V loňských volbách do zastupitelstev obcí získalo na Praze 3 koaliční volební uskupení zelených, lidovců, STAN a nezávislých sdružených pod názvem Žižkov (nejen) sobě (ŽnS) 27,3 procenta hlasů, čímž s přehledem zvítězilo před druhou TOP 09 s 21 procenty, třetí ODS s 13,1 procenta a čtvrtou ČSSD s 12,8 procenta. Zástupci některých zvolených stran ale odmítli respektovat vůli voličstva a poskládali koalici poražených ve složení TOP 09, ODS a ČSSD. Duch rychlého vypořádání se s ŽnS na žižkovské radnici přetrvává doposud. Nejpalčivější ukázkou přístupu vládnoucí koalice jsou v poslední době veřejná jednání zastupitelstva, hojně navštěvovaná občany Prahy 3, kteří na možnost projevit svůj názor musí čekat až na úplný konec jednání.
Sklad namísto školky
S cílem usnadnit veřejnosti participaci na dění v obci proto navrhl klub ŽnS na posledním jednání zastupitelstva změnu jednacího řádu. V inspiraci městskou částí Praha 7 nebo Magistrátem hlavního města Prahy navrhl, aby měly body pro dotazy a připomínky občanů určeny svůj pevný čas a vymezenou délku. Změna nebyla přijata, stejně jako další z návrhů ŽnS, aby městská část zajišťovala v průběhu jednání zastupitelstva dětský koutek a hlídací službu. Dle některých argumentů je žižkovská radnice historickou budovou, která zřízení takového místa neumožňuje. Navíc, jak podotkla starostka Vladislava Hujová, děti na zastupitelstvo nepatří. Proč by se vlastně rodiče malých dětí měli starat o veřejné dění a své děti „trápit“ přítomností na zastupitelstvu?
Autenticita a ojedinělost Kliniky, její nízkoprahovost a inkluzivita v tom nejširším slova smyslu, je něco, na co by mohla být městská část Praha 3 náležitě hrdá.
Za více než rok svého působení se zastupitelstvo třetí městské části opakovaně vracelo ke dvěma kauzám. První z nich je zrušení školky v ulici Buková. Dobře fungující školka nabízela specializované služby dětem s kožními, dýchacími či dietologickými obtížemi a byla centrem zajímavých akcí i pro rodiče. Děti zde mohly využít saunu, inhalace i dietní stravování. Na základě nekoncepčního rozhodnutí ale byla tato relativně unikátní školka uzavřena. Děti sice dostaly nová umístění, nicméně většina školek na Praze 3 už tak funguje v režimu výjimek z maximálního počtu dětí ve třídě a zrušení další ze školek tento napjatý stav ještě zhoršuje.
Osud budovy bývalé školky není stále zcela jasný. Nejdříve ji měly nahradit jesle, které ale už několik let nemají zákonnou oporu. Po tomto zjištění se jesle změnily na zařízení jeselského typu. Je sice chvályhodné snažit se zajišťovat možnost umístit i děti mladších tří let. Není však smysluplné, aby takové zařízení s kapacitou několika desítek míst sídlilo na nejzazším konci městské části. Lepším řešením by bylo zvážit možnosti postupného rozšiřování kapacit pro mladší děti i v ostatních školkách. To by ovšem vyžadovalo existenci ucelené koncepce předškolního vzdělávání. Ta městské části prozatím chybí.
Zbrklost a unáhlenost rozhodnutí zrušit školku v Bukové a nejasná představa o jejím dalším osudu se ovšem naplno projevila teprve tím, že v současné době je v budově bývalé školky sklad s měsíčními náklady na ostrahu vyššími, než stál provoz zrušené školky. Je jasné, že sklad je pouze zástěrkou k utišení kritiků tohoto nekoncepčního rozhodnutí, protože vzhledem k absenci jasného plánu na využití budovy mohla být školka v provozu minimálně ještě aspoň jeden školní rok.
Radnice a Klinika
Další významnou kauzou uplynulého roku na Praze 3 bylo Autonomní sociální centrum Klinika. Řešila se opakovaně na jednáních zastupitelstva, včetně toho posledního. Opět se dostavilo několik občanů a občanek Prahy 3, ať už z řad jejích zastánců nebo kritiků. Zazněla stížnost na občasný hluk a množství osob v okolí Kliniky. Tu není možné brát na lehkou váhu, neboť zájmem zastupitelstva by měl být nerušený život všech obyvatel městské části. Zazněla ale také slova na její podporu. Klinika se za dobu své krátké existence stala pozoruhodným místem plným energie a solidárního úsilí. Je zde organizováno otevřené vzdělávání v různých oblastech od výuky jazyků po medicínské přednášky. Pravidelně se zde se záměrem otevřít se okolí a obyvatelům Prahy 3 pořádají sousedské slavnosti, centrum se snaží propojovat lokální občanské iniciativy, pomáhá lidem v nouzi, má i prostor pro rodiče s dětmi. V době největšího náporu tzv. uprchlické krize zorganizovalo jednu z největších charitativních sbírek v rámci celé České republiky. Autenticita a ojedinělost Kliniky, její nízkoprahovost a inkluzivita v tom nejširším slova smyslu, je něco, na co by mohla být městská část Praha 3 náležitě hrdá. A to i vzhledem ke své historii čtvrti, která vždy patřila spíše chudým a stala se inspirativním místem k životu pro mnoho nekonvenčních osobností.
Bohužel ze strany starostky je patrný do očí bijící nezájem o celou iniciativu a její nepochopení. Za celou dobu působení Kliniky se dle svých vlastních slov nebyla na místě ani jednou podívat, ověřit si informace té či oné strany. Opakovaně zmiňuje otázku její právní subjektivity, ačkoli již byla několikrát prezentována podstata autonomie této iniciativy. Ta je mimo jiné založena i na nezávislosti na veřejných prostředcích. Absurdně se proto jeví i nabídka starostky ucházet se o granty městské části.
Je smutné sledovat, že v městské části Praha 3 je politika zhusta vyplněna přehlížením otázek, které se jí bezprostředně týkají. Že je to politika nereagující na dotazy občanů., vycházející vstříc nejasným zájmům, a ne místním lidem.
Autoři jsou zastupitelé městské části Praha 3 za Žižkov (nejen) sobě.