Petr Vrabec
V pondělí 19. října proběhne výjezdní zasedání vlády přímo v Ústí nad Labem. Dle všech dostupných informací to se zdá, že se zde vláda Bohuslava Sobotky rozhodne prolomit limity těžby uhlí. Přitom více než polovina lidí v Česku si podle průzkumu veřejného mínění z letošního září myslí, že by územní ekologické limity těžby měly být zachovány všude. V obou dotčených městech, tedy Horním Jiřetíně a Litvínově, proběhla místní referenda, v nichž se 96 (Horní Jiřetín), respektive 95 procent (Litvínov) voličů vyslovilo proti prolomení limitů.
Moc pochází z lidu. K tomu by v 21. století ve vyspělé Evropě nemělo být potřeba nic dodávat. Na pondělí 19. října proto svoláváme přímo do Ústí demonstraci za limity, Horní Jiřetín a osud severních Čech.
Je na čase přestat privatizovat zisky a socializovat ztráty a škody, které těžba způsobuje.
O limitech už bylo jednou rozhodnuto a neexistuje jediný rozumný důvod, proč je prolomit. Limity těžby schválila v roce 1991 vláda Petra Pitharta. Jejich cílem bylo dát těžbou zdevastovanému kraji šanci se nadechnout a rozvíjet bez závislosti na špinavém uhlí. Pokud Sobotkova vláda rozhodne o prolomení limitů, budeme vědět, že nemáme vládu ani sociální, ani demokratickou, natož pak prozíravou. Přitom ekologicky a sociálně smírné řešení existuje. Nespočívá však v prolomení limitů. Je na čase přestat privatizovat zisky a socializovat ztráty a škody, které těžba způsobuje. Je na čase přemýšlet a jednat systémově. Smírným řešením je zvýšit poplatky z těžby a zisky vkládat zpátky do ekonomiky regionu, aby se dokázal vypořádat s obrovskými sociálními problémy, kterým čelí už po desetiletí (právě i v důsledku „vytěžení“). Všechny současné problémy prolomení limitů násobí a prohlubuje. Toto sdělení je jádrem naší výzvy předsedům a předsedkyním parlamentních stran. Nabízíme sociálně a ekologicky smírné řešení a chceme se o něm v pondělí bavit jak s vládou, tak s odboráři. Jsme všichni na stejné lodi.
Autorka je členkou organizace Limity jsme my.
Otevřený dopis předsedům a předsedkyním parlamentních stran
Vážené dámy, vážení pánové,
obracíme se na Vás v souvislosti s projednávanou novelou horního zákona a změnami výše poplatků z vydobytého uhlí, které se citelně dotknou obyvatel severních Čech.
Věříme, že posláním politika je v každé situaci hledat řešení směřující k dosažení sociálního smíru a rozvoje – řešení, které podpoří jak zájmy horníků a dalších zaměstnanců těžebních společností, tak obyvatel Horního Jiřetína a dalších obcí, které by se mohly ocitnout v bezprostřední blízkosti drancující těžby. Řešení, které dá zdevastovanému kraji šanci zbavit své hospodářství závislosti na uhlí tak, jak již bylo rozhodnuto v devadesátých letech. Věříme, že k takovému řešení povede zvýšení poplatků za vydobytý nerost.
Pokud by platilo, co slýcháme od uhlobaronů a hornických odborů, byl by Ústecký kraj díky těžbě nejbohatším regionem v Česku. Možná by to i byla pravda, pokud by utržené peníze zůstávaly v kraji. Astronomické zisky, ze kterých stát a horníci dostávají naprosté minimum, jsou ale z regionu vysávány do kapes uhlobaronů. Zatímco v letech 2009 až 2012 vyvedli pánové Tykač, Dienstl a Fohler mimo region na dividendách přes 16 miliard, za stejnou dobu zaplatili za mzdy všech svých 1598 zaměstnanců pouhé 2,5 miliardy korun. Stát za své vlastní nerostné bohatství za stejnou dobu dostal na poplatcích z vydobytého nerostu směšných 0,4 miliard korun. Na každou korunu, kterou za těžbu svého uhlí stát dostal, připadlo více než 42 korun do kapes uhlobaronů. Stát si navíc ze svého již tak nevýhodného podílu musí odpočítat prostředky na placení škod ve výši minimálně 51 miliard korun ročně, které produkují uhelné elektrárny.
Ústecký kraj neoplývá prosperitou, naopak těžba snižuje atraktivitu regionu pro nové investory a mladé kvalifikované lidi, zároveň snižuje ceny nemovitostí. Průměrná mzda v Ústeckém kraji stále zaostává za celostátním průměrem. To vše ve jménu zisků uhlobaronů, jejichž velkolom ČSA zásobuje zejména vlastní zastaralou a uhlím masivně plýtvající elektrárnu Chvaletice a pro teplárny je téměř bez významu. Elektrárna navíc každoročně způsobuje znečištěním škody ve výši tří miliard korun, které nedobrovolně platíme my všichni.
Stát musí dostávat důstojný podíl z peněz za vlastní nerostné bohatství. Kraj s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v České republice potřebuje prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti – jedině ta je zárukou změny k lepšímu. Kraj dlouhodobě finančně vysávaný uhlobarony a devastovaný těžbou potřebuje, aby utržené peníze v co největší míře zůstávaly v místní ekonomice a pomohly hospodářskému oživení samotného regionu, ne aby byly nesystémově a nespravedlivě využívány na lepení děr ve státním rozpočtu.
Žádáme Vás proto, abyste se zasadili o následující opatření: (1) zvýšení poplatků z vydobytého uhlí na desetinásobek dnešní hodnoty, tedy 15 procent z tržní ceny vytěženého hnědého uhlí; (2) spravedlivé a smysluplné využití takto získaných prostředků – čtvrtina z nich by měla být určena na řešení problematiky nezaměstnanosti v severních Čechách, a to formou zřízení zvláštního fondu pro bývalé zaměstnance těžebních společností a aktivní politiku zaměstnanosti; (3) další alespoň čtvrtina uvedených prostředků by pak měla zůstat příjmem obcí negativně postižených těžbou.
Z hlediska pánů Tykače, Dienstla a Fohlera představuje zvýšení poplatků na desetinásobek pouze asi čtvrtinu vyvedených dividend. Z pohledu obyvatel severních Čech zvýšení poplatků představuje prostředky, které regionu umožní hospodářský rozvoj, nezávislost, aktivní politiku zaměstnanosti a tím i důstojné živobytí a budoucnost pro horníky a další zaměstnance těžebních společností.
Děkujeme za Vaše kroky,
občanská iniciativa Limity jsme my
Signatáři:
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., sociolog
Mgr. Tereza Stöckelová, Ph.D., socioložka
Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D., ekonomka
Petr Uhl, novinář
Mgr. Jan Májíček, publicista
Iniciativy:
Idealisté.cz
Alternativa zdola
Generace Z
Nesehnutí
Socialistická solidarita