První máj je už déle než sto dvacet let tradičním svátkem levice. Byl to vždy svátek pracujících, symbol boje proti vykořisťování, útlaku a nerovnosti. Spojoval ty, kteří se museli živit svou prací, proti těm, kteří žili z práce jiných. Továrna bývala po dlouhá léta místem, kde se utvářela pouta mezi pracujícími a prostřednictvím výrobků i svět. Práce měnila svět…
Z pracujících jsme se stali zaměstnanými. Už nic nevytváříme, jen rotujeme ve stroji, jehož výnosy končí na účtech někde v Panamě. Místo svobodnější a rovnoprávnější budoucnosti se honíme za malichernými výhodami. Ty snad můžeme získat, když si na někoho došlápneme – kvůli jeho barvě kůže, genderu nebo prostě proto, že je moc chudý, aby se mohl bránit. A jsme nějak čím dál tím víc sami…
Abychom to změnili, musíme si ze všeho nejdřív uvědomit, že i změna světa je práce. A že svět můžeme změnit jen spolu!
Pracujme na socialismu!
Za sociálně spravedlivou společnost, reálný socialismus, se prohlašoval minulý režim. K jakémukoli socialismu měl ale zatraceně daleko. Ten totiž není možný bez svobody a kontroly vlastního osudu.
Chceme, aby to, co se dnes nazývá „práce“, nebylo jen prostředkem k bohatnutí jedněch a využívání druhých, ale aby každá práce byla svobodnou činností, o jejímž smyslu rozhodují především ti, kteří ji vykonávají, ne pouze šéfové a manažeři. Pracujme na tom, aby se dnešní kapitalističtí vlastníci stali minulostí stejně, jako se to podařilo v případě feudálních pánů a aparátčíků minulého režimu.
Pracujme na feminismu!
Feminismus je univerzalistická myšlenka, jejímž cílem je určitá společenská změna. Tato změna vyžaduje spolupráci napříč kulturami, třídami, sociálními skupinami.
Již dávno víme, že neexistuje nic jako jedna ženská zkušenost. Neexistuje jedna velká skupina, která by měla stejné cíle a hájila stejné zájmy. Feminismus proto nesmí být vývozním artiklem bílých západních privilegovaných žen, neboť hovoří mnoha dalšími hlasy. Hlasy žen na ulici, hlasy týraných žen, hlasy matek samoživitelek, hlasy muslimek, křesťanek či ateistek, hlasy sexuálních menšin, hlasy hendikepovaných i hlasy těch, kteří se s binárními kategoriemi muž/žena vůbec neidentifikují. Naším úkolem je snažit se vzájemně chápat a respektovat, hledat cestu k sobě a především společnou cestu ven z patriarchátu.
Pracujme na záchraně planety!
Bojujme za to, aby bezohledná honba za ziskem nezpůsobila, že naše planeta bude pro další generace neobyvatelná. Společenský systém, který požírá krajinu, způsobuje utrpení milionům zvířat a na věky zamořuje půdu, musí skončit dříve, než kvůli němu skončíme my.
Pracujme na tom, aby se globální změna klimatu a všechny další environmentální problémy způsobené lidskou činností, nestaly nezvratnými. Usilujme o to, aby odpovědnost za škody na planetě nesli skuteční viníci a aby nemohli nadále unikat spravedlnosti díky svému mocenskému postavení.
Pracujme na antifašismu!
Nová evropská populistická pravice je na vzestupu. Dveře jí otevřela poslední světová ekonomická krize a neschopnost levice adekvátně reagovat na rozklad sociálního státu. Opravdovou vodu na její mlýn ale představuje tzv. uprchlická krize. Pravici se úspěšně daří získávat příznivce napříč třídami a ve jménu obrany „společných tradic“ cílit na konkrétní nepřátele. Před antifašistickou levicí tak vyvstal nový nepřítel, mnohem nebezpečnější než tradiční neonacistické struktury.
Obzvláště v České republice vyvstává nutnost se aktivně organizovat. Je třeba spolupracovat, vyměňovat si navzájem zkušenosti a realizovat politickou solidaritu. A to jak uvnitř ČR, tak napříč státními hranicemi. Proměňme společně tuto výzvu v novou naději!