Zkus chodit v Kanyeho botách


Chaotičnost a rozháranost novinky Kanyeho Westa ukazuje, že dostát závazkům spojeným s postavením popové superhvězdy není jednoduché.

Na své sedmé sólové desce se Kanye West nachází ve stavu hlubokého zmatku. Ukazovala na to už prezentace novinky a poslech alba The Life of Pablo vše potvrzuje. Výtečné momenty střídají pasáže, během nichž se posluchač ošívá. Deska se dá ovšem vnímat i jako zachycení situace člověka rozpolceného mezi to, co od něho rodina a společnost očekávají, a po čem ve skutečnosti touží.

Chaos a rozháranost

„Stav současného světa je pro Kanyeho Westa o poznání méně zajímavý než to, v jakém stavu se nachází Kanye West,“ zazní v článku na stránkách Guardianu. S výjimkou jedné řádky o listopadových útocích v Paříži a sporadických zmínek narážejících na chování policie, se West na svém sedmém albu věnuje téměř výhradně sám sobě. Těžko k tomu ovšem dopředu přikládat minusové znaménko. O generaci mladší Earl Sweatshirt v minulém roce natočil desku, která neopouští uklidňující bezpečí a komfort domácího gauče, a přesto dokáže podat důležitý komentář k životu v Americe v polovině desátých let. Ne každý zkrátka potřebuje reflektovat situaci černošských komunit tak, jako to loni udělali Kendrick Lamar a Vince Staples. Osobní nahrávka, na které autor boxuje s vlastními démony, má v roce 2016 stejné opodstatnění jako kdykoliv předtím. O čem a jakým způsobem tedy vypráví tolik očekávaná Westova novinka?

S výjimkou jedné řádky o listopadových útocích v Paříži a sporadických zmínek narážejících na chování policie, se West na svém sedmém albu věnuje téměř výhradně sám sobě.

Nejprve „jak“. Najdeme zde pokusy o gospel, stejně jako pasáže snažící se naskočit na vlak atlantského rapu. Nahraný telefonní hovor z vězení přichází chvíli před tím, než začne track stavějící na motivu ze skladby geniálního outsidera Arthura Russella. Chvílemi posloucháme The College Dropout, jindy zase 808s & Heartbreak nebo Yeezus. Skáčeme tam, a pak zase zpátky.

Rozháranost nového alba jako by se odrážela ve zmatku, který ho provázel už týdny před vydáním. Patrně nikdo, kdo byť jen sporadicky nahlédl na Westův twitterový profil, zřejmě nemohl v případě The Life of Pablo očekávat soustředěnou a celistvou nahrávku. West několikrát oznámil změnu jak samotného názvu, tak tracklistu nahrávky. Proměnou opakovaně procházelo taky složení hostů. Celá prezentace působila značně chaoticky. Když přišel den oficiálního vydání, posluchači se nového materiálu nedočkali a své čekání si ještě o nějakou dobu prodloužili. Finálními úpravami musela projít skladba Waves a z textových narážek na albu to navíc vypadá, že přinejmenším jedna další skladba se částečně nahrávala ještě po oficiálním představení novinky ve vyprodané Madison Square Garden. Podle některých náznaků dokonce možná ani neposloucháme konečnou verzi alba. Chaos, který vydání (či v tomto případě spíše postupné vydávání) desky provázel, se ovšem odráží i v samotném materiálu.

Gospel a bělení konečníku

West dopředu mluvil o gospelové nahrávce se spoustou sprostých slov. Desku otevírá skvostný kus Ultralight Beam, patrně jediný moment, který působí opravdu pokorně. Záchranu před svým přebujelým egem a výstřelky lze najít ve víře – v soukromém bezpečném prostoru, který nám může pomoci překlenout nesváry v nás samých. Pozornost zde na sebe strhává Chance the Rapper, který dle vlastních slov na raných Westových deskách vyrostl. Nyní se stává jeho tvůrčím partnerem a ve výsledku zní o stupeň suverénněji, než se to po většinu desky daří jeho vzoru z dob, kdy ještě seděl v lavici na základce a o vyprodaných stadionech leda snil.

Hned v následujícím pásmu Father Stretch My Hands ovšem pokoru střídá nabubřelost. Jasné to začíná být v okamžiku, kdy West spustí o svých zkušenostech s bělením konečníku. Textová neobratnost je jedna věc, na The Life of Pablo se ovšem nachází nejedna pasáž, která působí vysloveně trapným dojmem – dojde na zbytečné vyřizování účtů s někdejšími partnerkami, „slavnými“ se už také stihly stát stupidní narážky na zpěvačku Taylor Swift. Kapitolou pro sebe je pak a cappella freestyle/skeč I Love Kanye.

Slova mnohdy nezachraňuje ani zvukový podklad – ten jim totiž nezřídka spíš podráží nohy. Na Father Stretch My Hands posílil tvůrčí tým právem oceňovaný producent Metro Boomin, pokus o „atlantský zvuk“ ale drhne a rozhodně nepřesvědčí. Podobně je na tom i spolupráce s Young Thugem, který ve své tvorbě (a ovšem i prezentaci a oblékání) posouvá hranice toho, s čím si fanoušci ještě spojují hip hop. Zde je ale jeho příspěvek vysloveně mdlý. Spolupráce s Kanye Westem nezřídka dokáže z hostů dostat to nejlepší – bohužel ne v tomto případě.

Úzkostlivě žít ten správný život

Skutečný průšvih ovšem přichází, když si mikrofon zabere pro sebe samotná hlavní hvězda. Skladby jako Facts nebo Feedback, v nichž West oslavuje svůj nepochybný úspěch, se musí řadit na samý chvost toho, pod co se ve své kariéře podepsal. Právě zde je ale možná potřeba hledat symptomatický rys celého alba. West se sice už před několika lety dotkl nebes, spokojenost a smíření se sebou samým mu to ale zjevně nepřineslo. V posledních letech se oženil, stal se otcem a definitivně si přisvojil rapový trůn. Kde na albu ale o své rodině mluví bez toho, aby nebyla jasně patrná nejistota a strach? Z rodinných setkání má stejné obavy jako před lety na 808s & Heartbreak. Jeho přátelství jiní zneužívají k vlastnímu obohacení. Kdo by čekal od Westa-otce skladby oslavující vlastní děti, musí hledat hodně mezi řádky. Vůbec nejsilnější vztah – ten k manželce Kim Kardashian – je v neustálém ohrožení, protože svou promiskuitu ovládá jen s vypětím všech sil. Závěrečná skladba Fade dokola opakuje slova o lásce, která mizí. K tomu připočtěme už zmíněné výpady vůči bývalým partnerkám a zjistíme, že minulost zjevně není pro Westa vyřešenou záležitostí.

Vedle hlasitého humpoláctví se tu krčí daleko vážnější stránka Westova současného života. Ta je plná strachu, agonie a paranoie. Vidíme člověka, kterého drží pohromadě dávky lexapra a jeho vlastní bezbřehé ambice, které už před časem přesáhly hudbu a zasahují nyní do módy, počítačových her a – pokud tomu možné věřit – i do politiky. Deska The Life of Pablo ale není dalším, v pořadí už sedmým schodem do nebe populární hudby. Její síla spočívá, ať už vědomě či nikoli, v portrétu člověka ocitajícího se na samém kraji psychických sil. Vnitřní běsy, zdá se, neusmířil úspěch ani rodinné zázemí. Z nové desky si můžeme odnést geniální momenty (poctivé zvukové stavebnice 30 Hours, Famous a Waves) i momenty méně povedené, které bohužel převažují. Obraz Kanyeho Westa snažícího se dodržovat všechny povinnosti a úzkostlivě pečujícího o to, aby skutečně žil ten „správný“ život, je rozhodně působivý a přetrvá. The Life of Pablo dokazuje, že se nejedná o lehké úkoly, a už vůbec člověku nepřinášejí vnitřní klid.

Autor je redaktor magazínu Ditchmag.

 

A2LARM