Visegrádské vlády Evropskou unii nezničí


Nesolidární politika středoevropských postkomunistických států ohrožuje základy Evropské unie.

Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn dostává záchvaty, když slyší, jak představitelé vlád čtyř visegrádských zemí odmítají přijímat uprchlíky s tím, že tyto země prý nemají tradici migranty přijímat. Řekl to ve středečním rozhovoru pro deník Cášské zprávy.

V Lucembursku vládne koalice stran sociálnědemokratické a lidové křesťanskosociální. Jejich politické programy i politická praxe vypadají při pohledu z České republiky spíše jako krajně levicové a rozdíly mezi nimi jsou, opět při pohledu z Česka, pod rozlišovací schopností pozorovatele, asi jako mezi různými proudy trockistů a anarchistů, ve kterých se přece také nikdo nevyzná. Jean Asselborn je právník z univerzity v lotrinském Nancy a v lucemburské vládě je za sociálnědemokratickou stranu. Na adresu visegrádských vlád uvedl: „Musí se jim říct: My jsme také neměli tradici, že bohatší členské státy pomáhají těm chudším.“ Čtyři visegrádské země jsou totiž od svého vstupu do Evropské unie příjemci miliardových dotací z evropských fondů a do společného rozpočtu odvádějí výrazně méně peněz, než dostávají.

Unie je na solidaritě založena

Asselborn ale nedávno také řekl, že nelze dopustit, aby se z Evropské unie vytratila solidarita. Podobně hovoří i další politici. Někteří začínají varovat nejen před krajní pravicí typu Národní fronty Marine Le Penové nebo Svobodných (tak si totiž říkají) nizozemského Geerta Wilderse či rakouského Heinze-Christiana Stracheho, ale i před vládními stranami ze čtyř visegrádských zemí, výrazně pravicovějšími, než je západoevropská krajní pravice, kterou na Západě mnozí lidé hodnotí jako nacionalistickou nebo i dokonce fašistickou.

Lucemburský ministr zahraničí na adresu visegrádských vlád uvedl: „Musí se jim říct: My jsme také neměli tradici, že bohatší členské státy pomáhají těm chudším.“

Ve dvou z visegrádských zemí vládnou koalice, v nichž hraje prim sociální demokracie. V Česku koaluje s liberály (tak si totiž ANO v cizině říká) a s lidovci. Na Slovensku je to pestřejší, ale tamní Slovenská národní strana se hodně polepšila a ve vládě navíc sedí i výrazně proevropská strana Most – Híd. Do ní vkládám jako slovenský občan své politické naděje. V Maďarsku vládne Orbánova krajní pravice špatně převlečená za liberály s otevřeně fašizujícím a anticiganistickým Jobbikem. V Polsku je u moci konzervativní až feudální Právo a spravedlnost (PiS) s protiunijními tiky – někdy až škuby – ve své politické tváři. PiS zneužívá křesťanství, které zaměňuje s intregristickým katolicismem, a je založeno na rusofobii a sociálním přerozdělováním ve prospěch chudších vrstev obyvatelstva.

Ony čtyři vlády si notují v odporu k přijímání uprchlíků a jiných migrantů. Tím odporem jsou ve světě už proslaveny, takže po zkušenostech z loňského léta a podzimu se migrující osoby území oněch států pokud možno vyhýbají. To je pro Prahu, Bratislavu, Varšavu a Budapešť důkazem, že uprchlíci nebudou respektovat žádné „kvóty“ (čti: společnou domluvu EU o umisťování migrantů a poskytování pomoci v jednotlivých členských státech). A tedy kvóty nemají smysl, nefungují a fungovat nebudou. Kdyby totiž uprchlíci, kteří na to mají finanční prostředky, prchali do dalších evropských zemí, byl by to nepořádek nebo rovnou protiprávní jednání, a to my nemůžeme dopustit.

Sociální a křesťanští demokraté (lidovci) mají ve dvou zhruba stejně početných politických skupinách v Evropském parlamentu 405 křesel ze 750. Ne všichni jsou při vyjadřování o čtyřech vládách „Visegrádu“ tak slušní a diplomatičtí jako Angela Merkelová. Tento socialisticko-lidovecký blok, který v Evropském parlamentu dokáže většinou všechno prosadit, kritizuje zleva 52 poslanců Evropské sjednocené levice a severské zelené levice a 50 zelených poslanců. A zleva znamená ve prospěch uprchlíků, kriticky k postupům Evropské komise Jeana-Clauda Junckera a Evropské rady Donalda Tuska (či spíše Angely Merkelové), které porušují jejich základní (tedy lidská) práva. Čeští sociálnědemokratičtí a komunističtí poslanci přitom jen těžko zakrývají stud a dívají se do země. Jen Jan Keller (za ČSSD) v deníku Právo se to snaží nějak vysvětlit – národovecky.

Stud a hanba se ovšem týká jen upírání práv migrujícím osobám. Když sociálnědemokratický poslanec Jaroslav Foldyna (který paradoxně stojí v čele levicové frakce své strany, nazvané Doleva) mluvil o protiuprchlické hysterii, připustil, rozpomínaje se na své dávné socialistické zásady, že by si migranti nějakou solidaritu zasluhovali. Solidarita s lidem „nárazníkových“ států – tedy v Řecku, Turecku, Makedonii, Srbsku, ale také v Itálii a v minulosti i ve Španělsku – mu ale vůbec nepřišla na mysl, a tak se držel svého českého a visegrádského odporu ke kvótám. Ano, v České republice se „levice“ často spojuje s národovectvím, a v případě Foldyny i slavjanofilstvím a (při posuzování protisrbských zločinů v Kosovu) dokonce s pravoslavím a nejnověji s chlapáckou silou homofobních Nočních vlků.

Chomsky má pravdu

Bez ohledu na dobré úmysly, jimiž se vlády USA, Velké Británie a Francie ohánějí, a bez ohledu na míru nedemokratičnosti či přímo zločinnosti různých diktátorských a autoritářských režimů považuji všechny vojenské intervence v Asii a v Africe a následný vývoz americké demokracie a amerického způsobu života přinejmenším v posledním čtvrtstoletí za sérii zločinů. „Bohatá a mocná Evropská unie podplácí Turecko, aby přeživší uprchlíky udržela co nejdál od svých hranic, a do krutých táborů internuje ty, kteří uprchnou,“ vyjádřil se Noam Chomsky, který se zaměřuje na kritiku vlády Spojených států za přistěhovaleckou politiku i za podíl na vojenských intervencích v Iráku, v Libyi i jinde. Má pravdu.

Ovšem Jaroslava Foldynu ani nenapadne, že solidaritou je povinen i vůči lidem v ostatních státech Unie i mimo ni. Neprožil nadšení ze zakládání evropských společenství a z pozdějšího rozšiřování a étos Evropy míru a spolupráce je mu cizí. Jeho neprozíravost, pošetilost i jeho provincializmus ohrožují nejen velkolepý evropský projekt, nýbrž i evropský mír, a tedy i mír obecně.

Z projevů Jeana Asselborna a dalších politiků středu a levice mám ale dojem, že západní Evropa jako celek bude na solidaritě trvat. Pokud pánové Jarosław Kaczyński, Viktor Orbán, Robert Fico jakož i Bohuslav Sobotka, jehož, zdá se, řídí Milan Chovanec, budou jménem visegrádské čtyřky na své nesolidaritě trvat, bude to ohrožovat samotné základy Evropské unie a tyto státy budou donuceny Unii opustit. Podmínkou takového višexitu je ovšem to, že si občané nechají na svých hlavách dříví štípat. Nebylo by to ale v našich zemích, hlavně v těch českých, poprvé.

Autor je novinář.

 

A2LARM