rakety a minometné granáty s yperitem. Navíc minulý týden jednotky YPG oznámily svůj první výpad přes Eufrat a chlubily se zničením pevnůstky ISIS a zabitím dvanácti jejich bojovníků mezi řekou a Jarabulusem.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image