Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Bydlím, tedy jsem

Vedení Brna včera definitivně schválilo přelomový Strategický plán sociálního začleňování.

Minulý týden byl Ministerstvem práce a sociálních věcí zveřejněn průzkum, z něhož vyplývá, že počet lidí bez domova je v České republice dvojnásobný, než se doposud uvádělo. Kolem 70 tisíc lidí u nás nemá střechu nad hlavou, dalších 120 tisíc je ohroženo pádem na sociální dno. Hrozba ztráty bydlení se navíc týká i těch, kteří jsou ohroženi příjmovou chudobou, přičemž do této kategorie spadá celý milion obyvatel naší země.

Základní podmínka

Při pohledu na tato čísla těžko můžeme situaci zdůvodňovat osobní neschopností každého bezdomovce či jeho neochotou změnit svůj život. Nad skoro 70 tisíci lidí se prostě nedá jen tak mávnout rukou nebo tvrdošíjně opakovat mantru o bezdomovectví jako životním stylu. Obojí by totiž znamenalo pojímat svět kolem sebe jednak bez širších souvislostí (počet lidí bez domova je vázán na ekonomické krize a nárůst nezaměstnanosti) a jednak bez bazální empatie k těm, kteří nebyli dost „úspěšní“.

Díky letité práci Platformy pro sociální začleňování, završené včerejším schválením Strategického plánu, se nyní v problematice bezdomovectví konečně vydáváme jinou než paternalistickou nebo represivní cestou.

Špatné sociální zázemí a neschopnost platit relativně vysoké nájmy (v poměru k průměrné mzdě) se odráží i v dalších statistikách. Polovina dětí, které jsou v současné době v ústavech, je v nich ze sociálních důvodů. Čtvrt milionu dětí žije v nevyhovujících podmínkách. Obojí je přitom naprosto skandální – peníze nejsou rovnítkem pro rodičovskou lásku a rozbíjení rodin jen z toho důvodu, že dospělí nezvládají platit nájemné, je bezohledným zásahem do života postižených. Rodiče končí na ulici, děti v ústavech a reálně se nevyřeší vůbec nic. Navzdory existenci sociálních dávek spjatých s bydlením (přídavek na bydlení pro nájemníky, doplatek pro lidi na ubytovnách a v azylových domech) se opravdu závažné případy nedařilo řešit efektivně a s důrazem na dlouhodobost.

Nyní možná přichází aspoň částečná změna. Že jistota bydlení je základní podmínkou pro možnost vést plnohodnotný život, totiž pochopili zastupitelé v Brně, když ve spolupráci s Platformou pro sociální bydlení připravili Strategický plán sociálního začleňování. Ten byl včera finálně schválen a představuje široký rámec politiky ukončování bezdomovectví, obsahující mimo jiné i aktivní politiku zaměstnanosti.

Začíná se už brzy

Privatizace bytových fondů byla jedním z velkých témat polistopadového vývoje. Obce a města se bytů zbavovaly ve velkém, v prvních vlnách bylo možné byty odkoupit za naprosto směšné částky. Možnost vlastnit byt byla výdobytkem nové doby a ti, kteří si to tehdy mohli dovolit, většinou s koupí neváhali. S postupem času, sílícími sociálními důsledky zpackané privatizace, narůstáním sociálně vyloučených lokalit a snahami státu o nějaké plošné řešení situace se však z bydlení namísto práva stala výhodná komodita. Pro nemálo podnikatelů se trh s nemovitostmi stal zlatým dolem a brzy z něj dokázali udělat dokonalý byznys s chudobou, kde na jedné straně stál stát platící přídavky na bydlení třeba za předražené pokoje na ubytovnách, na straně druhé celé rodiny stěsnané v nevyhovujících podmínkách a de facto neustále ohrožené bezdomovectvím a konečně, na straně třetí, bohatnoucí „podnikatel“.

Brnu ovšem navzdory privatizační mašinerii devadesátých let zůstalo na české poměry vysoké procento obecních bytů (zhruba 17 procent) a obecní kasa se pyšní částkou 1,5 miliardy určenou na bytové účely. Ve městě dnes chátrá několik desítek domů, prázdných a špatných bytů má Brno na sedm set. A právě tyto rezervy (finanční i bytové) chce město uplatnit při realizaci včera schváleného Strategického plánu. „Posledních dvacet let se čím dál tím víc lidí dostávalo ze standardního bydlení do holobytů, ubytoven a na ulici. Snaha realizovat tzv. prostupné bydlení, navázané na výsledky změny životních cílů zúčastněných, selhala. Jednak protože obce nechtěly poskytovat potřebný počet bytů v odpovídajících stupních, jednak, a to především, proto, že celá ta filosofie vychází z falešné představy, že můžete změnit svůj život bez ohledu na podmínky. Rapid Re-Housing, stejně jako Housing First, se kterými pracujeme, tohle mění od základu,“ vysvětluje předseda Platformy pro sociální začleňování Štěpán Ripka.

„Nejdůležitějším aspektem celého projektu je propojenost dříve roztříštěných složek, od Úřadu práce po terénní pracovníky. Problémy sociálního vyloučení bývají většinou kombinované – jde například o problém ztráty práce, závislosti na alkoholu a následného pádu na dno. Náš přístup v praxi znamená, že budete vybrán do programu a se získáním bytu se zároveň zapojíte do procesu hledání práce, jejíž nalezení vám pomůže třeba s oddlužováním,“ uvádí Martin Freund, předseda sociální a zdravotní komise z hnutí Žít Brno, který se o prosazení přelomového projektu výrazně zasadil. Právě na aspekty provázanosti různých patologií při ztrátě bydlení upozorňuje i výše zmíněná studie MPSV.

Zabydlování vybraných rodin by mělo být odstartováno už v červnu tohoto roku a potrvá do prosince, s jednotlivci se začne za rok. „Velký důraz je kladen na dlouhodobou práci s každým člověkem. Už v dubnu se rozběhne první fáze projektu, která bude participativní – do domácností, které o přesídlení projeví zájem, budou pravidelně docházet dobrovolníci a společně se bude určovat diagnostická metoda. Pak se losem vybere padesát rodin, ty se přestěhují a nadále se s nimi bude na krizových frontách intenzivně pracovat,“ popisuje Freund fáze Rapid Re-Housingu. Ten byl schválen už před dvěma měsíci, včera jej doplnily další z projektů.

Důležitá křehkost

Bumerang v podobě kvapného odprodeje městských a obecních bytů se už před lety začal vracet v podobě nárůstu vyloučených lokalit i lidí bez střechy nad hlavou. Brno sice zvládlo uchovat velkou část bytů ve svém vlastnictví, ostatní města a obce už na tom ale tak dobře nejsou. To by mohl být zádrhel v případném navazování na brněnský příklad. Každopádně jsme konečně svědky snahy uchopit sociální vyloučení v jeho podstatě. Jiným než komplexním přístupem se ostatně tato problematika řešit nedá. Teprve ve chvíli, kdy je saturována tak základní potřeba, jakou je bydlení, se otevírá prostor pro řešení všech dalších životních problémů. Díky letité práci Platformy pro sociální začleňování, završené včerejším úspěchem, se nyní v problematice bezdomovectví konečně vydáváme jinou než paternalistickou nebo represivní cestou. Že se proti ní zvedne vlna nevole, je vysoce pravděpodobné.

Bydlení dnes pro drtivou část populace představuje většinu z jejich nákladů, což samo o sobě dokládá jak jeho důležitost, tak jeho snadnou ohrozitelnost. I proto bychom si odvahy vykročit jinam měli vážit a namísto snahy vystrnadit sociálně slabé z našeho zorného pole nesmyslnými opatřeními (od zámků na popelnicích a přepažené lavičky k bezdomoveckým „táborům za městy“) zkusit pro jednou závažné věci řešit od základu. Třeba už jen proto, že příjmová nejistota a ohrožení ztrátou domova se může jednou týkat i nás nebo našich blízkých.

Autorka je redaktorka A2larmu.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image