Foto Peter Tkáč
Poprvé od roku 1945 se do jednoho z parlamentů bývalého Československa dostala fašistická strana: Lidová strana – Naše Slovensko (ĽSNS). Otevřeně se hlásí k slovenskému fašismu z období druhé světové války. Nebyla i česká parlamentní Republikánská strana Miroslava Sládka (SPR-RSČ) fašistická? Určitě, ovšem zbaběle to zastírala. Nakonec byla rozpuštěná kvůli nesplnění svých zákonných povinností, například opakovaně nepředložila výroční zprávu.
Kotlebovy metody připomínají způsob, jakým kdysi Hitler využil frustraci Německa i nepříznivou hospodářskou situaci a vytvořil nepřítele, který vše údajně zavinil.
Dodnes není vědecky prokázáno, zda ke zrušení strany vede spíš její zákaz, anebo vytrvalé ignorování ze strany společnosti. V Česku byla například před lety soudem zrušená neonacistická Dělnická strana. Její přímý nástupce podobného jména veselé pokračuje v jejích stopách. Avšak s jedním rozdílem: už se za pomoci uniformovaných oddílů nesnaží dosáhnout konce demokracie v zemi. To bylo hlavním argumentem pro zrušení její předchůdkyně a i v sousedním Německu je podobný rys hlavní podmínkou pro zákaz strany. Tam letos stojí na návrh Spolkové rady před Ústavním soudem hlavní německá neonacistická strana NPD. Hlavním argumentem proti jejímu zákazu je její současná bezvýznamnost. Její případné soudní zrušení by významně zvýšilo popularitu jejich představitelů, kteří by mohli v jiné straně s podobným programem pokračovat ve svém boji proti demokracii. Slovenská ĽSNS – léta z médií téměř vyloučená – dnes naopak boduje. Koncem roku 2013 už zvítězila v Banskobystrickém kraji a její předseda Marián Kotleba se zde stal hejtmanem. Tehdy se zdálo, že bezvýznamnost této funkce spolu s faktem, že v krajském zastupitelstvu neměla strana ani jednoho zástupce, ho stejně časem odsoudí k politické bezvýznamnosti. Neměl ani sponzory ani větší členskou základnu. Byl to omyl. Ve volbách do slovenského parlamentu získala ĽSNS kolem osmi procent hlasů a čtrnáct křesel, hlavně ale obrovský prostor pro veřejnou prezentaci svých názorů.
Církve na pranýři
Po volbách některé osobnosti z církevního a společenského života v otevřeném dopise kritizovaly postoj církví k ĽSNS a vyzvaly zástupce církve a občanské společnosti k veřejné diskusi o úloze církví a teologie pří formovaní veřejného společenského prostoru. Podle signatářů veřejného dopisu představitelé církví jen mlčky přihlíželi tomu, jak ĽSNS na svou stranu získává značný počet konzervativních a věřících občanů.
„Jak je možné, že nedokázali toto zneužití křesťanských hodnot pro podporu pravicového extremismu rozpoznat?“ ptají se osobnosti a dodávají: „Ptáme se, jestli otázku kandidování strany s fašistickým a rasistickým světonázorem, jejíž zástupci se hlásí k odkazu hitlerovského Německa a prvního slovenského státu, nosí fašistické uniformy, popírají holokaust, podávají trestní oznámení za propagaci sionizmu kvůli výstavě o druhé světové válce, svoji politiku zakládají na nesnášenlivosti vůči jiným etnikům, při šíření svých myšlenek využívají náboženskou rétoriku a jejíž šance dostat se do slovenského parlamentu se přeměnila v alarmující realitu, nepovažovali před volbami slovenští katolíci, evangeličtí biskupové a představitelé dalších církví za téma hodné veřejného vyjádření?“
Porušování zákonů jako program strany
ĽSNS už utrpěla první povolební porážku: několik dnů po volbách Okresní soud v Námestově projednával rasově motivovaný útok a zjistilo se, že novopečený poslanec, předseda žilinského stranického klubu Andrej Medvecký, je obžalovaný z ublížení na zdraví a výtržnictví. Podle obžaloby napadl se svým bratrancem Jozefem M. mladého muže tmavé barvy pleti z Dominikánské republiky před diskotékou na nábřeží řeky Oravy. Způsobili mu zranění, jehož léčba a jím způsobená práceneschopnost trvala třicet dní. Při útoku údajně křičeli „ty neger, rozkopejte negra, kokot čierny“, uvedl státní zástupce a mluvčí Krajského státního zastupitelství v Žilině Milan Cisarik. V případě uznání viny hrozí Medveckému trest odnětí svobody na jeden až tři roky. Kvůli absenci jednoho svědka bylo soudní řízení odročeno na květen.
Na Slovensku poslanci zaniká mandát, pokud je pravomocně odsouzený za úmyslný trestný čin. Obžalovaní sice svoji vinu popírají, Medvecký byl však koncem loňského března Okresním soudem v Ružomberoku pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu za řízení auta pod vlivem omamné látky.
V den nástupu nových poslanců do funkce se tak Medvecký svého mandátu vzdal. Převezme ho zřejmě dvaadvacetiletý Milan Mazurek, provozovatel e-shopu z Kežmaroku. Ten na loňském pochodu proti islámu ve slovenském hlavním městě křičel hanebné nadávky na rodinu turistů z arabské země, po kterých další demonstranti v tu chvíli právě házeli kameny. Na sociálních sítích se netají svým obdivem k Adolfu Hitlerovi.
Možná se na něco zapomíná
Organizátoři protifašistického pochodu, který se v Bratislavě konal dva dny po volbách, oznámili, že nejvyššímu státnímu zástupci doručili výzvu, aby požádal Nejvyšší soud o zrušení ĽSNS. Zároveň se obrací na veřejnost, aby se k žádosti přes internet připojila. Signatáři mají za to, že ĽSNS je identická se stranou, kterou v minulosti už kvůli její protiústavnosti rozpustil.
„V této souvislosti generální prokurátor Jaromír Čižnár poznamenává, že pokud skutečně jde o uskupení identické – personálně a obsahově – s tím, které bylo na základě návrhu generálního prokurátora už jednou Nejvyšším soudem rozpuštěno, je na místě otázka, proč bylo příslušnými orgány opětovně zaregistrováno, respektive zda je právní úprava v této oblasti dostatečná,“ reagovala mluvčí státního zástupce.
V roce 2005 tehdejší generální prokurátor navrhl rozpuštění strany Slovenská pospolitosť – Národná strana Nejvyššímu soudu a ten návrhu vyhověl. Zástupci zrušené strany pokračovali ve své činnosti ve stejnojmenném občanském sdružení, které existuje dodnes. Před parlamentními volbami v roce 2010 pak ovládli Stranu přátel vína, kterou přejmenovali na ĽSNS a s níž se nyní dostali do slovenského parlamentu.
V mnohém se tento vývoj podobá nástupu německé strany NSDAP. I ji demokratičtí politici léta trestuhodně podceňovali, řekl v polovině března Otto Šimko, jednadevadesátiletý bývalý odbojář a vězeň koncentračního tábora, internetovým novinám Denník N. Když viděl před několika lety kotlebovce pochodovat v uniformách Slovenské pospolitosti, vrátily se mu před oči vzpomínky na časy válečného Slovenského státu a gardistů pochodujících po ulicích s písničkou „Rež a rúbaj do krve“. Lituje, že poslední žijící partizáni a Židé, kteří přežili koncentrační tábory, budou umírat v čase, kdy ve slovenském parlamentu budou hajlovat slovenští, legitimně zvolení fašisté. „Pro mne není tak zajímavý ani ten Kotleba, jako těch dvě stě tisíc lidí, kteří ho volili,“ říká Šimko, který léta pracoval jako novinář.
Kotlebovy metody mu připomínají způsob, jakým kdysi Hitler využil frustraci Německa i nepříznivou hospodářskou situaci a vytvořil nepřítele, který vše údajně zavinil. „Tehdy to byli Židé, dnes jsou to hlavně Romové.“ Dnes mu přichází na mysl výrok Adolfa Hitlera: „Demokracii jsem porazil díky její vlastní slabosti či blahosklonnosti.“ A dodává: „Možná je tohle jen zrcadlo, jak v sobě máme překonat tu minulost.“ Současnou atmosféru nenávisti na Slovensku prý nevyvolal jen Kotleba, ale i vládní a další strany v bezmyšlenkovitém honu za přízní voličů. Kotleba ji jen dokázal nejlépe využít.
Autor je novinář a překladatel.