Udržitelná móda je vlastně oxymóron. Móda je něco, co přichází a odchází. A naopak: pokud to nepřichází a neodchází, není to móda. Znáte to přeci – ze všech stran se ozývá: co je dnes v módě? Co je in? Existují sice udržitelné oděvy, můžeme si sestavit udržitelný šatník, ale sama móda je systém, ve kterém je chvíli něco „in“ a za chvíli to už zase „in“ není. O udržitelnosti se nedá ani mluvit. Fungujeme totiž podle mechanismu „take-make-waste“ (vzít, vyrobit, vyhodit) – ale o tom až příště. Dnes se podíváme na to, jak se můžeme i v éře fast fashion stát zodpovědnými spotřebiteli.
Na lovu
Dost z nás bohužel zná ten pocit, kdy navzdory přecpané skříni bezradně hledíme na vlastní šatník s pocitem, že nemáme pořádně co na sebe. A tak ačkoliv se chceme obléknout „jinak“, pro nějakou zvláštní příležitost, vezmeme si na sebe opět ty samé černé kalhoty a košili, ve které chodíme do práce. Přitom skříň praská ve švech. Každý ovšem má několik oblíbených „stálic“, kousků, které nosí už delší dobu. Jsou to často kvalitnější kusy (klidně i z řetězce – některé materiály prostě vydrží) a obvykle jsou to základní modely. Černé kalhoty, bílá košile, džíny, černý top, sako.
Budete-li nad nakupováním oblečení přemýšlet, namísto nekonečného hromadění zbytečností si vypěstujete vědomý a udržitelný přístup k módě jako způsobu sebevyjádření.
Hromady ostatního oblečení často tvoří úlovky, které zákazníci kupují pro náhlý pocit, že se bez nich neobejdou. A tak chvíli co chvíli někdo z vás přijde domů s nějakým novým oblečením, sehnaným třeba za lepší cenu ve slevě, aby je pak odložil a už jen doufal, že na něj někdy vůbec přijde řada. Je totiž jedno, že vám nová věc nesedí, že je možná o číslo menší nebo větší – vždyť za tu strašně výhodnou cenu do něj klidně zhubnete. Je jedno, že barevně se vám k ničemu nehodí – vždyť za tu cenu si k němu klidně dokoupíte něco, co k němu půjde. Takovéto „úlovky“ nakupujeme impulzivně, nemáme strategii, a tak zbývá metoda pokus-omyl. Koupíte, přidáte do šatníku, vezmete si to na sebe dvakrát a potom se tam ten nový svetřík týdny jen tak válí. Aha, tak tohle byl omyl. Jenže vám je líto ho poslat dál. Říkáte si, že jste ho měli na sobě jen dvakrát, je ještě zánovní, a tak se vám skříň plní oblečením a vy nemáte co na sebe.
Vytvořit si styl
Přitom si můžete – za pomoci kreativního a zábavného procesu – nastavit strategii, podle které si budete kupovat oblečení, které potřebujete a které se vám hodí do šatníku. Zkusím vám stručně a prakticky vysvětlit, jak na to.
Především určete svůj styl. Mnoho z nás ale ani neví, co to je. Možná, že žádný nemáte, protože pod vlivem módních časopisů nakupujete něco podobného, co měla na sobě včera Shakira nebo co se objevilo na vašem oblíbeném blogu. Jenže řetězce platí bloggerkám a bloggerům, aby chválili jejich oblečení a ono se díky dojmu nezávislosti více prodávalo. Je čas si tohle všechno začít uvědomovat, je čas převzít vládu nad svým vkusem! Takže: jste spíše romantická? Elegantní? Sportovní? Moderní či tradiční? Posloucháte reggae, punk, anebo hip hop? Zamyslete se nad tím a nazvěte svůj styl třeba: „romantická Pařížanka“, „fit, a přesto elegantní“, „one love“ nebo „dřevorubec ve městě“… Kreativitě se meze nekladou, hledejte něco, co vás vystihne.
Teď je na čase vytvořit moodboard – shluk obrázků, které vyjadřují váš styl. Pokud máte doma nějaké módní časopisy, vrhněte se na ně a stříhejte z nich, co se vám líbí. Vystřihněte všechno možné, rozložte si to na pracovní plochu a vyberte jen třeba deset obrázků, které opravdu vystihují váš styl. Módní časopisy a podlahu snadno nahradí internet a jeden slide v prezentaci. Udělat moodboard může trvat i několik týdnů a možná přitom přijdete i na to, jak vás ovlivňuje módní průmysl a k čemu všemu vás svádí. Nakonec se podívejte, co se na moodboardu opakuje: vyšisované džíny? Vysoké pasy? Kostkované košile? Zaměřte se také na barvy. Zkuste vytvořit svou vlastní barevnou paletu a podívejte se, kolik kousků z vašeho šatníku zapadá do stylu, který jste si vytvořili.
Třicet a dost!
A na závěr jedna šokující zpráva: efektivní šatník čítá jen třicet kusů oblečení. Po analýze toho, co z vašeho šatníku zapadá do vašeho stylu, určete i to, co vám chybí. Například nemáte boty, které by vystihovaly vaši osobnost a váš styl, potřebovali byste také doladit sluneční brýle. Nespěchejte. Nevadí, že budete ještě pár dní, týdnů či měsíců nosit staré boty. Neslevujte ale ze svých nároků na boty, které hledáte – ohledně kvality i vzhledu. Pokud půjdete do krámu, hledejte pouze tyto boty, všechno ostatní už máte, takže jakékoliv impulzivní nákupy by jen zmařily vaši práci na udržitelném šatníku. Boty jste nenašli, nevadí, najdete je příště. Až si je budete zkoušet, poznáte to. Nemusíte si narychlo brát nějaké, u kterých sama nevíte, jestli je budete nosit, nebo je za měsíc rezignovaně zkusíte darovat sestře. Budete-li nad nakupováním oblečení přemýšlet, namísto nekonečného hromadění zbytečností si vypěstujete vědomý a udržitelný přístup k módě jako způsobu sebevyjádření. Když se náhodou neudržíte a přeci jen impulzivně něco nakoupíte, uvidíte, jak vás to vytrestá. Nebuďte na sebe přísní a začněte znovu s předsevzetím koupit si jen ty jedny boty.
Tato taktika nakupování má spoustu pozitivních efektů – přestanete neuváženě utrácet za věci, které nepoužíváte, a můžete tak investovat do jiných aktivit – smysluplnějších než utrácení bez rozmyslu za něco, co ve výsledku neupotřebíte.
Autorka vede v Česku a na Slovensku mezinárodní kampaň Fashion Revolution a vlastní projekt Moyomi. Na vysoké škole módního obchodu MOD’SPE v Paříži přednáší product development a udržitelnou módu.