Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn dostává záchvaty, když slyší, jak představitelé vlád čtyř visegrádských zemí odmítají přijímat uprchlíky s tím, že tyto země prý nemají tradici migranty přijímat. Řekl to ve středečním rozhovoru pro deník Cášské zprávy.
V Lucembursku vládne koalice stran sociálnědemokratické a lidové křesťanskosociální. Jejich politické programy i politická praxe vypadají při pohledu z České republiky spíše jako krajně levicové a rozdíly mezi nimi jsou, opět při pohledu z Česka, pod rozlišovací schopností pozorovatele, asi jako mezi různými proudy trockistů a anarchistů, ve kterých se přece také nikdo nevyzná. Jean Asselborn je právník z univerzity v lotrinském Nancy a v lucemburské vládě je za sociálnědemokratickou stranu. Na adresu visegrádských vlád uvedl: „Musí se jim říct: My jsme také neměli tradici, že bohatší členské státy pomáhají těm chudším.“ Čtyři visegrádské země jsou totiž od svého vstupu do Evropské unie příjemci miliardových dotací z evropských fondů a do společného rozpočtu odvádějí výrazně méně peněz, než dostávají.
Unie je na solidaritě založena
Asselborn ale nedávno také řekl, že nelze dopustit, aby se z Evropské unie vytratila solidarita. Podobně hovoří i další politici. Někteří začínají varovat nejen před krajní pravicí typu Národní fronty Marine Le Penové nebo Svobodných (tak si totiž říkají) nizozemského Geerta Wilderse či rakouského Heinze-Christiana Stracheho, ale i před vládními stranami ze čtyř visegrádských zemí, výrazně pravicovějšími, než je západoevropská krajní pravice, kterou na Západě mnozí lidé hodnotí jako nacionalistickou nebo i dokonce fašistickou.
Lucemburský ministr zahraničí na adresu visegrádských vlád uvedl: „Musí se jim říct: My jsme také neměli tradici, že bohatší členské státy pomáhají těm chudším.“
Ve dvou z visegrádských zemí vládnou koalice, v nichž hraje prim sociální demokracie. V Česku koaluje s liberály (tak si totiž ANO v cizině říká) a s lidovci. Na Slovensku je to pestřejší, ale tamní Slovenská národní strana se hodně polepšila a ve vládě navíc sedí i výrazně proevropská strana Most – Híd. Do ní vkládám jako slovenský občan své politické naděje. V Maďarsku vládne Orbánova krajní pravice špatně převlečená za liberály s otevřeně fašizujícím a anticiganistickým Jobbikem. V Polsku je u moci konzervativní až feudální Právo a spravedlnost (PiS) s protiunijními tiky – někdy až škuby – ve své politické tváři. PiS zneužívá křesťanství, které zaměňuje s intregristickým katolicismem, a je založeno na rusofobii a sociálním přerozdělováním ve prospěch chudších vrstev obyvatelstva.
Ony čtyři vlády si notují v odporu k přijímání uprchlíků a jiných migrantů. Tím odporem jsou ve světě už proslaveny, takže po zkušenostech z loňského léta a podzimu se migrující osoby území oněch států pokud možno vyhýbají. To je pro Prahu, Bratislavu, Varšavu a Budapešť důkazem, že uprchlíci nebudou respektovat žádné „kvóty“ (čti: společnou domluvu EU o umisťování migrantů a poskytování pomoci v jednotlivých členských státech). A tedy kvóty nemají smysl, nefungují a fungovat nebudou. Kdyby totiž uprchlíci, kteří na to mají finanční prostředky, prchali do dalších evropských zemí, byl by to nepořádek nebo rovnou protiprávní jednání, a to my nemůžeme dopustit.
Sociální a křesťanští demokraté (lidovci) mají ve dvou zhruba stejně početných politických skupinách v Evropském parlamentu 405 křesel ze 750. Ne všichni jsou při vyjadřování o čtyřech vládách „Visegrádu“ tak slušní a diplomatičtí jako Angela Merkelová. Tento socialisticko-lidovecký blok, který v Evropském parlamentu dokáže většinou všechno prosadit, kritizuje zleva 52 poslanců Evropské sjednocené levice a severské zelené levice a 50 zelených poslanců. A zleva znamená ve prospěch uprchlíků, kriticky k postupům Evropské komise Jeana-Clauda Junckera a Evropské rady Donalda Tuska (či spíše Angely Merkelové), které porušují jejich základní (tedy lidská) práva. Čeští sociálnědemokratičtí a komunističtí poslanci přitom jen těžko zakrývají stud a dívají se do země. Jen Jan Keller (za ČSSD) v deníku Právo se to snaží nějak vysvětlit – národovecky.
Stud a hanba se ovšem týká jen upírání práv migrujícím osobám. Když sociálnědemokratický poslanec Jaroslav Foldyna (který paradoxně stojí v čele levicové frakce své strany, nazvané Doleva) mluvil o protiuprchlické hysterii, připustil, rozpomínaje se na své dávné socialistické zásady, že by si migranti nějakou solidaritu zasluhovali. Solidarita s lidem „nárazníkových“ států – tedy v Řecku, Turecku, Makedonii, Srbsku, ale také v Itálii a v minulosti i ve Španělsku – mu ale vůbec nepřišla na mysl, a tak se držel svého českého a visegrádského odporu ke kvótám. Ano, v České republice se „levice“ často spojuje s národovectvím, a v případě Foldyny i slavjanofilstvím a (při posuzování protisrbských zločinů v Kosovu) dokonce s pravoslavím a nejnověji s chlapáckou silou homofobních Nočních vlků.
Chomsky má pravdu
Bez ohledu na dobré úmysly, jimiž se vlády USA, Velké Británie a Francie ohánějí, a bez ohledu na míru nedemokratičnosti či přímo zločinnosti různých diktátorských a autoritářských režimů považuji všechny vojenské intervence v Asii a v Africe a následný vývoz americké demokracie a amerického způsobu života přinejmenším v posledním čtvrtstoletí za sérii zločinů. „Bohatá a mocná Evropská unie podplácí Turecko, aby přeživší uprchlíky udržela co nejdál od svých hranic, a do krutých táborů internuje ty, kteří uprchnou,“ vyjádřil se Noam Chomsky, který se zaměřuje na kritiku vlády Spojených států za přistěhovaleckou politiku i za podíl na vojenských intervencích v Iráku, v Libyi i jinde. Má pravdu.
Ovšem Jaroslava Foldynu ani nenapadne, že solidaritou je povinen i vůči lidem v ostatních státech Unie i mimo ni. Neprožil nadšení ze zakládání evropských společenství a z pozdějšího rozšiřování a étos Evropy míru a spolupráce je mu cizí. Jeho neprozíravost, pošetilost i jeho provincializmus ohrožují nejen velkolepý evropský projekt, nýbrž i evropský mír, a tedy i mír obecně.
Z projevů Jeana Asselborna a dalších politiků středu a levice mám ale dojem, že západní Evropa jako celek bude na solidaritě trvat. Pokud pánové Jarosław Kaczyński, Viktor Orbán, Robert Fico jakož i Bohuslav Sobotka, jehož, zdá se, řídí Milan Chovanec, budou jménem visegrádské čtyřky na své nesolidaritě trvat, bude to ohrožovat samotné základy Evropské unie a tyto státy budou donuceny Unii opustit. Podmínkou takového višexitu je ovšem to, že si občané nechají na svých hlavách dříví štípat. Nebylo by to ale v našich zemích, hlavně v těch českých, poprvé.
Autor je novinář.