Všichni bychom se měli shodnout na tom, že ve státě tak bohatém, jako jsou Spojené státy, by nikdo neměl být chudý. Přesto bezmála patnáct procent Američanů žije pod hranicí chudoby. Je možné, že nejlepším řešením takové situace, je jedna z vůbec nejjednodušších a nejstarších myšlenek: každý by měl mít garantován určitý nepodmíněný příjem.
Máme dostatek peněz na to, abychom dokázali řešit naše problémy. První krok, který musíme udělat, je zabránit globální elitě, aby tyto peníze shromažďovala a schovávala.
Zastánci této myšlenky mluví o všeobecném základním příjmu, nicméně tato myšlenka byla podporována různými osobnostmi během celé americké historie, od Thomase Painea až k Martinu Lutheru Kingovi. Zároveň ale čelila nekonečné sérii kritiky ze zcela konkrétního důvodu: proponenti „utahování opasků“ tvrdí, že si základní příjem zkrátka nemůžeme dovolit – stejně jako jakékoli jiné utrácení za robustní sociální zabezpečení.
Tento argument vzal za své minulý týden, kdy se na veřejnost dostaly takzvané Panamské dokumenty (Panama Papers), odhalující propracované metody, které používají bohatí, aby se vyhnuli placení daní ve společnostech, díky nimž takového bohatství vůbec mohli dosáhnout.
Jsme okrádáni jedním procentem nejbohatších
Cesty a veřejná infrastruktura. Vzdělaná pracovní síla. Soudy a právní systémy. Inovace podněcované vládními programy, jako například internet. Nikdo – bez ohledu na to, jak je chytrý nebo jak tvrdě pracuje – se nestane součástí americké nebo globální elity bez toho, aniž by využíval tyto sdílené vynálezy.
Avšak zatímco rodiny pracujících a středních tříd platí své daně a v případě, že ne, musí počítat s následky, Panamské dokumenty nám ukazují, že to nejhorší jedno procento nás celé roky okrádalo o naše přirozené právo, a zároveň sklízelo benefity našeho společného úsilí.
A co je ještě horší, mnoho z příslušníků globálních elit se nám snažilo namluvit, že si nemůžeme dovolit veřejné vzdělání, dostupnou zdravotní péči a základní životní standard pro všechny, natožpak vymýtit chudobu nebo zásadně zlepšit sociální zabezpečení tím, že bychom všem garantovali finanční prostředky na nezbytné životní minimum.
Organizace Tax Justice Network odhaduje, že globální elita sedí na 21–23 bilionech dolarů nezdaněného majetku. Je jasné, že jednotlivým národním státům má náležet jen část z tohoto jmění – nejvyšší daňová sazba v USA činí 39,6 procent daně z příjmu. Zvažme ale, že i malý základní příjem o výši dvou tisíc dolarů ročně pro každého dospělého Američana, je dost na to, aby někteří lidé mohli zase zvládat platit svou hypotéku nebo nemuseli šetřit na lécích a na jídle. Takové opatření by stálo zhruba 563 miliard dolarů ročně.
Škrty? Peněz je dostatek
Větší příjem, který by zajistil, aby se žádný Američan nedostal do úplné chudoby – řekněme, že by se jednalo o dvanáct tisíc dolarů ročně – by stál asi 3,6 bilionu dolarů. To je velké číslo, ale pokud se na něj díváme optikou Panamských dokumentů a skandálu s daňovými úniky, vypadá hned daleko rozumněji. Pravda totiž je, že jsme byli všichni po celá desetiletí systematicky okrádáni elitou těch nejbohatších. Tyto ukradené dolary použili k vytváření ještě většího bohatství pro sebe samotné, zatímco jsme se mezi sebou hádali o to, co udělat s těmi zbylými šesťáky.
S tím už je konec. Máme dostatek peněz na to, abychom dokázali řešit naše problémy. První krok, který musíme udělat, je zabránit globální elitě, aby tyto peníze shromažďovala a schovávala. Zakročení proti daňovým únikům sice samo o sobě nezaplatí všechny naše priority, nicméně Panamské dokumenty usvědčují dosavadní politiku škrtů ze lži.
Zavedení všeobecného základního příjmu by bylo velkým krokem na cestě k zajištění toho, aby všichni Američané mohli mít svobodu a právo hledat své štěstí, jak bylo slíbeno v roce 1776. Někteří mohou nesouhlasit s nápadem nepodmíněného příjmu nebo mohou mít námitky proti tomu, aby byl vyplácen každému. Ale už prosím neříkejme, že si to nemůžeme dovolit.
Autor je publicista a ekonomický konzultant.
Z anglického originálu The Panama Papers prove it: America can afford a universal basic income, publikovaného na webu The Guardian, přeložil Martin Vrba.