Manifest za demokratizaci Evropy

Evropská Unie bude demokratizována. Anebo se rozpadne!

Přes všechny starosti o globální konkurenceschopnost, migraci a terorismus existuje jen jedna vyhlídka, která opravdu děsí evropské mocnosti: Demokracie! Hovoří jménem demokracie, ale jen proto, aby ji v praxi popírali, vymítali a potlačovali. Snaží se demokracii kooptovat, obcházet, korumpovat, mystifikovat, uzurpovat a manipulovat, aby zkrotili její energii a zadusili její možnosti. Vláda evropských národů, vláda prostřednictvím lidu, je totiž jejich noční můrou.

Evropská unie mohla být příslovečným majákem, jenž by světu ukázal, jak lze vyrvat mír a solidaritu z čelistí staletého konfliktu a slepého fanatismu. Evropské národy, které se začaly sjednocovat navzdory našim různým jazykům a kulturám, jsou dnes bohužel rozdělovány společnou byrokracií a paradoxně i společnou měnou. Dnes se Evropané cítí evropskými institucemi silně zklamáni všude. Od Helsinek po Lisabon, od Dublinu po Krétu, od Lipska po Aberdeen. Rychle se blíží čas, kdy budeme stát před tvrdou volbou. Před volbou mezi autentickou demokracií a zákeřnou dezintegrací.

V srdci naší rozpadající se Evropské unie najdeme jeden zlý podvod. Vysoce politický, hierarchický a neprůhledný rozhodovací proces je nám předkládán jako proces „apolitický“, „technický“, „procedurální“ a „neutrální“. Jeho účelem je zabránit Evropanům v tom, aby vykonávali demokratickou kontrolu nad svými penězi, společenstvími, pracovními podmínkami a životním prostředím. Cenou za tento podvod není pouze konec demokracie, ale rovněž konec snu o sdílené prosperitě:

  • Ekonomiky eurozóny jsou zatahovány do propasti konkurenčních „úsporných opatření“, což vede ve slabších zemích k vleklé recesi a v jádrových zemích k nízkým investicím.
  • Členské státy EU stojící mimo eurozónu se odcizují a hledají partnery a inspiraci na hodně pochybných místech.
  • Po celé Evropě se vytrácí naděje, roste neslýchaná nerovnost a bují mizantropie.

Čím více dusí demokracii, tím více klesá legitimita jejich politické autority, tím silnější jsou síly hospodářské recese a tím větší je jejich potřeba dalšího autoritářství. Nepřátelé demokracie tak nabývají na čerstvé síle, zatímco ztrácejí legitimitu a umožňují naději a prosperitu jen velmi omezenému počtu lidí (kteří si jich mohou užívat pouze za branami a ploty, jež potřebují k ochraně před zbytkem společnosti).

Krize Evropy prostřednictvím tohoto neviditelného procesu způsobuje, že dochází k posilování starého šovinismu a xenofobie. Národy se uzavírají do sebe a obracejí se proti sobě navzájem. Úzkost se stává soukromou záležitostí, roste strach z „jiného“, ambice se stávají věcí národa a politika se znovu nacionalizuje – to vše hrozí toxickou dezintegrací společných zájmů, která může být Evropě jenom ke škodě.

Žalostné reakce Evropy na její bankovní a dluhovou krizi, na uprchlickou krizi, na potřebu soudržné zahraniční, migrační a antiteroristické politiky jsou příklady toho, co se děje, když se vytrácí smysl pro solidaritu.

Převážně jsou nám nabízeny tyto dvě strašlivé volby:

  • Stáhnout se do kukly našeho národního státu,
  • anebo se podvolit bruselské bezdemokratické zóně.

Musí existovat jiná cesta. A opravdu existuje!

Je to právě ta cesta, které se oficiální „Evropa“ vzpírá vší silou své autoritářské mentality:

Jmenuje se vzedmutí demokracie!

Pro dnešní Evropu dokonale platí výrok Edmunda Burka: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.“ Angažovaní demokraté si musejí předsevzít, že budou jednat celoevropsky. Za účelem vyvolání právě takového vzedmutí se 9. února setkáváme v Berlíně, kde založíme hnutí DiEM25.

Pocházíme ze všech koutů Evropy a jsme sjednoceni odlišnými kulturami, jazyky, způsoby řeči, stranickými příslušnostmi, ideologiemi, barvami kůže, genderovými identitami, vyznáními i pojetími dobré společnosti.

Scházíme se jako angažovaní Evropané odhodlaní zabránit bezradnému unijnímu establishmentu (jenž hluboce pohrdá demokracií) v tom, aby zcela zahradil cestu k autenticky demokratické Evropské unii.

Hybnou silou našeho hnutí DiEM25 je jedna prostá radikální myšlenka:

Demokratizujme Evropu!

EU bude buď demokratizována, anebo se rozpadne!

Naší nejbližší prioritou je: A) plná transparentnost rozhodovacího procesu (například přímé internetové přenosy z jednání Evropské rady, ECOFINUu a Euroskupiny, úplné zveřejnění dokumentů z jednání týkajících se obchodu, publikace zápisů z jednání Evropské centrální banky); B) bezodkladný posun uvnitř stávajících unijních institucí, který by dal prostor inovativním politickým opatřením, jež by skutečně řešila krize dluhu, bankovnictví, nedostatečných investic, narůstající chudoby a migrace.

Naším střednědobým cílem (jakmile dojde ke stabilizaci různých evropských krizí) je svolat ústavodárné shromáždění, kde budou Evropané rokovat o tom, jak do roku 2025 vytvořit plnohodnotnou evropskou demokracii se svrchovaným parlamentem, který by respektoval národní sebeurčení a sdílení moci s národními parlamenty, regionálními shromážděními a městskými zastupitelstvy.

Vyzýváme evropské spoluobčany, aby spolu s námi vytvořili DiEM25 a aby spolu s námi bojovali za demokratizaci Evropy. Musíme skoncovat s omezováním všech politických vztahů na vztahy mocenské, jež se vydávají za pouhá technická rozhodnutí; musíme podřídit unijní byrokracii vůli svrchovaných evropských národů; musíme odbourat zavedenou nadvládu korporátní moci nad vůlí občanů; a musíme znovu politizovat pravidla, jimiž se řídí náš jednotný trh a společná měna.

Naší inspirací je Evropa rozumu, svobody, tolerance a představivosti, Evropa umožněná úplnou transparentností, skutečnou solidaritou a autentickou demokracií. Naší aspirací je:

 

  • Demokratická Evropa, v níž má veškerá politická autorita původ ve svrchovaných národech Evropy.
  • Transparentní Evropa, v níž veškeré rozhodování probíhá pod dohledem jejích občanů.
  • Sjednocená Evropa, jejíž občané mají se svými evropskými spoluobčany stejná pouta jako se spoluobčany svých zemí.
  • Realistická Evropa, která si klade za úkol radikální, avšak dosažitelné demokratické reformy.
  • Decentralizovaná Evropa, která využívá centrální moc k maximalizaci lokální demokracie.
  • Pluralistická Evropa regionů, etnik, náboženských vyznání, jazyků a kultur.
  • Egalitářská Evropa, která oslavuje rozdílnost a ničí všechny formy diskriminace.
  • Kultivovaná Evropa, která staví na kulturní rozdílnosti svých národů.
  • Sociální Evropa, která uznává svobodu od vykořisťování jako nezbytný předpoklad skutečné svobody.
  • Produktivní Evropa, která investicím klade za cíl sdílenou a ekologickou prosperitu.
  • Udržitelná Evropa, která si nežije nad poměry planety.
  • Ekologická Evropa, která je zapojena do skutečné a celosvětové ekologické transformace.
  • Tvořivá Evropa, která dává svobodu inovačním silám představivosti svých občanů.
  • Technologická Evropa, která nutí nové technologie sloužit solidaritě.
  • Historicky vědomá Evropa, která usiluje o světlou budoucnost, aniž by se skrývala před svou minulostí.
  • Internacionalistická Evropa, která jedná s lidmi mimo Evropu jako s účely o sobě.
  • Mírová Evropa, která zmírňuje napětí v sousedních zemích i jinde ve světě.
  • Otevřená Evropa, která je přístupná myšlenkám, lidem i inspiracím z celého světa a považuje ploty a hranice za známky slabosti a zdroje nejistoty.
  • Osvobozená Evropa, v níž privilegovanost, předsudečnost, strádání a hrozba násilí mizejí a Evropané se mohou rodit do menšího počtu stereotypních rolí, těšit se rovným šancím na rozvoj svého potenciálu a mít svobodu vybrat si z většího množství partnerů v životě, práci i společnosti.

 

Carpe DiEM25!

Z anglického originálu publikovaného na webu DiEM25.org přeložil Pavel Siostrzonek.

 

Seznam signatářů:

Julian Assange, Wikileaks, velvyslanectví Ekvádoru v Londýně

Renata Avila, Courage Foundation, Guatemala

Walter Baier, Transform! Network, Rakousko

Filip Balunović, politolog, Srbsko

Julien Bayou, EELV, aktivista, Francie

Franco „Bifo“ Berardi, filosof, Itálie

Boris Buden, veřejný intelektuál/aktivista, Rakousko/Chorvatsko

Daphne Büllesbach, European Alternatives, Německo

Teodor Celakoski, Právo na město – Záhřeb, Chorvatsko

Georg Diez, spisovatel, Der Spiegel, Německo

Brian Eno, skladatel/hudebník, Spojené království

Michel Feher, filosof, vydavatel Zone Books, NY, prezident Cette France-là, Paris, France

Dániel Fehér, Unconditional Basic Income Europe, Belgie

Jaroslav Fiala, šéfredaktor A2larmu, Česká republika

James K. Galbraith, University of Texas, USA

Susan George, Transnational Institute, Spojené království

Arthur Gibson, University of Cambridge, Spojené království

Boris Groys, badatel na HfG/ZKM Karlsruhe, Germany, profesor na New York University, Německo

Shaun Hargeaves-Heap, King’s College, Spojené království

Silke Helfrich, Commons Strategies Group, Německo

Srećko Horvat, filosof, Chorvatsko

Vedran Horvat, Institut pro politickou ekologii, Chorvatsko

Eduard Chmelár, historik, lídr sociálně-ekologického hnutí SEN, Slovensko

Hjalmar Jorge Joffre-Eichhorn, Afghanistan Human Rights and Democracy Organization (AHRDO), Německo/Bolívie

Giorgi Khasaia, básník/umělec, Gruzie

Alena Krempaská, Inštitút ľudských práv, Slovensko

Giorgi Maisuradze, filosof, Gruzie

Christian Marazzi, ekonom, Scuola Universitaria della Svizzera Italiana, Švýcarsko

Lorenzo Marsili, European Alternatives, Itálie

Doreen Massey, akademička/aktivistka, Spojené království

Sandro Mezzadra, filosof/euronomád, Itálie

Toni Negri, filosof/euronomád, Itálie

Andrej Nikolaidis, spisovatel, Černá Hora

István Szilárd Pap, Kettős Mérce, Maďarsko

Borka Pavićević, Centrum pro kulturní dekontaminaci, Srbsko

Daniela Platsch, Der Wandel, Rakousko

Zoltán Pogátsa, ekonom, Západomaďarská Univerzita, Maďarsko

Angela Richter, divadelní režisérka, Německo

Daniel Richter, malíř, Německo

Artan Sadiku, Solidarnost/Hnutí Solidarita, Makedonie

Saskia Sassen, Columbia University, USA

Sławomir Sierakowski, Krytyka Polityczna, Polsko

Gianluca Solera, spisovatel/aktivista, Itálie

Boaventura Sousa Santos, Univerzita v Coimbře, Portugalsko

Lyndsey Stonebridge, University of East Anglia, Spojené království

Alexandra Strickner, Attac, Rakousko

Rui Tavares, bývalý poslanec Evropského parlamentu, Evropští zelení, Portugalsko

Astra Taylor, aktivistka/spisovatelka/filmařka

Tomislav Tomašević, Institut pro politickou ekologii, Chorvatsko

Margarita Tsomou, autorka/vydavatelka, Německo/Řecko

Biljana Vankovska, Univerzita ve Skopje, Makedonie

Mitja Velikonja, Univerzita v Lublani, Slovinsko

Hillary Wainwright, Transnational Institute/Red Pepper, Spojené království

Peter Weisenbacher, Inštitút ľudských práv, Slovensko

Krystian Woznicki, novinář, Německo

Raul Zelik, spisovatel, Německo

Jasmila Žbanić, filmová režisérka, Bosna a Hercegovina

Slavoj Žižek, Birkbeck College, University of London, Slovinsko

Fintan Ο’Toole, novinář, Irsko

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies