Říká se, že dobrá satira dokáže odhalit různé politické a společenské nešvary a vzbudit mnoho vášní. V tomto smyslu je „hanlivá báseň“ Jana Böhmermanna o tureckém prezidentovi Recepu Erdoganovi pravděpodobně mistrovským kouskem. Prezident Turecka, který je v básni německého moderátora a satirika vylíčen jako tupý, zbabělý a pruderní „kozomrd“, jehož „vercajk“ zapáchá po kebabu, Böhmermanna zažaloval. Angela Merkelová se následně za satiru omluvila a svolila přes odpor SPD s trestním stíháním německého satirika pro urážku zahraniční hlavy státu. Ve výsledku tak více než cokoliv jiného celá kauza německé společnosti odhalila cenu, jakou Německo platí Turecku za „vyřešení“ uprchlické krize.
Svoboda tisku jako téma
Báseň, kterou četl Böhmermann 31. března ve vysílání veřejnoprávního televizního kanálu ZDFneo, byla reakcí na předvolání německého velvyslance v Turecku poté, co severoněmecký satirický magazín Extra 3 vysílal parodickou píseň o tureckém prezidentovi, ve které kritizuje jeho tvrdý postup vůči demonstrantům a novinářům. Tato píseň na melodii od Neny je podle německého zákona zaštítěna svobodou tisku a projevu. Böhmermann se ve svém programu obracel k Erdoganovi s cílem vysvětlit, že taková satira je ve středu Evropy legální, ale že hanlivá kritika, jejímž účelem je pouze někoho osobně ponížit, je německými zákony zakázána.
Jako skutečná satira nakonec působí snaha německých politiků odmítat jakoukoliv souvislost mezi kancléřčiným distancováním se od německého satirika a dohodou mezi Evropskou unií a Tureckem ohledně rozdělení uprchlíků.
Přímo během četby básně a vymýšlení všemožných fetišistických zálib tureckého prezidenta Böhmermann vysvětloval, že by bylo protizákonné, kdyby nějakou takovou báseň četl. Je to právě tento rámec, který dává Böhmermannovu výstupu politický rozměr. Tématem jeho vystoupení nebyla otázka, zda se turecký prezident doopravdy dívá na dětskou pornografii a nosí gumové masky, ale právě svoboda tisku sama. I proto je naprosto zbytečné diskutovat, zda je báseň povedená, nevkusná nebo urážlivá. Böhmermann chtěl básní tematizovat svobodu tisku a podařilo se mu to pravděpodobně mnohem lépe, než si sám představoval.
ZDFneo rozhodně nepatří mezi nejpopulárnější televizní kanály v Německu. Navzdory tomu se zdá, že turečtí i němečtí politici neměli v posledních dnech nic lepšího k práci než sledovat jeho vysílání. Několik dní po přenosu se Merkelová v již delší dobu naplánovaném telefonátu s tureckým premiérem Ahmetem Davutoglem od básně distancovala. Kancléřka sice zdůraznila důležitost svobody tisku, avšak v tomto případě se podle ní jednalo o „záměrně ponižující text“ – jako kdyby smyslem satiry jako takové nebylo někoho vědomě zesměšnit. Ani stanice ZDF nezareagovala příliš sebevědomě a smazala vysílání z internetové databáze.
Trestný čin „urážka zahraniční hlavy státu“ je přesně tím druhem zákona, na který už všichni tak trochu pozapomněli a který vděčí za svou existenci především tomu, že si ještě nikdo nenašel čas ho zrušit. Je to trestný čin, který se vyšetřuje jen na žádost potencionálního poškozeného a pouze se souhlasem spolkové vlády. S pomocí německého právníka podal Erdogan žalobu a v pátek 15. dubna vydala Merkelová navzdory odmítavému postoji svého koaličního partnera SPD souhlas s trestním stíháním. „V právním státě nemá o ochraně osobnosti vůči svobodě tisku a umění rozhodovat vláda, ale státní zastupitelství a soudy,“ prohlásila s poukazem, že tím ale nechce předjímat verdikt. Ve stejném prohlášení také oznámila plán zrušit v blízké budoucnosti paragraf o urážce zahraniční hlavy státu.
Uprchlíci za oponou
Právě toto rozhodnutí je v současné době v Německu nejvíc kritizované. Je vnímáno jako ohnutí hřbetu před Ankarou a oblíbenost Merkelové tím značně utrpěla. I díky velké turecké a kurdské menšině ve Spolkové republice je velkým tématem porušování občanských práv v Turecku. Aktuálně probíhá více než dva tisíce soudních řízení kvůli urážce prezidenta a mnoho z nich je vedeno proti novinářům a umělcům. Desítky novinářů jsou ve vězení. Prominentní satirici, mezi nimi rovněž Němci s tureckými kořeny, s Böhmermann solidarizují. On sám mlčí. Na předávání důležité německé televizní ceny Grimme-Preis si nepřevzal cenu a nechal pouze přečíst krátké prohlášení, ve kterém vzkázal, že kauza otřásla se vším, v co věřil.
Německým politikům se samozřejmě nemusí líbit každá satira. Rozhodně ale není zvykem, aby kancléřka komentovala televizní program v telefonátech se svými zahraničními protějšky. Sami turečtí politici se navíc v minulosti opakovaně vymezovali proti vměšování do vnitřních tureckých záležitostí. Merkelová měla teď možnost udělat to samé. Erdoganovi je stejně jako všem ostatním otevřena právní cesta zažalovat Böhmermanna za urážku u německých soudů, což ostatně souběžně s žalobou za „urážku majestátu“ učinil.
Jako skutečná satira nakonec působí snaha německých politiků odmítat jakoukoliv souvislost mezi kancléřčiným distancováním se od německého satirika a dohodou mezi Evropskou unií a Tureckem ohledně rozdělení uprchlíků. Turecko se zavázalo vzít zpátky všechny uprchlíky, kterým se bez souhlasu autorit podařilo překročit řecko-tureckou hranici. Tlak na Merkelovou, aby našla řešení uprchlické krize po selhání pokusu o kvóty, je nyní obrovský. Extrémně pravicová strana Alternativa pro Německo ukrajuje CDU stále více hlasů. V praxi za to platí především uprchlíci, kterým již nyní není zaručeno přezkoušení jednotlivých případů, a nyní tak trochu i svoboda tisku v Německu.
Autorka je politoložka a členka Iniciativy Ne Rasismu!