Ve středu 17. února se na pražském Ovocném trhu odehrála druhá část soudního řízení s aktivistkou Kateřinou K. Ta byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce s podmíněným odkladem na dobu jednoho roku. Svou závěrečnou řeč zakončila ironickým úsměvem a slovy: „Doufám, že případné odsouzení ze mě udělá lepšího člověka.“ Vůči rozhodnutí soudu podala odvolání.
Vzpomínky na léto
Jen pro rekapitulaci: souzená Kateřina K. se 1. července loňského roku společně s dalšími aktivisty a aktivistkami zúčastnila shromáždění na podporu multikulturalismu, svolaného do dolní části Václavského náměstí. Ve stejný čas se opodál konalo i shromáždění, jež se vrylo do paměti veřejnosti díky maketám šibenic nejen pro případné uprchlíky či vládní činitele, ale také pro „vlastizrádce“. V momentě, kdy mělo dojít k nahlášenému pochodu nenávistného shromáždění Národní demokracie, se skupina o zhruba sedmi lidech rozhodla k symbolické blokádě. Během pár chvil však byli z místa odneseni a někteří velmi brutálně zajištěni. Jedním ze zadržených byl i tehdejší přítel obžalované, která nedokázala zákroku, při němž byl zajišťovanému vyražen zub, přihlížet a rozhodla se do incidentu vložit. Jak bylo v průběhu řízení několikrát zopakováno (a je to zřejmé i z videonahrávky), jejím cílem nebylo někomu ublížit, ale pouze zamezit násilí páchanému na blízké osobě.
Klasický polistopadový narativ říkal, že v nynější demokratické a svobodné společnosti již málokdo dostane obuškem „jen tak“. Jenže pro samé ponoření se do minulosti nám unikaly i alarmující příklady policejní zvůle.
První část líčení proběhla 20. ledna, ovšem z důvodu neúčasti jednoho z klíčových svědků bylo jednání odročeno. Již v lednu vyvstalo z výpovědí některých svědků, obhajoby a žaloby množství zajímavých skutečností. Zároveň zazněly z úst soudního znalce v oblasti lékařství pochybnosti ohledně zranění, ke kterému měl údajně poškozený policista Filip Dlesk přijít v důsledku pádu dvaapadesátikilové ženy. Pro včerejší jednání si však státní zástupkyně nechala vypracovat znalcem v oblasti traumatologie a ortopedie Petrem Korbelářem posudek nový. Ten se s předchozím v zásadě shoduje, ovšem v nejdůležitějším bodě se rozchází. Říká totiž, že Dleskovo zranění opravdu mohl způsobit pád Kateřiny K. Na otázky, které se vztahovaly k rozdílným tělesným konstrukcím obou aktérů či k výpovědím z lednové části líčení, znalec odpovídal velmi laxně a stále opakoval, že „vzhledem k tomu, že policista Dlesk násilí neočekával, zabýval se poutáním ležící osoby, mohlo dojít k inkriminovanému zranění“. Následně byly ještě znovu přehrány záznamy z události, ke kterým se soudní znalec nijak blíže nevyjádřil. Jeho posudek se zakládal na lékařské zprávě, v níž není obsažen rentgenový snímek Dleskova ramene a která obsahuje značně subjektivní kategorie, jako je míra bolesti či hybnosti.
Akce islám
Nově vyslýchaným svědkem byl druhý zasahující policista Martin Kloubek. Ten zopakoval: „Zúčastnil jsem se bezpečnostního zásahu s názvem islám, při kterém došlo k neuposlechnutí výzvy a následnému zajištění několika osob. Já jsem poutal muže, který kladl pasivní odpor, vedle mne se nacházel kolega Dlesk, kterému v průběhu zásahu spadla na levou část těla žena. Kolega si následně stěžoval na bolest zad a ramene a bezprostředně po pádu byla v jeho tváři poznat bolestivá grimasa.“ Také podotkl, že klečel na zemi, mužské hlavy pod svou nohou si zřejmě nevšiml, a na otázky obhajoby, jestli se podobně násilným způsobem zajišťují lidé standardně, odpověděl, že ano.
Druhým vyslýchaným svědkem byl svolavatel shromáždění Tomáš Křemen. Ten ve své výpovědi potvrdil, že v průběhu akce komunikoval s velitelem zásahu, který mu přislíbil, že ho bude o případném vyklízení prostoru pro účely bezstarostného průvodu druhé strany včas informovat a bude mu poskytnut dostatek času, aby všechny účastníky a účastnice demonstrace na podporu multikulturalismu informoval. Realita byla zjevně úplně jiná. „Neměl jsem vůbec čas, velitel zásahu mi řekl, ať zajistím průchod, ale já jsem se v podstatě k té sedící skupině ani nedostal, jelikož již byla obklopena policisty,“ vypověděl Křemen.
Na závěr si přítomní vyslechli řeč státní zástupkyně, která se opírala o judikaturu ústavního a nejvyššího správního soudu ve věci povinnosti občanů podřídit se úřední osobě a zároveň podotkla, že je v zájmu fungování demokratické společnosti umožnit bezpečnostním složkám vykonávat jejich práci, kterou je zajišťovat pořádek a bezpečnost. Obhájce Pavel Uhl ve své řeči zahrnul tento konkrétní případ do širšího rámce a snažil se poukázat na nebezpečí, které může konání policistů, kteří překračují své pravomoci, znamenat. Ovšem nic z jeho slov nebylo v odůvodnění soudkyně zahrnuto, a rozhodnutí se tak opírá pouze o domnělý zásah proti úřední osobě. O zjevném excesivním jednání policie či o širším kontextu nepadla jediná zmínka.
Policejní násilí
Otázka, kterou si po dalším z absurdních soudních přelíčení s aktivisty můžeme položit, zní: Máme tedy nečinně přihlížet nespravedlivému a brutálnímu násilí, jen proto, že je pácháno úřední osobou? „Nejdůležitější je, aby toto zdlouhavé a únavné řízení neodradilo aktivisty a aktivistky, kteří se staví proti nespravedlnosti, násilí a nenávisti. Celý incident byl vyvolán chováním policie, která jednala protiprávně. Bohužel zde ještě nejsme zvyklí na kulturu protestu tak, jak je to běžné v západních zemích, kde policie bez problémů zvládá blokády několika set lidí, aniž by někomu musela vyrážet zuby. Mentalita policie, se kterou jsme konfrontováni, je normalizační. To ale neznamená, že se vzdáme. Naopak,,“ komentuje celou situaci obviněná Kateřina K.
Zdá se, že nejen tento incident, ale i celá řada jiných, ke kterým v nedávné době došlo, svědčí o proměně diskursu o policejním násilí ve společnosti a jeho následné recepce. Ještě donedávna se jako symptomatický příklad policejního násilí uváděl zásah proti studentům na Národní třídě, který měl za následek pád minulého režimu. Klasický polistopadový narativ nejen v rámci antikomunismu říkal, že v nynější demokratické a svobodné společnosti již málokdo dostane obuškem „jen tak“. Jenže pro samé ponoření se do minulosti nám kolikrát unikaly i alarmující příklady policejní zvůle – třeba agresivní zásahy proti squatterům nebo násilí na ekoaktivistech v rámci šumavské blokády. Během posledních let se pak s brutalitou policejních složek roztrhl pytel. Chování policistů během demonstrací za Kliniku, při vyklízení squatu Cibulka, aktivita podobná konání soukromé hradní security služby během loňských oslav 17. listopadu nebo naopak nečinnost při útoku na vůz Českého rozhlasu při únorové demonstraci na Hradčanském náměstí mluví za své.
Je nutné důsledně se na takové zásahy zaměřit a neomlouvat je tím, že postiženými jsou „feťáci, smažky, ekoteroristi nebo sluníčkáři“, protože v současné atmosféře se může klidně stát, že se portfolio zmlácených a nespravedlivě trestně stíhaných začne rozrůstat.
Autorka je studentka politologie.