Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Alternativní průvodce po letenských lidovkách

Letná není jenom nejvíc cool čtvrť v Praze, kde se slézají hipsteři, aby v bistrech pojídali bagely s řepnou pomazánkou za kilo a usrkávali k tomu Club Mate.

Letná je kouzelná. Bydlela jsem tu do svých takřka osmi let v domě U Studánky, naproti dnešnímu Base Campu. Ten dům, teda vlastně celá ta oblast, měla nejspíš kdesi podzemní vodu. Odtud pramení jméno ulice. Moje máma si tam svýho času pozvala proutkaře, kterej směr zdroje vody našel a mámě, která se snažila otěhotnět, doporučil, aby si pod postel dala alobal. Tak mě prý počali. Ale znáte to, bůhví jak to všechno bylo. Nicméně jsem se narodila a osm let strávila právě na Letný. Úplně první vzpomínky na Letnou: domy s permanentním lešením, těžkej vzduch, za kterej mohly vafky, mléčnej bar kdesi na Miladě Horákový, kde prodávali jahodový pitíčka, do kterých jsem foukala brčkama, a pekárna na rohu, kde měli odjakživa na Zelený čtvrtek jako na jednom z mála míst jidáše (mimochodem ano, je to ta pekárna, která má levný párky v rohlíku a neoficiální noční prodej teplých houstiček).

Tahle „výkladní skříň trendy městských lidí“ se pořád ještě snoubí s nejklasičtější klasikou, jejíž součástí jsou jak hospody čtvrtý cenový skupiny, tak bufety, lahůdky a cukrárny se žloutkovými věnečky.

Dnes svůj čas na Letné trávím zase, sedm dní v týdnu tady pracuju a můžete mě potkat mezi Expem58 a Veletržním palácem. Gentrifikovaná rezidenční Letná hezká čtvrť, po které je radost se projít v neděli dopoledne. Ale tenhle hipsterfaktor showroomů, bister a dalších trendy podniků není to, co mě na Letné primárně baví. Baví mě, že tahle „výkladní skříň trendy městských lidí“ se pořád ještě snoubí s nejklasičtější klasikou, jejíž součástí jsou jak hospody čtvrtý cenový skupiny, tak bufety, lahůdky a cukrárny se žloutkovými věnečky. Tyhle juxtapozice mi jsou sympatický a líbí se mi, že pár metrů od sebe může koexistovat Bistro 8 a cukrárna Belveder nebo cool kadeřnictví Tomáše Veselky a salon Eva, kde vám zaručeně udělají ofinu jako z roku 1995 (ale neironicky).

Ale dneska se nebudeme stříhat, ale budeme jíst. Autenticky a lacině.

Lidová jídelna Těšnov

Jo, máte pravdu, tohle není Letná, ale je to co by kamenem dohodil a naše putování po zaplivandách tedy začneme na druhém břehu Vltavy v chrámu všech pražských lidovek – na Těšnově. Berte to jako takovou gastronomickou procházku.

Těšnov je kouzelný tavicí kotlík dnešní společnosti. Co společnost rozdělila, lidovka hezky zase spojila. Pro mě má tahle jídelna kouzlo postmoderního mišmaše a zároveň ten klasický hrabalovský pel. Úředníci z vedlejšího ministerstva zemědělství sedí na hotovce vedle studentů z fildy i vyšší správní, penzisti, co maj hluboko do kapsy a zároveň jsou celý život zvyklí na závodní stravování (zvyk je železná košile), občas bezdomovec, umělci, bílý i jiný límečky, sekretářky, ztroskotanci povoláním nebo životním postojem vedle úspěšných dravců kapitalismu pracujících ve skomírající cestovce někde Na Poříčí od devíti do pěti.

Jídelna funguje od jedenácti do dvou každý všední den, přes obědy se tu běžně tvoří fronta až ven a menu najdete i na internetu (to jste nečekali, co?). I přes fronty to tady ovšem odsejpá jako v každý správný závodce, není čas ztrácet čas, protože koprovka musí téct proudem. Systém je opravdu jako ze starý základní školy: tác, příbor, radši už si rychle vyber dopředu co budeš chtít, naprdnutej personál v kuchyni otevřené přes servírovací pult (přiměřená přednasranost samozřejmě patří k bontonu závodky), omáčky do gastrošek se lejou z kýblů, malá polévka i velká polévka, špagety po milánsku, guláš, rajská, lusk, znojmo, kuře na paprice, koprovka s vejcem, pak ještě pivo, barevná limonáda nebo buchta a případně okurkovej salátek a kasa. A teď doufám, že sedíte, protože teď to přijde, držte se: ty ceny jsou fenomenální. Na Těšnove se i s dezertem a polívkou najíte do stovky. Fakt. Většinou klidně i za míň. Hotovka stojí průměrně mezi sedmdesáti a osmdesáti korunami, spíš míň. Kvalita je závodní, snad byste nečekali Imperial. Já jsem vždycky spokojená, obzvlášť doporučuju v době půstu vhodnou koprovku s vejcem.

Extra tip: rajská a možnost zakoupení vlastních lístečků na obědy. Ideální dárek pro milovníky jídelen.

1


U Svatého Antoníčka

Povinné zastaveníčko pro všechny milovníky čtyřek a poctivý český hospodský klasiky. Jinak asi jediný místo, kde mi chutná točenej gambáč a jsem schopná tolerovat hospodskej houskovej knedlík. Antoníček je legenda, kde se štamgasti pravidelně kolem vánoc fotí a jejich společná fotka pak visí u výčepu. Je to pomník všech čtyřek se vším, co k tomu patří: s dělníky na hotovce a na frťanu, se žlutýma zakouřenýma záclonama, s dřevěným obložením, se servírkou, co si vás pamatuje, a samozřejmě s televizí, kde celý den běží sport.
Výběr z denní nabídky je vždycky rozsáhlý, ale tak akorát, plus pár stálic, jako je smažák nebo svíčková. Ceny se pohybují mezi 80–120 Kč za jídlo, s malou limonádou nebo pivem se ovšem dá často vejít i do rovné stovky i s dýškem.

Extra tip: Smažák jako pán za osmdesát korun, s bramborem a tatarkou. Taky sekaná a karbanátky, když zrovna jsou na menu, rozhodně stojí za to.

2


Na Mělníku

Další z echtovních letenských čtyřek. Tentokrát je to lokál o trošku větší a s trošku víc nabručeným výčepákem. Místní specialita jsou opravdu malé talíře na klasické velké české porce a kromě denních hotovek také dvě z nich s polévkou v menu. Dřív byla v menu i buchta nebo palačinka, ale mám podezření, že jsem na ni chodila tak často, že zjistili, že se to prostě nemůže vyplatit. Ceny opět mezi klasickými 80–120 korunami za hotovku. Menu je samozřejmě výhodnější.

Extra tip: Pokud jste milovníky pravého mytického UHA, pak Mělník bude vaše srdcovka. Jo – a taky tu tak specificky vržou parkety.

3


Chlebíčky Letná

Na malý hlad chlebíček. Na velký hlad aspoň tři chlebíčky. Protože chlebíček je pravej českej snack, který přežil všechny režimy, a doufám, že přežije i nás. Průměrně tu stojí 20 Kč (klasický šunkový, krabí, salámový nebo tzv. ideál, na kterém najdete výrobní salám na nudličky, ano, je to tak) a existuje i luxusnější edice s kaviárem za pětadvacet.
Extra tip: Krabí. Rozhodně.

4


Teplý pult na Letenském náměstí (řeznictví Lutovský)

Koho nebaví korporátní bageterky a obchoďákový řetězce, ale miluje rychlý a český stravování, musí jako já vyhledávat řeznické teplé úseky. I tenhle fenomén, stejně jako chlebíček a čtyřky, přežívá jako memento češství zatím všechny dějinné události. Bohudíky! Tady na Leteňáku naproti Bille najdete v době obědů přiměřeně naprdlý personál, tři druhy guláše, spoustu hotovek a taky možnost kombinací (brambor za rýži nebo třeba řízek s kaší mimo denní nabídku, pokud tedy je). Ceny jsou lidový, hotovka mezi 70–90 korunami, guláš i levnější a přílohy a smažené na váhu, případně za kus. Mimochodem, občas tu mají kompoty.

Extra tip: Smažená vinná klobása s brkaší (paní se vždy zdvořile zeptá, zda omastit, či ne) a okurkou (tuším za osm). Nikdy jsem se s touhle stálicí ještě nedostala přes padesát korun. Nekecám!

5


Autorka je bloggerka z Vývařovna.com.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image