Tragédie u města Mariana v brazilském státě Minas Gerais, na sever od Ria de Janeira, se udála už 5. listopadu. Katastrofické obrázky záplavy toxického červeného bahna, k níž došlo protržením dvou nádrží dolu na těžbu železné rudy, však plní zpravodajské servery až v posledních dnech. Jedenáct lidí zemřelo, dalších dvanáct se pohřešuje, vesnice Bento Rodrigues s šesti sty obyvateli byla touto vlnou zcela smetena. Škody budou ale mnohem rozsáhlejší, protože toxické bahno postupuje řekou Doce směrem k oceánu. Na cestě kontaminuje pátý největší brazilský říční systém a v oceánu zasáhne tři mořské rezervace, které se dohromady rozprostírají na takřka 200 tisících kilometrech čtverečních. V ústí řeky Doce probíhala záchranná akce nazvaná Noemova archa. Ta měla zachránit alespoň některé druhy z tohoto regionu dříve, než vlna z protržené přehrady dorazí i sem. Toxické látky podle odhadů zůstanou v potravním řetězci aspoň století, říční tok samotný je však momentálně mrtvý.
Smutek a obavy
Brazilská prezidentka Dilma Rouseffová přirovnala tuto největší brazilskou těžební katastrofu k úniku ropy z ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu. Zároveň jí ale trvalo týden, než zasaženou oblast navštívila a prolétla se nad ní vrtulníkem. Za havárii jsou dle jejích slov zodpovědné soukromé těžařské firmy, konkrétně Samarco. Tato firma je společným vlastnictvím největší těžařské společnosti na světě, nadnárodní korporace BHP Billiton, a brazilské společnosti Vale. Ani jedna z odpovědných společností neměla platnou licenci opravňující k těžbě. Ta jim vypršela již v roce 2013.
Prolomení přehrady u Mariany je dalším střípkem do mozaiky vykořisťování přírodních zdrojů.
Výkonný ředitel BHP vyjádřil svůj „smutek a obavy“ o zasaženou komunitu. Společnost Vale, jejímž mottem je přeměna přírodních zdrojů v prosperitu a udržitelný rozvoj, vydala vyhýbavé prohlášení a veškeré další odpovědi delegovala na Samarco. Přímo zasažení obyvatelé byli evakuováni a bylo jim poskytnuto přechodné ubytování. Společnost jim ovšem nesdělila dostatek informací o tom, co s nimi bude dál, za což ji dotčení obyvatelé kritizují.
Finanční náhradu nelze vyčíslit
Obě společnosti by měly zaplatit přibližně 250 milionů dolarů, což by mělo pokrýt odškodnění postižených a také sanaci dopadů havárie na životní prostředí. Tato částka je ale nedostatečná a je otázkou, zda napáchané škody lze vůbec penězi zahladit. Ani tato katastrofa však zřejmě nezhatí plány firmy Vale, která chce u řeky Velhas (zásobárny pitné vody po tři miliony obyvatel) postavit nový důl a přehradu.
Výkonným ředitelem společnosti Vale je Murilo Ferreira, který byl podle prezidentky Rouseffové jedním z adeptů na post ministra financí. Osobnosti z velkého byznysu byly pro úspěšnou prezidentskou kandidaturu Rouseffové velmi důležité. Od března je Ferreira zároveň předsedou rady státního ropného gigantu Petrobras, což poněkud zavání střetem zájmů. Vale je totiž jedním z hlavních spotřebitelů ropy, kterou získává právě od Petrobrasu. Jak těžba železné rudy (13 procent brazilského exportu), tak produkce ropy (sedm procent exportu), jsou zásadními položkami brazilského hrubého domácího produktu. Brazílie je třetím největším vývozcem železné rudy na světě.
Prolomení přehrady u Mariany je dalším střípkem do mozaiky vykořisťování přírodních zdrojů. Že se havárie stala právě v Brazílii, je pro nakládání s přírodními zdroji v ekonomikách států BRICS, údajných budoucích tahounů světové ekonomiky, příznačné. Každá z těchto zemí má svá stigmata environmentálních katastrof. Zisky z těžby přírodních zdrojů tvoří významný podíl ekonomiky, uzurpují si je ale jen ti nejbohatší. Všem ostatním zbývá smířit se s externími náklady. Brazílie nám v tomto ohledu možná není tak vzdálená, jak se zdá. Stačí se podívat, kdo profituje z těžby zdejšího hnědého i černého uhlí.
Autor vystudoval environmentální studia.