Robert Šlachta, ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), podal v pátek 10. června výpověď, která koncem měsíce nabude platnosti. Zároveň veřejnosti oznámil, že opouští policejní službu a odchází do civilu. Za hlavní důvod označil chystanou reorganizaci elitních útvarů pro boj s nejzávažnějšími zločiny, jejich sloučení pod jednu střechu, ale také fakt, že se představitelé těchto policejních složek ani státní zastupitelství spadající pod zmíněný druh trestných činů nemohly na výsledné podobě chystané reformy podílet. Tímto rozhodnutím tedy alespoň na čas končí „jeho boj“ se zločinem. Nevyloučil však, že se zase vrátí.
V každém případě nastal čas pro průběžné zhodnocení jeho angažmá. Nechci komentovat hlavní kauzy vyšetřované jeho útvarem, o kterých vím jen z médií. Jako například zásah na Úřadu vlády v roce 2013, který měl za následek pád vlády Petra Nečase, kde jsou prozatímní výsledky případu u soudu v příkrém rozporu s původními obviněními dotčených lidí. Nebo třeba takzvanou metanolovou aféru z roku 2012, během níž kvůli dlouhodobě nerozkrytému černému obchodu s alkoholem zemřelo minimálně padesát lidí, než ÚOOZ odkryl první pachatele. Můžu ovšem na základě dlouholetých zkušeností stručně popsat činnost a prozatímní výsledky oddělení ÚOOZ pro odhalování extremismu a terorismu, pod který spadají nejzávažnější případy tohoto typu trestné činnosti, pokud nesou znaky organizovaného zločinu.
Kauza Vítkov
Vraťme se do 19. dubna 2009: předchozí noc zaútočili do té doby ještě neznámí maskovaní pachatelé na rodinný dům ve slezském Vítkově, a to se záměrem upálit jeho obyvatele zaživa. V poledne tohoto dne prohlásil tehdejší premiér Mirek Topolánek: „Jsem vážně znepokojen nárůstem extremismu v České republice, jehož nejnebezpečnějším projevem jsou přímé útoky na zdraví a životy.“ Zatímco tehdejší prezident republiky dodal, že si přeje přísné potrestání pachatelů, ministr financí Miroslav Kalousek, pod jehož resort tyto závažné a násilné trestné činy určitě nespadaly, dokonce mluvil o „teroristickém útoku“. Místní kriminální policie, která začala čin ihned vyšetřovat, v tu dobu neměla žádné důkazy o tom, že by se mohlo jednat o terorismus nebo akt politického extremismu, a nic takového ani do Prahy nesdělila. Zmínění politici tedy museli vycházet ze zpráv jiných složek policie nebo tajných služeb.
Neonacistická scéna je pod tlakem často nepřiměřené represe silně paralyzovaná. V právním státě je ovšem protiprávní někoho nejprve obvinit ze závažných zločinů, držet ho delší dobu ve vazbě a u soudu následně zjistit, že shromážděné důkazy neobstojí.
Už tehdy měl ÚOOZ na starosti sledování politického extremismu, včetně činnosti členů neonacistické scény v republice. Jak se později ukázalo, žhářský útok ve Vítkově byl jen vrcholem celé série žhářských a jiných rasově motivovaných útoků ve Slezsku z let 2007 až 2009. K údivu severomoravské mordparty, která o neonacistické scéně neměla sebemenší tušení, byl vítkovský případ přidělen jí, a nikoliv útvaru, který se v této scéně měl dle zákona výborně vyznat (tedy ÚOOZ). Zpětně ale můžeme říct (s ohledem na to, jak podobné kauzy z dalších let dopadly), že se jednalo o štěstí. Kdyby vítkovský případ vyšetřoval ÚOOZ, sotva by skončil odsouzením pachatelů. ÚOOZ by totiž musel přiznat, že celé dva roky před žhářským útokem pachatele sledoval, aniž by odhalil nebezpečnost jejich jednání a zabránil nejhoršímu případu rasově motivovaného násilí v dějinách republiky.
12. srpen 2009: krajské ředitelství severomoravské policie svolalo tiskovou konferenci k zatčení čtyř podezřelých a jejich následnému obvinění z rasistického pokusu o vyvraždění celé rodiny, včetně malých dětí. Bez oznámení a k údivu vyšetřovacího týmu ostravské mordparty se k tiskové konferenci dostavil Robert Šlachta, podle něhož se jeho útvar významně podílel na odhalování pachatelů. Samotní vyšetřovatelé případu ze severomoravské mordparty nic takového nezaznamenali.
Bez významných výsledků
Červen 2009 až leden 2010: ÚOOZ provedl silně medializované a bombasticky inscenované zátahy proti údajným ideologickým strůjcům, obchodníkům s prostředky neonacistické propagace a organizátorům koncertů, kteří hnutí financovali. Během zátahů s názvy Power I–III a Lotta I–II byli zadrženy stovky lidí, desítky z nich pak byly obžalovány z různých trestních činů. I zde nejsou prozatímní výsledky příslušných soudních řízení ničím jiným než zklamáním. Po letech byly soudem uděleny především podmínky a ve srovnání s vysokými finančními náklady soudního řízení směšně nízké tresty. Některé kauzy ani po letech nemají pravomocný rozsudek. Dokonce hrozí, že stát bude muset některé z obžalovaných odškodnit za nepřiměřeně dlouhé trestné řízení bez pravomocných výsledků. Za to většinou nemohou soudy, ale bídné důkazní materiály z dílny Šlachtova útvaru.
12. říjen 2009: ÚOOZ zatkl dvanáct osob spojených se skupinou White Justice. Byl mezi nimi i profesionální voják z táborského útvaru. Podle obvinění měli připravovat vraždy významných Židů, pumové útoky na elektrárnu a další strategické cíle. V pravomocném rozsudku z těchto obvinění nic nezbylo. Dvě hlavní postavy skupiny byly po letech odsouzeny za propagaci nacismu k podmíněným trestům, jen jedna z nich dostala tři a půl roku coby souhrnný trest i za další trestný čin. Tato osoba se totiž podílela na násilném honu mladíků v ulicích Benešova za bílého dne, přičemž jednoho mladého skejťáka skupinka útočníků zranila tak těžce, že následně přišel o slezinu. Soud jen v jednom ze zmíněných případů konstatoval, že by se mělo jednat o organizovanou skupinu – tedy skupinu, jejíž odhalování má právě ÚOOZ v popisu práce.
27. březen 2012: ÚOOZ zatkl devět osob podezřelých ze založení či podpory pobočky mezinárodní neonacistické organizace Blood & Honour a její militantní větve Combat 18. Podle detektivů měli někteří z obviněných veřejně vyzývat k likvidaci konkrétních osob, násilným útokům na členy menšin či na pražskou ústřednu komunistické strany. Zmíněný útvar skupinu, kterou dlouhodobě sledoval, obvinil až poté, co se dva její členové pokusili zapálit obyvatele celé ubytovny, včetně malých dětí. Žádost o jejich vzetí do vazby soud zamítl. Loni v prosinci byli po letech v prvoinstančním řízení odsouzeni jen čtyři z devíti obžalovaných za členství v organizované skupině, dva navíc za žhářský útok a ostatní jen za propagaci neonacismu. Jeden byl zproštěn viny úplně. Rozsudek není pravomocný, ve dnech 21. až 23. června se bude odvoláním obžalovaných, státního zástupce a zmocněnce poškozených zabývat Vrchní soud v Praze.
Hledání levicového extremismu
Od zmíněného žhářského útoku ve Vítkově se ÚOOZ dlouhá léta snažil napravit svoji reputaci a paralyzovat tvrdé jádro tuzemské neonacistické scény. Časem zazněly výčitky, že se stejně intenzivně nevěnuje levicové scéně. Ta sice byla v hledačku ÚOOZ, ale jeho počínání vypadalo, že o ní jen sbírá informace. Pak se ale objevila tajemná organizace Síť revolučních buněk (SRB), která se ve svých prohlášeních hlásila ke žhářskému útoku na mýtnou bránu u dálnice, policejní vozy a na auta majitele jedné pražské restaurace. Podle prohlášení SRB proto, že nechtěl bývalým zaměstnancům vyplatit dlužnou mzdu. Policie dodnes žádného údajného člena této sítě neobvinila. Útoky pokračují – jeden z nich byl loni spáchán na farmu pro výrobu kožešin a zahynul při něm větší počet norků, což zrovna neodpovídá údajnému záměru „teroristů“ zachránit zvířata před týráním.
Místo SRB se ÚOOZ zaměřil na další uskupení s názvem Voice Of Anarchopacifists (VAP). To se sice dlouhodobě od SRB distancuje, své čtenáře ale upozornilo na její existenci a prohlášení. ÚOOZ skupinu VAP infiltroval třemi svými agenty, kteří připravovali teroristický útok na nákladní vlak, do nějž některé členy VAP zatáhli. Nasazení agenti navíc jeli vloni v lednu s údajnými hlavami buňky na demonstraci do Vídně a amatérsky se nechali zatknout rakouskou policií, která u nich našla lehké zbraně. Česká strana rakouskou policii ani neinformovala, že v Rakousku bude probíhat akce českých policejních agentů.
ÚOOZ nechal podezřelé další tři měsíce na svobodě, ač podle jeho zjištění mohli kdykoli uskutečnit své údajné teroristické záměry, a to i bez vědomí nasazených agentů. Teprve koncem letošního dubna – při další teatrálně inscenované razii – zatkl větší počet podezřelých, zabavil ohromné množství elektronických dat a chlubil se tím, že rozbil SRB. Nedávno však musel útvar přiznat, že důkazy o napojení obviněných na zmiňovanou skupinu zkrátka neexistují.
Politika vyšetřování
Musíme uznat, že neonacistická scéna je pod tlakem často nepřiměřené represe silně paralyzovaná. V právním státě je ovšem protiprávní někoho nejprve obvinit ze závažných zločinů, držet ho delší dobu ve vazbě a u soudu následně zjistit, že shromážděné důkazy neobstojí. Po odchodu Šlachty z pozice ředitele se členům jeho útvaru může stát totéž, pokud někdo začne jejich činnost vyšetřovat. Útvarem léta prosazovaná politika vyšetřování se mu tedy může vrátit jako bumerang.
Roberta Šlachtu policejní prezidium prozatím obviňuje jen z toho, že se mu nechce podřídit. Pokud se však prokáže, že pod jeho vedením alespoň jedno z jeho oddělení účelově kriminalizovalo občany této republiky a stát za to bude muset alespoň některé z nich odškodnit, ponese Šlachta jako ředitel útvaru minimálně spoluzodpovědnost. Což by byl pádný důvod, aby předal kormidlo někomu dalšímu, kdo přece jen rozumí principům právního státu.
Autor je novinář a překladatel.