Foto Hana Fábry
V Bratislavě se totiž po roce opět zopakoval protest neonacistů, který byl protentokrát zastíněn silnou účastí na protiakci s názvem Antifašistická mobilizace. Zatímco loni skončil pochod neonacistů rozsáhlými výtržnostmi, policie letos příznivce krajní pravice starostlivě uklidila a oběma táborům nedala šanci se potkat. I bez přímé konfrontace však byl antifašistický protest nesmírně úspěšný.
Demoralizace krajní pravice
Proti neonacistům se s obyvateli Bratislavy spolčilo i počasí. Více než třicetistupňové vedro bylo místy nesnesitelné a Náměstí svobody, kde se akce konala, neponoukalo sympatizantům krajní pravice moc možností k ochlazení. O necelý kilometr dále, na Náměstí SNP, byl zato příjemný stín, do kterého se většina účastníků antifašistické protiakce mohla pohodlně schovat. Neonacisté se museli navíc poprat nejen s horkem, ale i lepkavou tekutinou, kterou někdo vylil na místo konání jejich akce. Ulepeni a zpoceni si alespoň dopřáli herecký výkon neonacisty Mariána Magáta z Akční skupiny Vzdor Kysoce, který se ujal role soudce v divadélku s inscenovanou popravou „vlastizrádců“, například prezidenta Kisky nebo premiéra Fica. Řada přišla i na ničení vlajky EU a zlověstné skandování „Oběsit! Oběsit!“ Policie si po protestu došlápla na jedenáct účastníků, včetně Magáta, a část z nich obvinila z rasově motivovaných trestných činů. Velká část shromáždění pak byla eskortována na vlakové nádraží, jenom pár protestujících se vydalo na potulky Bratislavou. I ty ale policie důsledně monitorovala.
Občanská koalice reagující na posun veřejného mínění směrem ke krajní pravici má dostatečnou sílu na to, aby fašistické tendence utlumila a tváře neonacismu dostala do izolace.
Nejhorší stránkou akce z pohledu neonacistů byla rozhodně účast. Masový pochod po vzoru minulého roku se jim zopakovat nepodařilo, do Bratislavy dorazilo jenom pět set protestujících. Antifašistické shromáždění ale předčilo očekávání – rasismu a nenávisti přišly říct své „ne“ až dva tisíce lidí. Tento protest se také těšil silné podpoře osobností. Zatímco od akce neonacistů se distancovala dokonce i parlamentní ĽSNS Mariána Kotleby, na antifašistické akci se ukázali například primátor Bratislavy Ivo Nesrovnal, veřejná ochránkyně práv Jana Dubovcová, filosof Ivan Buraj, bývalá premiérka Iveta Radičová, europoslanec Boris Zala nebo publicista Michal Havran. Kulturní program „sluníčkové“ straně zajistil písničkář Dáša Fon Fľaša a celý průvod městem ozvučoval soundsystém, ze kterého zazněly antifašistické hity ověřené časem, například známá italská píseň Bella Ciao.
Antifašistická tradice
Organizátoři akce proti shromáždění neonacistů vypadali po skončení nadmíru spokojeně. Podařilo se jim spojit dohromady na slovenské poměry nevídané množství lidí z liberálních i levicových kruhů. Pro společnou věc překonali vzájemné antipatie třeba předseda výboru Národní rady pro evropské záležitosti Luboš Blaha (Smer-SD) a již výše zmíněná expremiérka Radičová (původně z pravicové SDKÚ)
Občanská koalice reagující na posun veřejného mínění směrem ke krajní pravici tak má dostatečnou sílu na to, aby fašistické tendence utlumila a tváře neonacismu dostala do izolace. Opřít se u toho může i o bohatou slovenskou antifašistickou tradici. Jedním z nejsvětlejších okamžiků slovenských dějin vůbec je totiž povstání proti fašismu během druhé světové války. To sice bylo potlačené, ale duch partyzánských bojů je velkou inspirací, na kterou lze při mobilizaci proti vzrůstající xenofobii a rasismu opakovaně odkazovat. Bratislava ukázala, že je patří antifašismu, a vypadá to tak, že bude schopná pohotově reagovat i na další neonacistické akce v budoucnosti. Naprosto otevřenou otázkou však zůstává, jestli vlna odporu vůči rasismu a xenofobii dokáže překročit hranice hlavního města směrem k ekonomicky slabším regionům, kde se neonacisté těší významné podpoře.
Autor je externí redaktor A2larmu pro environmentální problematiku.
