Podle poslední studie z dílny Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze, se ukazuje, jak je obtížné vrátit se po tří- a víceleté rodičovské dovolené do pracovního procesu. Autorky analýzy Alena Bičáková a Klára Kalíšková upozorňují zejména na to, že dlouhá rodičovská dovolená znamená významnou ztrátu lidského kapitálu žen. Podle analýzy se 30 procent žen s dvouletými dětmi a 60 procent žen s tříletými dětmi stává bezprostředně po ukončení rodičovské dovolené nezaměstnanými. Další zjištění ukazují, že ani ženy s předškolními dětmi, pěti- až sedmiletými, nemají na růžích ustláno. Často jsou nezaměstnané déle než rok.
Nepodmíněná mateřská
V mnoha zemích Evropy je mateřská a rodičovská dovolená významně kratší než v České republice a také se významně liší ve výšce příspěvku. Například ve Švédsku je délka rodičovské 18 měsíců, z toho minimálně dva měsíce musí převzít druhý rodič a mluvíme o rodičovském příspěvku ve výšce 90 procent předchozích příjmů. V Nizozemsku rodiče čerpají jen mateřskou dovolenou a berou 100 procent předchozích příjmů po dobu čtrnácti týdnů, pak se většina žen vrací do práce. Dítě nastupuje do jeslí, také často hlídají prarodiče. V Rakousku mateřská trvá 16 týdnů, během kterých žena bere 100 procent platu. Následuje rodičovská trvající maximálně dva roky. Když se do péče zapojí otec, rodiny získají jako bonus několik týdnů navíc.
Na vině je zejména dlouhá rodičovská dovolená, nedostatečný počet zařízení předškolní péče o děti a nízké využití flexibilních forem zaměstnání ze strany zaměstnavatelů.
Autorky již zmiňované zprávy tvrdí, že vysoká míra nezaměstnanosti u českých žen s malými dětmi je způsobena právě délkou rodičovské dovolené. Jen pro představu, výška podpory v nezaměstnanosti pro rodiče po rodičovské dovolené v roce 2015 byla 3777 korun, po dvou měsících se snižuje na 3022 korun a po dalších dvou měsících klesá na 2770 korun po zbytek podpůrčí doby. Bičáková a Kalíšková ukazují, že nezaměstnanost u matek se tříletými (respektive čtyřletými) dětmi je v podstatě nezávislá na vzdělání. Ženy bez maturity jsou nezaměstnané v 58 (u čtyřletých 59) případech ze 100, ženy s maturitou a vyšším vzděláním jsou v 62 (70) případech ze 100 také nezaměstnané. Takto vysoká nezaměstnanost souvisí zejména s tím, že ženy již nejsou chráněny lhůtou, kdy jim zaměstnavatel musí držet místo. Nezaměstnané jsou také nejspíš proto, že u nás není dostatečně široká síť školek a že zejména ženy s vyšším vzděláním zůstanou s dítětem o rok déle doma, než původně plánovaly. Z uvedeného vyplývá, že bezproblémový návrat matek na trh práce v České republice je v podstatě nemožný.
Pokud není žena zaměstnaná a neplatí si nemocenské připojištění, má smůlu a mateřskou nedostane. Mateřská neboli peněžitá pomoc v mateřství v případě jednoho dítěte trvá 28 týdnů, v případě dvou a více dětí 37 týdnů a její podmínkou je, že žena musí participovat na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před porodem, a to alespoň 270 dní. Pokud je živnostnice a neplatí si dostatečně dlouho a v dostatečné výši nemocenské připojištění, má smůlu. Pokud je studentkou uprostřed studia, nemá na mateřskou nárok a zároveň musí následný rodičovský příspěvek čerpat automaticky po tu nejdelší dobu ( tedy čtyři roky), bez možnosti jakéhokoliv jeho nastavení. Rodičovský příspěvek a jeho délka a výše se obecně odvozuje od mateřské a trvá minimálně dva roky a maximálně čtyři, částka, kterou může rodič získat je 220 tisíc korun. Otázkou zůstává, proč nedáme všem ženám, které nesplňují podmínky, bez ohledu na jejich participaci na nemocenském pojištění, například po dobu šesti měsíců po porodu 15 tisíc korun? Tedy jakousi nepodmíněnou mateřskou. A pak ať se to odstupňuje podle výšky platu maximálně po dobu dvou let. Každá žena, která prochází těhotenstvím a stará se o své dítě, by na to měla mít právo.
Otcovská dovolená na obzoru
Na jaře 2015 byla Česká republika kritizována Evropským parlamentem za diskriminaci žen a jako jedno z opatření nám bylo navrženo zavést desetidenní otcovskou dovolenou. V dnešních dnech se diskutuje zavedení otcovské dovolené na první týden v době šestinedělí s platností od ledna 2017. Po tolika letech by to byl malý zázrak, pokud ministryně Michaela Marksová Tominová se svým návrhem uspěje. Otcovská dovolená je zavedeným institutem ve většině Evropských zemí. Například ve Finsku dostávají otcové až 70 procent platu po dobu devíti týdnů, čtyři týdny jsou běžné v Lotyšsku, dva týdny v Belgii, Dánsku, Estonsku, Francii, Norsku, Polsku, Švédsku, Španělsku a Velké Británii.
Bod zlomu
Nástupem na mateřskou dovolenou šest až osm týdnů před porodem je většina žen odstřižena od trhu práce minimálně na tři roky. A jejich život se v případě, že jsou samoživitelky a závislé na pomoci státu, nasměruje k chudobě. Některé, co měly štěstí a nárok na mateřskou, mají 70 procent svého platu, ty méně šťastné (nezaměstnané, studentky) nemají nic, respektive mohou nastoupit rovnou na rodičovskou dovolenou a pobírat do doby, než bude dítěti devět měsíců 7600 korun, poté to bude 3800 korun po dobu čtyř let. Důsledkem je, že žena je závislá na příjmech partnera, případně pomoci svých rodičů. Nešťastné je i to, že čerpání rodičovské je zpravidla přerušeno dalším dítětem a žena nestihne dobrat celkovou výši oněch 220 tisíc korun. Zde tedy dochází k nerovnému čerpání částky. Ženy, které dosáhnou na dvouletou dovolenou, většinou 220 tisíc stihnou dobrat, oproti tomu ženy, které musí mít čtyřletou rodičovskou, částku nevyčerpají.
I v České republice se přitom potvrzuje, že ideálem jsou dvoudětné rodiny. Průměrný počet dětí na jednu ženu byl v roce 2014 1,53 dětí, což podporuje mírný optimismus z předchozích let, kdy můžeme mluvit o růstu porodnosti, nikoliv však o baby boomu. Pokud se žena rozhodne mít druhé, případně třetí a další dítě, snaží se ho stihnout v rámci navazující mateřské a rodičovské. Proto mnoho žen volí variantu řetězení rodičovské dovolené. Mnohdy to znamená, že žena si prodlužuje závislost na příjmech partnera a kvůli nedostatku částečných úvazků je de facto v pasti. Navíc po šesti letech „dovolené“ s dvěma dětmi bude muset opravdu čelit pracovnímu trhu. Tvrdá data nám jasně říkají, že až 60 procent žen přivítá úřad práce a fronta na podporu v nezaměstnanosti. Co za tím je, víme: na vině je zejména dlouhá rodičovská dovolená, nedostatečný počet zařízení předškolní péče o děti a nízké využití flexibilních forem zaměstnání ze strany zaměstnavatelů. Slaďování práce a rodiny je tedy takřka nemožné.
Z výsledků analýz IDEA také vyplývá, že vzhledem k vysoké kvalifikaci žen mají jejich snížené šance na trhu práce celospolečenský dopad. Kvalifikovaný odhad Jiřího Šatlavy z Národohospodářského ústavu, říká, že pokud by se na trh práce dostalo ročně o 20 procent více žen s malými dětmi, znamenalo by to přínos až tří miliard pro státní rozpočet. Tato částka by pak například mohla pokrýt náklady spojené s lepší dostupností institucí pečujících o malé děti, a tím umožnit vstoupit na trh práce dalším ženám. Český stát tak přichází o množství peněz, protože si dovolí nezaměstnávat ženy v produktivním věku mnohdy na šest a více let. Druhá věc je, že kreativní obory přicházejí o významnou část talentu. Důsledkem je i průměrná měsíční mzda žen, která se pohybuje přibližně na úrovni 78 procent průměrné mzdy mužů. Podle ředitelky Gender Studies Heleny Skálové by bylo ideální věnovat se rané péči o děti, realizovat sdílenou péči s partnerem a již v nízkém věku dítěte se zapojit do práce. Ale bez flexibilních forem zaměstnání ze strany zaměstnavatelů to nepůjde.
Mohli bychom si ještě povzdechnout nad pasivitou žen v Česku, kterým délka rodičovské dovolené leckdy v podstatě vyhovuje, aniž by si uvědomovaly, že peníze, které dostávají, jsou de facto almužna, dostávají se do finanční závislosti a jejich cena na trhu práce nenávratně klesá. Buďme vděčni aspoň za otcovskou dovolenou a přejme si další takové návrhy od osvícených političek a politiků, aby opravdu došlo ke změně postavení žen-matek u nás.
Autorka je demografka a socioložka na rodičovské dovolené.