Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Fotogalerie: Ti, na které se zapomnělo

Přinášíme krátkou reportáž z uprchlického tábora Idomeni.

Navzdory stále znovu obnovovaným předpovědím řeckých úřadů, že provizorní uprchlický tábor Idomeni na hranici Řecka a Makedonie bude za týden vyklizen, tisícům lidí v něm a jeho okolí nezbývá než setrvat na místě a být odkázáni na dobrovolníky a neziskové organizace v čele s Lékaři bez hranic. Po uzavření Balkánské trasy zůstalo v Řecku přibližně padesát tisíc uprchlíků a migrantů, na které se v evropských dohodách zapomnělo. Ti před nimi měli štěstí a dostali se hlouběji do Evropy, kde se pomalu pokoušejí začít nový život. Ti, kdo vyrazili po nich, jsou odváženi zpět do Turecka. Co dělat s lidmi, kteří měli tu smůlu a nestihli se z Řecka dostat před devátým březnem, kdy došlo k uzavření makedonských hranic, se vlastně neví. Přibližně dvanáct tisíc lidí tak nyní žije na poli a v lesích u vesnice Idomeni už přes dva měsíce a na slibované rychlé vyklizení nikdo nevěří. Kam by všichni ti lidé šli? V armádou budovaných táborech ještě dlouho nebude dostatek místa, v některých z nich jsou navíc podmínky ještě horší než na poli v Idomeni – nefunguje zásobování a nehledí se na potřeby zvláště ohrožených skupin, jako jsou děti, nemocní a staří lidé.

Často se stává, že se lidé, kteří se rozhodli odjet do armádních táborů, po pár dnech raději vracejí zpět. V Idomeni se o uprchlíky a migranty stará odhadem dvě stě dobrovolníků a několik neziskovek a základní životní potřeby jsou zajištěny. Již nyní se ale ukazují stinné stránky dobrovolnického vedení kempu, dokládající neudržitelnost takového stavu – z Idomeni se za dva měsíce pomalu, ale jistě stalo ghetto. V noci se stává rejdištěm pašeráků a dealerů drog, dochází k násilí na ženách a každodennímu násilí mezi skupinami bezprizorních mladých mužů. Ačkoli jde jen o několik desítek lidí z celkového počtu, dochází kvůli nim k ohrožení všech ostatních – zejména rodin s malými dětmi. Děti přitom v Idomeni tvoří odhadem téměř polovinu veškerých „obyvatel“.

Není v silách dobrovolníků nahradit policii a armádu, a zajistit tak bezpečnost a pořádek v táboře, který se den ode dne noří do větší beznaděje. Usilují proto o zlepšení stavu v armádních kempech, aby rodiny měly motivaci do nich odejít. Pro ty, kteří armádě nedůvěřují, vede z Idomeni v důsledku uzavření Balkánské trasy a přetíženosti řeckých úřadů jediná cesta – zaplatit pašerákům dva až tři a půl tisíce euro za osobu a doufat, že nebudou chyceni na hranicích či uneseni. Taková je aktuální cena za možnost požádat o azyl v některé ze zemí, kde existuje naděje sehnat si normální bydlení a práci.

A právě o to lidem v Idomeni jde. Zatímco před měsícem se dobrovolníků ptali hlavně na to, kdy se znovu otevřou hranice, dnešní otázka je jiná: „Hranice se neotevře. Jak tedy máme vyřešit svoji situaci?“ Ne každý má peníze a odvahu zaplatit pašerákům, nikdo ale nechce zůstávat další měsíce a roky v nedůstojných podmínkách, závislý na pomoci ostatních. Tisíce lidí v Idomeni tak zůstávají živou připomínkou evropské rezignace na vlastní hodnoty a ignorace lidských práv. Jak je možné vidět v Turecku, jež se stará o dva miliony uprchlíků, situace padesáti tisíc lidí v Řecku by měla pro Evropu technicky poměrně jednoduše zvládnutelná. Držet tyto lidi na poli u makedonských hranic je tak pouze politické rozhodnutí.

 

Tady lidská práva neplatí. Foto Marcela Janáčková
Tady lidská práva neplatí. Foto Marcela Janáčková
02_Dřevo_Zeman
Dřevo je v táboře vzácná surovina – dobrovolníci obden nakupují kamion dřeva, ani ten však nevystačí pro všechny. Foto Jan Zeman
03_ dřevo znamená teplo_Zeman
Oheň je přitom často jedinou možností, jak se v noci ohřát. Foto Jan Zeman
04_dřevo znamená teplé jídlo_Zeman
Mít dřevo je také způsob, jak dosáhnout alespoň nějaké samostatnosti – nemusíte stát dlouhé řady na jídlo a můžete si uvařit sami. Foto Jan Zeman
05_dříve nádraží_střecha_Janáčková
Vlakové nádraží v Idomeni – jediná možnost bydlení pod střechou. Řecká policie se jej několikrát pokusila vyklidit, zatím vždy neúspěšně. Foto Marcela Janáčková
06_hygiena_trabalik
Hygiena v kempu je na velmi nízké úrovni. Narozdíl od neoficiálních kempů, kterými uprchlíci procházeli na podzim, je zde alespoň voda pro každého. Foto Martin Trabalík
07_ženy perou_Lenhartová
Pokud si chcete udržet důstojnost a chodit čistě oblékaní, nezbývá, než se naučit prát v igelitové tašce. Foto Zuzana Lenhartová
08_umývání nádobí_Lenhartová
Od chvíle, kdy dobrovolníci nakoupili lavory, je alespoň umývání nádobí snadnější. Foto Zuzana Lenhartová
09_Idomeni v noci_Zeman
Idomeni v noci. Foto Jan Zeman
10_normalni zivot_holic_
Někteří uprchlíci se snaží i v provizorních podmínkách tábora udržet samostatnost skrze práci. Funguje zde proto improvizované holičství. Foto Jan Zeman
11_normalni zivot_obchodnik_Lenhartová
Mnoho dalších si buduje improvizované obchůdky s jídlem či jiným, v dobrovolnických sbírkách nedostatkovým zbožím. Foto Zuzana Lenhartová
12_SMUGGLERS_TRABALIK
Využití služeb pašeráků je v tuto chvíli víceméně jediná cesta, jak se dostat z Řecka. Každou noc tak můžete pozorovat lidi, tiše mizící z tábora do tmy. Foto Martin Trabalík
13_Nechcete uprchliky nechte si sve zbrane_Lenhartova
Jestli nechcete ve své zemi uprchlíky, nevolte politiky, co si libují v házení bomb na jejich domovy. Foto Zuzana Lenhartová
14_DEMONSTRACE_TRABALIK
Ti, na které svět zapomněl. Foto Martin Trabalík

 

Autorka vede organizaci Pomáháme lidem na útěku www.plnu.cz

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image