Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Osm poznámek k Českému slavíkovi

Kapela Ortel se stala hlasem frustrovaných. Vše nasvědčuje tomu, že bude ještě hůř.

1. Český slavík je víc než jen anketa spojená s hudební popularitou. Je to celonárodní rituál přenášený televizí, který každoročně stvrzuje, že nic se nemění a věci jsou takové, jaké je máme rádi. Božský Karel pořád vládne všem a spolu s ním králové buranského rocku Kabát a nadžena Lucie Bílá. Letos konsenzuální realitu středního proudu narušila skupina Ortel, které k vítězství v anketě chybělo jen asi dva tisíce hlasů. Není potřeba se tvářit, že úspěch jejich „dechno rocku“ má vůbec něco společného s hudbou. Stejně jako s ním nemá nic společného vítězství Gotta a spol.

2. V diskusích pod články o Slavících se v různých podobách opakuje nadšené zvolání typu „Tak jsme jim to nandali!“ Komu vlastně? Establishmentu, myšlence multikulturního soužití nebo médiím pohoršujícím se nad Ortelem. Být xenofobem či rasistou je dnes v Česku už mainstreamem, současní nacionalisté ale pořád musí udržovat pocit ublížené menšiny, která má potřebu zaštiťovat se svobodou slova a poukazovat na netoleranci svých názorových protivníků. Ortel podle nich nezpívá o ničem kontroverzním, jen „říkají pravdu, kterou nikdo nechce slyšet“. Co na tom, že jejich texty se vlastně v ničem podstatném neliší od toho, co říká současný prezident nebo ministr financí.

Čtvrtstoletí kapitalismu nás naučilo, že láska se vlastně rovná prostituci a solidarita je rovnou čirou hloupostí, a tak lidi dnes už spojí jen nenávist.

3. Fenomén Ortel do jisté míry vyrobila média pohoršující se nad jejich popularitou, která byla dlouhé roky v podstatě marginální. Kapele pomohla mediální kampaň ke zviditelnění ze zástupu podobných spolků (a že jich jsou v rámci českého pub rocku spousty!) a následnému posílení jejich image bojovníků za svobodu slova. Pak už stačilo jen nasměrovat rostoucí frustraci části obyvatelstva, jež hlasování do Slavíka posloužilo jako náhrada za parlamentní volby (ke kterým stejně nejspíš nechodí). Dvacet tisíc hlasujících ve Slavíkovi je ale dost možná jen začátek. Příští rok nás na podzim čekají krajské volby a na hejtmanské posty už si brousí zuby „čeští Kotlebové“. Už teď pečlivě studují základní principy raketového vzrůstu popularity Ortelu.

4. Český střední proud je fascinující svět plytkosti a prázdnoty, v níž narazit na nějaký názor je stejně těžké jako najít vodu na Měsíci. Tedy pokud se nejedná o obdivuhodnou schopnost českých popových celebrit přimykat se k úspěšným politikům – viz Richard „Agrofert“ Krajčo či Lucie Bílá symbolicky střídající Klause za Zemana. Těšili jsme se na muzikanta, který se bude angažovat, a přišel Tomáš Ortel, aby ze země zvedl témata, kolem nichž i Daniel Landa chodí po špičkách. Kdyby to neudělal on, nejspíš by to udělal někdo jiný.

5. Facebookové kampaně, které třeba před lety dostaly do čela vánočního žebříčku punkrockery Rage Against The Machine, jsou skvělým příkladem fanouškovské aktivity „ze spodu“. I u nás před léty dostali recesisté do vrchních pater Slavíka nezpěváky Frantu Kocourka či Rudyho Kovandu, s Facebookem je to všechno mnohem jednodušší a triumf Ortelu je spravedlivým vítězstvím těch, kterým se obvykle vysmíváme nebo o nich raději nechceme slyšet. Čtvrtstoletí kapitalismu nás naučilo, že láska se vlastně rovná prostituci a solidarita je rovnou čirou hloupostí, a tak lidi dnes už spojí jen nenávist. Klidně i k něčemu, co u nás vlastně neexistuje. Nenávist je lék na všechno.

6. Rock je v Česku víc životní styl než hudba a je s ním automaticky spojována autenticita a potenciál velkých výpovědí. Zatímco dlouhé roky byl hlavním nositelem a udržovatelem těchto hodnot Kabát, rocker a motorkář Tomáš Ortel se rovnou postavil do pozice lidového hrdiny pohádek, který přispěchá na pomoc porobenému lidu, kdykoliv je to potřeba. Mytologie porevolučního Česka je vlastně velmi jednoduchá a Ortel jen hraje roli, kterou mu napsala kovbojská devátá dekáda (a televizní seriál Odpadlík vysílaný na Nově).

7. Čekali jste snad, že se z přítomných celebrit sedících ve Státní opeře někdo ozve? Nebo že společnost Mattoni odstoupí od pořádání cen? Když si Ortel šel pro cenu, tleskali všichni. Z kapely lokálního významu se díky Slavíkovi za poslední dva roky stala hvězda první kategorie, která si za vystoupení bere částku, o které se většině jejich kolegů může jen zdát. S dobrým marketingem se nelze přít, říká se v byznysu. Ideály, rozhořčení, strach? Ničím takovým už údajné kulturní elity dneška nedisponují, všechnu společenskou citlivost vymazaly peníze.

8. Sotva sobotní přenos ze Slavíka skončil, začala média plnit další články pohoršující se nad českou xenofobií, která ovládla populární anketu. Škoda, že málokdo si pokládá otázky, kde se vlastně vzali lidé, kteří považují Ortel za novodobé Blanické rytíře. Místo z vrchu Blaník vylezli ze špatně placených zaměstnání, apatie konzumní společnosti a vyprázdněné popkultury. Bude hůř.

Autor je hudební publicista.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image