Reakce Bloku Proti Islámu (BPI) na násilí během sobotních demonstrací názorně ukázala, jak moc je tento xenofobní spolek paranoidní. Stačilo jim uvidět jedno video nebo jeden novinový titulek a hned měli jasno v tom, kdo útočil na Kliniku a kdo napadl antifašistickou demonstraci. Nepotřebovali žádné informace. I bez nich si byli jistí, že se buď jednalo o policejní provokaci, anebo že si to „sluníčkáři zapálili sami“. O neonacistické provokaci dokonce zformuloval sofistikovanou teorii sociolog PhDr. Petr Hampl.
Přestože Konvičkovo uskupení nepřekročilo v průzkumech (kromě těch internetových) hranici pěti procent, předseda BPI už říká, co udělá s Českou televizí, až se chopí moci.
Na Facebooku jeho konspiraci dále rozvíjeli spříznění teoretici a předložili i alternativní hypotézu: „ještě existuje i možnost, že to ti poliši podělali naschvál, aby dali lidem nahlédnout pod pokličku“. Martin Konvička raději na nic nečekal a po telefonu se kasal, že celou kauzu nechá – skrze poslance Úsvitu – vyšetřit parlamentní cestou. Podezřelé mu bylo i to, že video vidělo během pár hodin 330 tisíc lidí, což prostě v jeho světě znamená spiknutí médií. Špičky hnutí BPI se spolu s řadou osobností známých z Parlamentních listů nechaly unášet fantazií o promyšleném spiknutí České televize s Policií ČR za účelem jejich diskreditace. Lhaní v jejich případě nejspíš ani není účelové, paranoia odpovídá jejich vidění světa.
Politické instinkty Bloku proti islámu
Kdo je proti nim, může být islamofobními paranoiky podezřelý skutečně ze všeho. Petr Hampl před půl rokem zapochyboval, zda aktivistka Hate Free Lucie Bittalová opravdu má rakovinu, nebo zda ji jen nepředstírá. Přitom Hampl neměl o její nemoci žádné zvláštní informace. Přišlo mu ale normální, že by někdo simuloval smrtelnou nemoc, vedl kampaň a nechal si vypadat vlasy jen proto, aby tím nepřímo a dost neurčitě ublížil antislámskému hnutí. Lucie Bittalová rakovině nakonec podlehla. Eva Hrindová z BPI, která útok na Lucii Bittalovou svým blogem minulý rok zahájila, předminulý týden označila pobodaného muslima za oběť jeho vlastního náboženství.
Konvička a spol. se přitom mohli od náckovských útoků docela jednoduše hned distancovat (a případně naznačit, že si levičáci z Kliniky stejně koledovali). To na Facebooku nakonec stejně udělali, byť ne pod hlavičkou BPI, nýbrž Islám v ČR nechceme. Jejich první takřka instinktivní reakcí bylo ale hledání konspirace za každým rohem. Nejdál konspiraci dotáhl zkušený paranoik, konspirační teoretik a významný člen BPI Petr Štěpánek, který v rozhovoru pro Parlamentní listy přišel s tvrzením, že se při útoku na Kliniku vláda „evidentně nechává inspirovat hitlerovskými zločinci, kteří si z propagandistických důvodů zapálili říšský sněm“.
Petr Hampl v jednom svém textu použil obrat „lživé ,vyvracení hoaxů‘“. Odhalování nepravdivého obsahu, který se kvůli často šokujícímu obsahu rychle šíří po sítích, považuje Hampl za způsob lhaní. Slovo „lež“ tak už nemá význam ve smyslu ne-pravdy, ale spíše znamená nehodící se. Pokud je hoax nositelem té správné antiislámské informace, je pro Hampla nejspíš pravdivý. Jak jsme už několikrát viděli, tento přístup aplikují v BPI na všechny informace, které se jim nehodí. Ty označí jako nepravdivé a pomocí konspirace je převypráví až v jejich opak. K BPI nakloněné Vlastenecké noviny požadovaly za útok na Kliniku dokonce trest smrti. Tím, kdo se měl houpat na provaze, byl premiér Sobotka, který podle deníku koordinoval útok na dálku.
Povstání internetových diskutérů
V žargonu českých islamofobů se Parlamentním listům říká familiérně „Parlamentky“ a spolu s hoaxy šířenými po Facebooku tvoří páteř té nejagresivnější protiislámské propagandy. Mediální kulomet dodá každý den dost rozhovorů s lidmi, kteří si myslí pořád to samé a jsou ochotni to s obměnami i bez nich opakovat každý týden. Hoaxy spolu s (většinou falešnými) „citáty slavných“ vyrábějí (nebo jen překládají) antiislámští nadšenci a aktivisté. Na této úrovni je nejspíš většině aktivních výrobců smyšleného obsahu jedno, jestli šíří pravdu, nebo lež. Jak praví heslo Kláry Samkové, „není to pravda, ale mohla by být“.
Podle výzkumu Centra občanského vzdělávání z roku 2015 je nejčastějším motivem k politické aktivizaci v České republice snaha bojovat proti nepřizpůsobivým a/nebo migrantům. A – podle stejného výzkumu – lidé, kteří jsou v politice nejaktivnější, jsou zároveň i nejradikálnější a politická aktivizace nesouvisí s výší vzdělání. Nejčastějším způsobem politické aktivity je čtení zpravodajství, sdílení článků a diskutování na sociálních sítích a fórech. I této činnosti se nejvíce věnují ti politicky nejaktivnější a nejradikálnější. Tomu odpovídá obsah většiny diskusí pod články zpravodajských serverů, které ve čtenáři vyvolávají dojem, že příští volby musí vyhrát fašisté.
Tak jako v ranějších dobách internetu různým politickým anketám a virtuálním volbám dominovala liberální pravice, dnes dominují autoritářské strany a názory. Hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury nebo BPI mají v internetových anketách výrazně lepší preference, než jaké jim dávají výzkumy mimo internetovou bublinu. Pro diskutéry na Novinkách nebo iDnes je politika velké hobby a věnují jí hodně svého volného času. Stihnou tedy napsat svůj názor nejvíckrát, hlasovat v nejvíce on-line anketách a spolu se stejně založenými parťáky prakticky ovládají virtuální diskusní prostor největších serverů. Podobně se chovají i na Facebooku, kde rozdají nejvíc „politických“ lajků, nasdílí nejvíc politického obsahu a zapojí se do největšího množství diskusí. Tím zajišťují xenofobním hnutím a opinion lídrům rekordní počet odběratelů a pro sebe objevují nové prostory, kde se potkávají s lidmi, kteří si myslí totéž co oni.
Vyvrcholením internetového hoax aktivismu jsou Parlamentní listy, které jsou schopné vydávat za článek libovolný výraznější komentář z Facebooku. Seriózní informace se tu nacházejí hned vedle čistě konspiračních nebo názorových. Pravdivost informací nehraje v tomto médiu vůbec žádnou roli. Ve stejném duchu funguje i komentování článků nebo debat na Facebooku. Pravda se „vyjednává“ na základě přesvědčení, nehodící se pravda je pak zahalena konspirací. Názorovou povahu pravdy podporuje například i server tn.cz, kde mohli čtenáři hlasovat o tom, kdo je podle nich tajemný muž v hnědé bundě, který se objevil na fotkách z odraženého útoku na demonstraci Solidarita bez hranic. Čtenáři si nepřekvapivě „odhlasovali“, že se jedná o nastrčeného agenta a tajného koordinátora policejní akce.
Za národ
Snaživost a početnost umožňuje internetovým aktivistům vzbuzovat dojem, že tvoří minimálně na internetu většinu. Ani hnutí ANO, ani ČSSD se netěší na sociálních sítích zdaleka takové popularitě jako Tomio Okamura a BPI. Přestože Konvičkovo uskupení nepřekročilo v průzkumech (kromě těch internetových) hranici pěti procent, předseda BPI už říká, co udělá s Českou televizí, až se chopí moci. Stejně jako není vůbec nic dobrého na islámu (a zpráva tvrdící opak je tedy lživá), nemůže být nic dobrého ani na domácích nepřátelích BPI. Celý velký příběh českého islamofobního vyprávění je postavený na konspirační myšlence, že Evropská unie a česká vláda usilují o rozvrat Evropy a České republiky její islamizací.
Pohyb ve skupinách, v nichž si všichni myslí to samé, zvyšuje úzkost z jiných pravd a pohledů na svět. Kdo si myslí něco jiného, musí být za svoje názory minimálně někým „zaplacený“, a to i ve chvíli, kdy jen diskutuje na Facebooku. Mít jiný názor prostě nemůže být jen tak. K realitě přistupují islamofobové jako fanoušci, kteří musí každého odpůrce utlouct za každou cenu. K tomu je konspirační myšlení takřka nutností. Petr Hampl, Martin Konvička, Eva Hrindová – ti všichni buď přímo vzešli z proudu té nejagresivnější současné frustrace, anebo se na něm vezou. I Tomio Okamura si na parazity a nepřizpůsobivé, kteří před dvěma lety rozvraceli zemi, už ani nevzpomene.
Autor je redaktor A2larmu.