Most chceme, lidi pod ním ne


Na Praze 8 se diskutovalo o budoucnosti Libeňského mostu. Pro část obyvatel představují problém bezdomovci, kteří pod ním pobývají.

V úterý 26. ledna večer se v Husově kapli na pražské Palmovce konala veřejná diskuse na téma bourání, respektive záchrany Libeňského mostu. Iniciativě Libeňský most nebourat, nerozšiřovat a občanskému sdružení 8jinak! se na debatu podařilo dostat i primátorku Adrianu Krnáčovou, radního pro dopravu Petra Dolínka a starostu Prahy 8 Romana Petruse. Tedy vysoce postavené zástupce místních samospráv, kteří se jinak účasti na podobných akcích pořádaných „zespoda“ vyhýbají. To, že se diskuse zúčastnil také nejprogresivnější pražský starosta ze sedmé městské části Jan Čižinský, který v záležitosti Libeňského mostu od začátku stojí proti demolici, nebo současný ředitel Institutu pro plánování a rozvoj města Petr Hlaváček, je samozřejmě také velice příznivé a chvályhodné, ale už ne tolik překvapivé.

Nejde o peníze

Úspěchem byla také poměrně vysoká účast místních obyvatel, kteří se o kauzu hrozícího bourání a následného rozšiřování Libeňského mostu zajímají. Husova kaple byla skutečně plná a někteří lidé dokonce museli stát. Moderátor akci odstartoval představením diskutujících a přednesením krátké prezentace na téma historie Libeňského mostu. Následovalo vyjádření jednotlivých účastníků panelové diskuse, po kterém měli možnost klást dotazy lidé z publika.

Dát lidem bez domova trvalé přístřeší by nejspíš město stálo méně než opakované odklízení odpadků a odstraňování křovin, v nichž se schovávají.

Pozitivním závěrem akce je to, že most vlastně ve skutečnosti nikdo bourat nechce, všichni uznávají jeho architektonické hodnoty, a tak z něj možná opravdu bude kulturní památka – pokud ovšem splní daná kritéria, což musí být nejprve důkladně zhodnoceno. Souhlas panoval i v tom, že by bylo dobré most vzhledem k jeho stavu začít rekonstruovat v co nejbližší době. V publiku i mezi řečníky zaznělo také něco sentimentu. Například radní pro územní rozvoj Jana Plamínková hořekovala nad tím, jak se vše přepočítává na peníze. Kdybychom ale všechno vnímali jen takhle, nedávali bychom tolik peněz třeba ani do Karlova mostu, jehož užitek se omezuje na lávku pro pěší chodce. Tento projev paní radní se dočkal nadšeného potlesku publika.

Čištění od bezdomovců

Zcela jiný postoj než ke kultuře a architektonické hodnotě, již mnozí prožívají přímo citově, však zaujali naši spoluobčané ke svým bližním z okraje společnosti. Ano, řeč je o bezdomovcích. Jak se totiž v diskusi ukázalo, také oni jsou jedním z problémů Libeňského mostu. Když primátorka Krnáčová začala číst seznam oprav a investic, kterých se most v posledních letech dočkal, docela se rozohnila nad tím, jak málo do mostu různá předchozí vedení města investovala. Jedna z položek představující příklad „směšné“ částky vložené do údržby mostu, čítající necelý půl milion korun, byla vyplacena za práce zahrnující mimo jiné také odklízení nánosů odpadků po bezdomovcích. Dále šlo jen o jakési drobné opravy a prořezávání vegetace.

Ano, odpadky, které po lidech bez domova či drogově závislých někdy zůstávají, opravdu nebývají příliš vábné na pohled a je dobře, že je město odklízí. Člověk by se třeba i pod Libeňským mostem prošel, aby mohl obdivovat architektonické detaily, ale nejde to, protože je tam nevzhledná skládka. Šokující ovšem byly reakce některých lidí z publika, kteří tyto „čistící práce“ nadšeně kvitovali a interpretovali jako vyhánění bezdomovců. Jeden pán z publika, ke kterému se dostal mikrofon, za to vedení města nadšeně chválil a ve své antibezdomovecké rétorice nebyl mezi lidmi z publika sám.

Proti takto laděným výrokům se přitom ani moderátor, ani diskutující, ani nikdo z publika neohradil. Možná proto, aby neodváděli pozornost od tématu. Jde přeci o právo občanů na most – právo lidí bez domova spát pod mostem nikoho nezajímá. „Slušní Češi“ tak ukázali, že na stavbě z betonu jim záleží víc než na jejich spoluobčanech, zvláště pokud jde o ztroskotance, kteří se stali obětmi systému, jemuž podlehl i sám most. Vyřešení otázky bezdomovectví by pro nás přitom mělo být daleko větší prioritou, než jakou je Libeňský most. A dát lidem bez domova trvalé přístřeší by nejspíš město stálo méně než opakované odklízení odpadků a odstraňování křovin, v nichž se schovávají.

Autorka je sociální geografka.

 

A2LARM