Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Lidovky připravují půdu pro orbánizaci Česka

Lidové noviny představily Viktora Orbána jako politika evropského formátu a jako naději pro střední Evropu.

Odpůrci uprchlíků a znovuobjevené Visegrádské čtyřky – tentokrát už nikoli s heslem „Společně do Evropy“, ale spíš „Společně z Evropy“ – mají už rok svého hrdinu: Viktora Orbána. Ten byl letos masově objeven společně se vztyčením plotů na maďarských hranicích. Exkluzivní rozhovor s ním přinesly sobotní Lidové noviny s portrétem maďarského premiéra na první straně a hrozivým titulkem „Evropě chybí zdravý rozum“. Rozum mají naštěstí v Budapešti. Rozhovor s Orbánem devótním způsobem vedl sám šéfredaktor listu István Léko, který se připravil tak, aby nedělal maďarskému premiérovi žádné potíže.

Politika zdravého rozumu

Léko se stal šéfredaktorem Lidových novin poté, co se médium dostalo pod hlavičku skupiny Agrofert. Kamarád Andreje Babiše, který vedl Babišem placenou Českou pozici, je jedním z nejbližších lidí, které šéf hnutí ANO v médiích má. Když rozhovor s maďarským premiérem dělá Léko, je to téměř, jako by šlo o rozhovor se zahraničním partnerem do stranického tisku. V adoračním okénku pod rozhovorem Léko popisuje Orbánovu politiku takto: „Vyznává spíše politiku zdravého rozumu než ideologickou politiku.“ Je jasné, že neideologičtí politici zdravých rozumů si vždy porozumí.

Lékova devótnost v rozhovoru s Viktorem Orbánem ukázala, že i v Česku jsme na autoritářství připraveni.

Vysokou laťku lezení do zadku politickým vůdcům nastavil nedávno v České televizi Michal Kubal, který se syrského diktátora Asada mimo jiné zeptal, jak „prožíval“ změny v mezinárodní politice a vztahu velmocí k jeho osobě. Podobně rozhovor zahajuje i Léko. Předjímá, že došlo na Orbánova slova, a dnes už to, co on říkal před rokem, ví celá Evropa. Jeho vizionářstvím nebylo nic menšího než to, že „varoval před uprchlíky“. Za těchto předpokladů ho pak může Léko pochválit a zeptat se takřka intimně, zda cítí osobní zadostiučinění. Orbán je ale podle svých slov „z lidského těsta“ a zadostiučinění necítí. Jde mu o věc. České novináře při rozhovorech se zahraničními politiky, zdá se, nezajímají jen politické souvislosti, ale i to, jak se při tom všem ruchu lídři cítí.

Při přesunu na celoevropskou úroveň se rétorický babišovský boj nepolitiků proti politikům přelévá v boj proti liberálním elitám. Ty přebírají roli politiků odcizených lidu, přesně jak to známe z domácího antipolitického populismu, ve kterém zůstává jediný nepolitik. Léko svými otázkami Orbána nekonfrontuje, ale realitu mu předem přežvykuje. „Když čteme anglickojazyčné nebo něměckojazyčné zpravodajské portály a podíváme se na reakce a komentáře, které se objevují pod vašimi prohlášeními, převážná většina z nich se neshoduje s evropským mainstreamem,“ medituje šéfredaktor Léko a dotahuje tak svoji mediální negramotnost na stupeň, ve kterém může názory lidu jednoduše zřít ze sedliny internetových komentářů. Orbán pak s gustem souhlasí a zvětšující se propast mezi voliči a politiky přisoudí všem jiným politikům, zejména těm západoevropským.

Za protiotázku Lékovi nestojí, ani to, že Orbán konspiračně tuší za migrační vlnou spiknutí evropské levice, která do Evropy importuje voliče. V zájmu tajemných skupin, které chtějí přijmout uprchlíky, se podle Orbána odehrává i pokus o likvidaci evropských národů. Orbán má v rozhovoru bez protinázoru možnost představit celou svou představu o zdravé střední Evropě, která si Turky nebo Araby na své území nepustí, a naplno se vymezit vůči západní Evropě. Za vydatné asistence Léka se Orbán staví do role toho, kdo vrací zaostalé periferii sebevědomí a zdravý rozum.

Slovník zaostávání

Tento pohled je v Česku relativně nový – západní Evropa pro nás byla vždy spíš aspirací, aspoň co se týče životní úrovně. Orbán ale nemluví jen o spiknutích, nacionalismu a rozchodu elit s lidem, ale také o zahraničních kapitálových skupinách, které měly z transformací středoevropských ekonomik zisk. Prokazatelné ekonomické zaostávání za starou Evropou potřebuje nový slovník – ve chvíli, kdy ten transformační je vyčerpaný. Uzavřít se do sebe se potom jeví jako dobrá varianta, zvláště pokud proevropské politické síly předstírají, že Západ ještě pořád doháníme. Úspěch nacionalistů (a to i těch polských) leží i ve zformulování zklamání z cesty na Západ.

Ani v doprovodném komentáři, ani v žádné otázce Léko nezmíní, že výsledky Orbánovy politiky zdravého rozumu ve skutečnosti nejsou nijak oslnivé. Sice se rozplývá nad ekonomickými reformami, které Orbán provedl často v rozporu s doporučeními Západu, ale nedodá, že obyčejní Maďaři z toho velký prospěch nemají. Podle organizace UNICEF je v Maďarsku například největší dětská chudoba ze všech států Evropské unie – až třetina dětí žije v prostředí, které může negativně ovlivnit jejich zdraví. Velká část maďarské společnosti žije pod hranicí chudoby. Fakta však šéfredaktora při snaze prezentovat Orbána jako zodpovědného středoevropského vůdce, nezajímají. Pro něj je to muž činu, který nepáchá na rozdíl od Evropy sebevraždu a který přichází s vlastními, praktickými způsoby řešení problémů. Lékova devótnost ukazuje, že i v Česku jsme na autoritářství připraveni.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image