Stojaté vody českého sexismu rozvířila kauza erotických fotografií amatérského fotografa Karla Richtra, prezentovaných v rámci festivalu Týden vědy a techniky. Několik zaměstnankyň Akademie věd České republiky společně s dalšími subjekty sdruženými v nezávislé platformě Genderová expertní komora vydalo prohlášení, které začlenění výstavy do programu Týdne vědy a techniky kritizovalo. Knihovna AV ČR výstavu promptně zrušila bez jediného protestu. Mediální smršť, vyprávějící příběh o zlých feministkách, konci svobody a vrcholném umění fotografa Richtra, na sebe nenechala dlouho čekat.
Vytříbenost českého soft porna
Nebyla by to česká média, kdyby o kauze neinformovala zaujatě. Kulturně patříme do východní Evropy a boj proti ženskému hnutí je pro nás stále samozřejmostí. První, jen okrajovou zajímavostí v mediálním zpracování kauzy „Erotika v knihovně“ je, že vystavené fotografie jsou nesprávně prezentovány jako akty. Ve skutečnosti se však nejednalo o akty, ale o erotické fotografie odhalených žen, mezi nimiž nechyběla například softpornografická klasika záběru zadku v tangách, toliko oblíbený motiv z pánských časopisů. Vyčítat však takovou drobnost řadovým novinářům není u nás úplně možné. Přesto si čeští novináři mohli všimnout aspoň faktu, že se nejednalo o uměleckou výstavu, jak opakovaně uvádějí, ale o doprovodný program, jenž měl ilustrovat fotografickou techniku, takzvaný kolodiový proces. Výstava neměla žádného kurátora, o umístění fotografií rozhodl zcela svévolně někdo v knihovně bez konzultace s dramaturgy festivalu.
Kauza „Erotika v knihovně“ poukázala nejen na agresivní sexismus české veřejnosti, ale i na dlouhodobě špatný stav těch, kteří by se rádi považovali za české elity.
Dále média nesprávně uvádějí, že výstava byla zrušena či dokonce zakázána, a naznačují, že ani jinde se už konat nesmí. To také není pravda. Výstava byla ukončena z toho důvodu, že absolutně nezapadala do konceptu vědeckého festivalu, věnovaného zejména dětem a mládeži, nikdo ale nebránil jejímu přesunutí jinam. Média navíc nebyla ani schopna sehnat oficiální vyjádření Akademie věd či její knihovny, a místo toho provokovala fotografa Karla Richtra, který se stal zároveň obětí i vítězem celé kauzy, k dalším a dalším vyjádřením. Nejzábavnější je zřejmě to, ve kterém se moderátorovi Českého rozhlasu Plus snaží vysvětlit, že jeho fotky opravdu jsou umělecké akty. Označování vědkyň za „pseudovědkyně“ radši přejděme mlčením.
Hovadismus a zbabělost
Ve všech výše uvedených ohledech řadoví novináři zklamali. Svoji úlohu však sehráli také komentátoři předních českých deníků. Na nejzazší hranici pomyslného dna se propsal Ondřej Neff v komentáři na serveru Lidovky.cz nazvaném Zrušení výstavy ženských aktů? Fanatický hovadismus a zbabělost. V článku, ve kterém nechybí ani rádoby žertovné srovnání s islámským státem, Neff veřejnost informuje, že kritika zaměstnankyň akademie je útokem na kulturu a umění a že se vědkyně chovají jako komunistky v padesátých letech minulého století. V tomto bodě se Neff dopustil kotrmelce, nad kterým zůstává rozum stát. Píše: „Cítím se jako znovuzrozený, jako mladíček s pletí broskvově ochmýřenou, když čtu v prohlášení Genderové expertní komory a Kongresu žen například takovou perlu: ‚Výstava nedává žádné odpovědi na palčivé otázky dneška ani historie. Nedává si za cíl představit unikátní historické techniky ani nenaznačuje nový úhel pohledu.‘ Tyhle věty mohly vyjít v Rudém právu v roce 1955 a skvěle by zapadly do ducha doby. Příbuznost je zcela zjevná. Lze se tomu smát, ale zároveň z toho jde hrůza. Jako v roce 1955.“
Neff sice čerpá z prohlášení Genderové expertní komory, ale právě v ní je jasně napsáno, že věty „Výstava nedává žádné odpovědi na palčivé otázky dneška ani historie. Nedává si za cíl představit unikátní historické techniky ani nenaznačuje nový úhel pohledu“ pocházejí z anotace výstavy. Citované věty evidentně napsal někdo z knihovny nebo dokonce samotný autor výstavy. To však Neffovi nebrání připsat jejich autorství kritikům a kritičkám výstavy a postavit na nich tradiční český argument o tom, že ti, kteří se proti nesmyslně umístěné výstavě vymezili, se chovají jako kádrováci v padesátých letech. Napadlo mě, že se Neff přehlédl, a e-mailem jsem ho na chybu upozornila. Dostalo se mi však ujištění, že text je myšlen tak, jak je napsán, a že si za ním stojí. Neff tedy manipuluje fakty zcela vědomě! Ve svém textu uvádí informace, které jsou zjevně nepravdivé, a na jejich základě odsuzuje kritiky jako komunistické ideology, kteří si vynucují svoji vůli silou. To jsou ale přeci právě totalitní praktiky padesátých let – použít zmanipulovanou skutečnost k odsouzení lidí, kteří mají jiný názor. Neff se sám chytil do pasti, kterou nastražil.
Ukazuje se, že zdánlivě bezvýznamné, okrajové problémy mají svoji společenskou funkci. Maličkost má schopnost odhalit velký problém. Kauza „Erotika v knihovně“ tak poukázala nejen na agresivní sexismus české veřejnosti, zejména její mužské části, ale i na dlouhodobě špatný stav těch, kteří by se rádi považovali za české elity. Pokud se známý novinář neštítí použít manipulaci k tomu, aby poškodil názorové odpůrce, a ještě se přitom ohání svobodou, je jisté, že máme problém.
Autorka je feministka a socioložka.