Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Kuba, Obama a státem podporovaný terorismus

Co nevíme o utajovaném terorismu proti Kubě?

Příjezd Baracka Obamy na Kubu je první návštěvou amerického prezidenta na ostrově od roku 1928. Tento unikátní krok je součástí normalizace vztahů mezi USA a Kubou, což je po desítkách let nepřátelství vítaná změna. O americko-kubánských vztazích se u nás moc nemluvilo. Málo se tedy ví, že jejich nedílnou součástí byl kromě hospodářského embarga také státem podporovaný terorismus.

Hýčkaní atentátníci z Floridy

Castrova Kuba má v postkomunistickém Česku zvláštní místo. Naše masmédia ji roky vykreslovala pouze jako jakýsi „tropický gulag“ – jeden z nejhorších politických režimů na světě, často srovnávaný se Severní Koreou. Takto zkarikovaný a jednostranný pohled však před námi zakrýval to, co se odehrávalo na druhé straně barikády. Byly to totiž vlády a tajné služby USA (a tedy nejen Castrův politický režim), kdo vystavoval obyvatele Kuby nebývale tvrdému a nikam nevedoucímu nátlaku.

Připusťme, že kubánští exulanti mají dobré důvody, proč nenávidět Fidela Castra. To však neomlouvá ozbrojené útoky, které jejich militantní křídlo dlouhá léta provádělo.

Příliš se neví, že na Floridě dlouhé roky operovaly ozbrojené proticastrovské skupiny. Skládaly se z exulantů, kteří odešli z Kuby po Castrově revoluci, a byly dědictvím tajné války, kterou proti Fidelovi v šedesátých letech zorganizovala a vedla americká CIA. Účastnily se jí bojůvky, které v minulosti podnikaly útoky proti Kubě, jako například nechvalně proslulá Alpha 66. Tuto organizaci založili v roce 1961 radikální proticastrovští exulanti v Portoriku, z nichž někteří se až do pozdního věku připravovali na válku. Cvičili se v národním parku Everglades na Floridě a měli centrálu přímo v Miami, kde donedávna stála budova s nepřehlédnutelným nápisem „Alpha 66“.

Tato militantní skupina podnikala na Kubu útoky podle strategie „udeř a zmiz“. Například v roce 1971 brutálně napadla rybářskou vesnici Boca de Samá na východě Kuby. Obyvatelé této ospalé osady obdělávali půdu a chytali ryby a rozhodně nešlo o žádný významný vojenský cíl. Přesto tu jedné říjnové noci přistály dva čluny obsazené teroristy, kteří stříleli po všem, co se hýbe. Během zhruba hodinového útoku bylo zabito a zraněno několik civilistů. Atentátníci se poté stáhli zpátky do člunů a odjeli pryč.

Podobných akcí proběhlo více. Jak dnes víme, cílem vlády USA bylo svrhnout Fidela Castra. A za tímto účelem byla v Miami začátkem šedesátých let založena rozsáhlá centrála tajných služeb. Ty měly narušovat hospodářství, ničit úrodu prostředky chemické a biologické války a vyvolávat na ostrově chaos. Součástí politiky USA byly i atentáty na politického vůdce. Pojednává o nich pozoruhodný britský film 638 způsobů, jak zabít Castra. To je sice možná přehnané číslo, ale výpovědi svědků a odtajněné dokumenty prokázaly, že k mnoha atentátům skutečně došlo, často ve spolupráci s americkou mafií, která na Kubě před nástupem Castra vlastnila kasina, nevěstince a velkou část turistického průmyslu.

Latinskoamerický Usáma bin Ládin

Ještě v roce 2008 přinesli američtí novináři Kirk Nielsen a Tristram Korten rozsáhlou reportáž o kubánských militantech ze zmíněné Alphy 66. Cvičili se na Floridě ve střelbě a stěžovali si, že je úřady občas popotahují za skladování zbraní a výbušnin. Žádné tvrdé tresty je ale nepostihly. Jejich akce byly sice v příkrém rozporu s americkými zákony o neutralitě, které zakazují svrhávat cizí vlády, ale politické špičky je tolerovaly. A i když Spojené státy schválily – zejména po útocích z 11. září 2001 – řadu protiteroristických zákonů, na terorismus kubánského exilu se prakticky nevztahovaly.

Jedním z nejkřiklavějších případů je příběh muže jménem Louis Posada Carriles. Tento radikální exulant byl zřejmě zapojen do jednoho z nejhorších teroristických atentátů před 11. zářím. Došlo k němu 6. října 1976. Šlo o útok na letadlo směřující z Barbadosu na Kubu, na jehož palubě byli sportovci – členové kubánského šermířského týmu, kteří tehdy vyhráli zlaté medaile na středoamerickém šampionátu. Teroristé umístili na toaletu letadla časovanou bombu, takže stroj krátce po startu explodoval ve vzduchu a zřítil se do moře. Nikdo z třiasedmdesáti pasažérů útok nepřežil.

Carriles byl později zatčen a souzen ve Venezuele. Jenže z tamního vězení záhadně utekl. Pracoval totiž pro CIA, což mu podle amerického historika Stephena Kinzera vždy zachránilo kůži. Dnes žije na Floridě, třebaže proslul i dalšími útoky, například bombovými atentáty na kubánské hotely, které měly vystrašit turisty, a odradit je tak od cest na Kubu. Jeho jediným „trestem“ je, že má jako jeden z nejnebezpečnějších teroristů na světě zákaz vstupu do všech letadel na území USA.

Konec studené války

Dnes je těžké vyčíslit, kolik obětí má ozbrojené křídlo kubánského exilu na svědomí. Podle údajů Havany jde o necelé čtyři tisíce mrtvých. V hledáčku teroristů se navíc někdy ocitli i novináři, kteří vynášeli tato nepohodlná fakta na světlo. Známý je případ Larryho Rohtera, reportéra New York Times, který si za články o zmíněném Carrilesovi vysloužil ozbrojený útok na svůj dům a přestřižená brzdová lanka u auta.

Je to zvláštní. V době, kdy se terorismus považuje za jednu z největších hrozeb pro lidstvo, zmíněné příklady dokazují, že je to ve skutečnosti dost vágní pojem. Zatímco jakýkoliv útok na Západ se považuje za terorismus a Evropa se dnes ve strachu před teroristy opevňuje, jiní skuteční teroristé jsou oslavováni, chráněni nebo tolerováni. Připusťme, že kubánští exulanti mají dobré důvody, proč nenávidět Fidela Castra. To však neomlouvá ozbrojené útoky, které jejich militantní křídlo dlouhá léta provádělo.

Jedna věc je přesto jistá. Dnešní zlepšení kubánsko- amerických vztahů souvisí s důležitou generační proměnou. Mladší Kubánci, kteří se narodili v USA, totiž už nejsou tak radikální jako jejich rodiče a správně chápou hospodářskou blokádu ostrova jako kolektivní trest. Vždyť v archivních záznamech se zdůvodňuje embargo, které USA vyhlásily nad Kubou už v roce 1962, tak, že jeho cílem je „vyvolat hlad, zoufalství a svržení vlády“ Fidela Castra. Jenže to se nepovedlo. A tak se ani Obama a jeho strana nemusí bát, že by je kubánští voliči na Floridě za sbližování s Havanou smetli do moře.

Buď jak buď, Kuba dnes naplno vstupuje do vod globálního kapitalismu. Castrové nejsou nesmrtelní, a tak tento ostrov dříve či později čekají politické změny. A také nové problémy, jako je rostoucí vliv nadnárodních korporací nebo mocný drogový kartel Los Zetas, který kontroluje Mexiko a přilehlé oblasti. Studená válka mezi USA a karibským trpaslíkem každopádně končí. A to – i s ohledem na desítky let terorismu – není málo.

Autor je šéfredaktor A2larmu.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image