Není to tak dávno, co uživatelé Facebooku bojovali „bitvu století“. Podporovatelé Bloku proti islámu a Islám v ČR nechceme se virtuálně sjednotili, aby snížili facebookový rating profilu Univerzity Karlovy, kterou označili za proislamistickou, zbytečnou a veřejné peníze odsávající instituci. Důmyslná strategie, navazující v tom nejlepším na klasika pasivní rezistence Tomia Okamuru, který jako jeden z bodů boje proti islamizaci Evropy uváděl nutnost přestat jíst kebab nebo venčit psy v Teplicích, obsahovala nekompromisní sázení co nejhoršího hodnocení univerzitě. Akce se během chvíle zvrhla v metatrolling, kterého se napůl vážně a napůl nevěřícně účastnily stovky lidí z obou táborů. Brutální hvězdičkovou bitvu nakonec islamofobní aktivisté prohráli. Dobroseři, eurohujeři a sluníčkáři jim to v prostoru facebooku natřeli a Karlova univerzita se tak v klidu může dál pyšnit průměrem 4,4 hvězdiček z pěti. Dnes, pár týdnů od památného střetu, se s Konvičkovými trolly utkáváme zase. V boji, který je mnohem zásadnější než facebookový rating UK.
Levicoví extremisté
S rétorikou pomyslného střetu dvou extremistických skupin se jako první vytasila Rada městské části Prahy 3. Po vzoru toho nejlepšího z tradice „blaming the victim“ političtí odpůrci Kliniky nezaváhali a využili napadení domu pravicovými radikály k dokonání jejich díla – zničení ideového nepřítele. Před pár dny se v podobném duchu začali šikovat i příznivci IvČRN. S poukazem na to, že se autonomní a sociální centrum dostalo do výroční zprávy o extremismu a hlasitým halekáním svých klasických statementů o vítačích uprchlíků a vlastizrádcích jali se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, vlastníka nemovitosti, zahlcovat nenávistnými maily. A právě tuto aktivitu zmínila včera vedoucí úřadu Kateřina Arajmu jako další důvod pro neprodloužení smlouvy. Klinika prý není ve veřejném zájmu, když takto čeří vody a rozdmýchává emoce. O existenci podpůrných mailů nepadlo ani slovo, ačkoliv jich pravděpodobně budou stovky, ne – li více. V diskuzích o budoucnosti prostoru jakoby jiné, než zfašizované hlasy, nehrály roli.
Ukazuje se, že „potřebujeme dům“ a potřebujeme ho všichni – včetně Jiřího X. Doležala nebo stoupenců IvČRN. Třeba už jen proto, aby nás znervózňoval a znejisťoval.
Dostali jsme se do fáze, kdy jsou plivance z řad islamofobních trollů, jejichž guru je momentálně policejně vyšetřován, brány jako relevantní argument do debaty. Opět se potvrzuje, že když se terčem nenávisti nemůžou stát muslimové nebo uprchlíci, je nutné si negativní energii pročistit jinde. Na těch, kteří pomáhají. Jenže základní rozlišovací schopností většiny z nás by mělo být umění právě takové hlasy eliminovat, nepřistoupit na jejich pseudologiku a nebát se střetu, který nepřináší popularitu, ale generuje diskusi. Právě na tomto střetu od počátku Klinika stojí a po celý rok úspěšně ukazuje, že je možné hledat konsenzus, pokud nerezignujeme na kontakt tváří v tvář a zkušenosti, které z něho plynou.
Všichni jsme Klinika
Ve společnosti, která je více než kdy jindy určována sebepotvrzujícími debatami na síti, jsou takové zkušenosti doslova k nezaplacení. Klinika svou fyzickou existencí posunula hranice možného o velký kus dál. Ukazuje se, že „potřebujeme dům“ a potřebujeme ho všichni – včetně Jiřího X. Doležala nebo stoupenců IvČRN. Třeba už jen proto, aby nás každou svou místností znervózňoval a znejisťoval, vytrhával z šedých představ o tom, co je dnešní svět, a nastiňoval, co by mohl být svět budoucí, kdyby opravdu každé město mělo svoji Kliniku. A přesně to je asi něco, co strážce starých pořádků děsí nejvíc – lidé jako Jana Černochová nebo Vladislava Hujová se mohou přetrhnout, aby myšlenku zhmotněnou v domě zničili. A bez skrupulí se kvůli tomu zařadí po bok opravdových extremistů.
Že už to dávno není jen boj o jeden dům se naplno ukazuje právě v posledních dnech. Těžko pohledat silnější důkaz toho, že se Klinika stala celonárodním tématem, než je neustálá přítomnost televizních kamer před centrem. Všichni napjatě očekávají, co se stane. Zatímco v dobách, kdy ve společnosti jednoznačně převládalo přesvědčení, že sqautteři jsou feťáci, kteří kradou lidem na dovolených domy, se pozornosti médií nedostávalo brutální mlácení aktivistů, ale vše se točilo jen kolem primitivních výkladů otázky vlastnictví a jeho nedotknutelnosti, dnes si iDnes zřídí z prostoru před Klinikou přímý přenos. Novináři, kteří obsadili ulici, chodí do domu na čaj a na záchod, očekávají policejní vyklízení ještě s větším napětím než obyvatelé domu a jejich sympatizanti, kteří v klidu dál dělají to, co dělali po celý rok. Organizují přednášky, promítají filmy, vyučují jazyky, pořádají koncerty, vaří lidem bez domova a nechávají v prostoru Kliniky rozpouštět různé názorové proudy už jen tím, že jim umožňují se potkat.
„Veškerý život společností, v nichž vládnou moderní podmínky produkce, se jeví jako obrovská akumulace spektáklů. Vše, co bylo dříve prožíváno přímo, se vzdálilo v reprezentaci,“ zní první věty Společnosti spektáklu Guye Deborda, kterou včera jedna z členek kolektivu začala předčítat do televizních kamer (a tím donutila novináře ukončit přímý přenos). Vše, co se vzdálilo v reprezentaci, je na Klinice opět prožíváno přímo, dalo by se říct. Klinika je autonomním pohybem živého. Jenže právě to se ukazuje jako největší problém v době, kdy pro úřady a jejich zástupce, kteří mají budoucnost domu ve svých rukou, jsou důležitější reprezentace fašizoidních trollů než zázračně fungující (mikro)společnost přímé, vlastní i společně sdílené zkušenosti.
Autorka je redaktorka A2larmu.