Světová média před časem informovala o hromadném znásilnění nezletilé dívky, ke kterému došlo v brazilské metropoli Rio de Janeiro. Dívka při vyšetřování uvedla, že byla v domě svého přítele omámena a následující den se probudila v jiném domě obklopena ozbrojenými muži. Na těle měla známky násilí. Vyšetřovatelům sdělila, že byla znásilněna třiatřiceti pachateli. Případ byl o to více šokující, že jeden z útočníků umístil na internet video ukazující část násilného činu, doprovázené dehonestujícími komentáři. Případ samozřejmě brazilskou společností otřásl a vyvolal protichůdné reakce. Jedni oběť viktimizují, druzí se aktivizují v boji proti všudypřítomnému machismu.
Znásilnění jako vtip
K viktimizaci hojně přispěla média, když jeden z nejčtenějších brazilských deníků O Globo zdůraznil, že dívka je uživatelkou drog a má tříletého syna. Na internetu také někdo začal šířit její fotografie, na kterých pózuje se zbraněmi. Ač to není logické, zveřejnění těchto informací vedlo mnohé k závěru, že nemohlo jít o znásilnění, ale o orgie, kterých se dívka dobrovolně zúčastnila. Proti viktimizaci obětí sexuálního násilí a proti genderové nerovnosti v Brazílii obecně se mobilizovala řada protestních hnutí. V mnoha městech jsou organizovány demonstrace, na nichž především (nikoli však výlučně) ženy volají po opuštění machistické kultury, která je utlačuje a zlehčuje násilné činy proti nim.
Znásilnění stále mnoho lidí nevnímá jako odsouzeníhodné. Naopak, macho muži, kteří dokáží ovládnout jakoukoliv ženu, jsou pravými hrdiny a zaslouží si obdiv svého okolí.
Brazilská společnost má skutečně proti čemu bojovat. Podle Brazilského fóra pro veřejnou bezpečnost bylo v roce 2014 nahlášeno více než sedmačtyřicet tisíc znásilnění, což odpovídá jednomu znásilnění každých jedenáct minut (podle stejného zdroje je ovšem v Brazílii oficiálně registrováno zhruba 35 procent znásilnění). Před dvěma týdny si ministr školství přizval ke konzultacím Alexandra Frotu, známého herce a komika, který v květnu 2014 v rozhovoru pro televizní show popisoval, jak měl sex s jeptiškou, a to bez jejího souhlasu. Během znásilnění (jak jinak pojmenovat sex s někým, kdo k tomu nedá souhlas?) jí, podle vlastních slov, tak moc tiskl rukou krk, že jeptiška omdlela, a tak ji následně schoval pod postel. Ať už je příhoda pravdivá či nikoli, bouřlivý potlesk a smích publika je tragickým odrazem toho, že znásilnění stále mnoho lidí nevnímá jako odsouzeníhodné. Naopak, macho muži, kteří dokáží ovládnout jakoukoliv ženu, jsou pravými hrdiny a zaslouží si obdiv svého okolí.
Mějme odvahu
Znásilnění je extrémní forma násilí, což samozřejmě každý slušný člověk ví. Nicméně drobnější formy útlaku v podobě sexistických vtipů, komentářů či pískání a volání mužů na ženy na ulici je tak nějak stále v normě. Přitom jsou to právě tyto drobnosti, které posouvají hranice přípustnosti – a Brazílie má tyto mantinely nastavené hodně daleko, což nepřímo souvisí s vysokým počtem znásilnění v zemi.
V České republice bylo za minulý rok oficiálně nahlášeno necelých pět set případů tohoto zločinu (přičemž podle serveru StopZnasilneni.cz je hlášeno jen osm procent případů), tedy jeden až dva každý den. Přitom každý z nás se může nepřímo podílet na tom, aby tato čísla klesla co nejníže. Vyhranění se proti kamarádovi, který neuctivě mluví o ženách, napomenutí muže pískajícího na kolemjdoucí ženu, kritika sexistických reklam – to všechno je odrazem zdravé společnosti, která není ochotná tolerovat ani drobný útlak vůči svým členům. Samozřejmě, napomenutí někoho, kdo zrovna pronesl sexistický vtip, kterému se všichni kolem smějí, může vyvolat diskusi, která všem přítomným zkazí večer. Co je ale takový jeden ztracený večer oproti všem nočním můrám, které prožívají oběti sexuálního násilí? Mějme kuráž, ať se nemusíme bát.
Autorka působí jako lektorka angličtiny v Sao Paulu.